Proti nacismu se aktivně postavily československé ženy na Západě i Východě
26. 10. 2021
Aktivita žen v československých vojenských jednotkách v Sovětském svazu se připomínala i za minulého režimu. O tom, že se do protinacistického boje zapojily i ženy na Západě, se už tolik nemluvilo. Historický výzkum této dosud málo známé kapitoly našich dějin se rozvíjí teprve poslední tři dekády. Osudy Čechoslovaček, které v rámci britských armádních pomocných sborů působily jako řidičky, meteoroložky, tlumočnice, ale i zbrojířky či velitelky přesunů konvojů, sleduje Karolína Stegurová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Edita Zochovická patřila za druhé světové války k nejvýraznějším ženám na Středním východě. Československá důstojnice se nejdříve kvalifikovala jako řidička v britském ATS (Auxiliary Territorial Service – ženský pomocný sbor při pozemní armádě), a když absolvovala důstojnický kurz, často velela konvojům. Služba pro britskou armádu stejně jako židovský původ se jí ale po roce 1948 staly přítěží.
„Kontaktoval mě bratranec paní Zochovické, že má u sebe koncept nedodělaného rukopisu jejích pamětí,“ vysvětluje Karolína Stegurová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jak narazila na příběh československé důstojnice. Příběh ji velmi zaujal, protože dokumentů i literatury memoárového charakteru z tohoto období a z této oblasti je velmi málo.
Přitom podobných osudů československých žen málo rozhodně není. Jen britskými armádními pomocnými sbory jich prošly více než dvě stovky. Uplatňovaly se v desítkách pracovních i úzce specializovaných odvětví – od kancelářských sil po technické kreslířky.
I ženy chtěly bojovat. Ale nikdo o tom nepsal
„Pozornost k zapojení žen do protinacistického odboje a následně pak již přímo Čechoslovaček do britské armády jsem více upnula po zhlédnutí filmu Nebeští jezdci, kde vystupuje příslušnice sboru WAAF,“ popisuje Karolína Stegurová svou cestu k mapovaní ženských hrdinek.
V rámci doktorského studia vyjela Karolína Stegurová do Velké Británie, aby prohledala tamní archivy. Materiály, které v nich našla, zásadně doplnily kontext celkového vzniku, organizace, náboru a chodu britských pomocných sborů ATS a WAAF (WRNS).
Postupně vznikla kniha, která mapuje účast žen v armádě: I ženy chtěly bojovat. Československé ženy v britských armádních pomocných sborech ATS a WAAF za druhé světové války. Ve své edici 1938–1953 ji vydalo Nakladatelství Academia.
Knihu I ženy chtěly bojovat vydalo Nakladatelství Academia.
Vedle organizace a chodu britských armádních sborů se autorka věnuje způsobu náboru, oficiální propagaci směrem k britské veřejnosti a obecně britské válečné politice a zapojení žen do války.
Výcvik i osobní vzpomínky
Další části knihy postupně rozebírají výcvik a každodenní službu československých žen v britské armádě, a to jak ve Velké Británii, tak také od roku 1943 na Středním východě. Kromě archivních materiálů se autorka snažila kapitoly oživit osobními vzpomínkami a výpověďmi samotných aktérek.
Rozepisuje se například o Haně Vogelové, která se k britské WAAF připojila v listopadu 1941. Jako jedna z mála Čechoslovaček byla přidělena přímo k československé 311. bombardovací peruti, kde pracovala jako úřednice, technická překladatelka a tlumočnice. Na dlouhou dobu čtyř let tak spojila svůj život s válečnými osudy československých letců.
Hana Vogelová se k britské WAAF připojila v listopadu 1941.
„Mnozí z nich po leteckých operacích zavítali do Haniny kanceláře na kávu, během které probírali různé situace a válečné události. Nejspíše i proto Hanu Voglovou později napadlo sešít dohromady několik kusů leteckého plátna a sbírat na něj podpisy jednotlivých letců. Za tři roky nasbírala přes čtyři stovky podpisů, řada z nich zůstala jedinou vzpomínkou na ty, kteří se již ze svých operačních letů nikdy nevrátili,“ popisuje Karolína Stegurová.
Proč nedala šanci ženám přímo československá armáda?
Jednou z otázek, na které hledala vědkyně odpověď, byla i ta, proč československé ženy mohly sloužit pouze v pomocných sborech britské armády? Proč podobné sbory žen, které postupně ve spolupráci s Brity utvořila například polská, francouzská či norská exilová armáda, nevznikly také přímo u té československé?
„Jako důvody pro nevytvoření podobného sboru žen přímo u československé armády byly v roce 1941 uváděny právní důvody, např. nutná změna branného zákona či skutečnost, že pro ženy není u jednotek využití,“ říká Karolína Stegurová. „Archivní dokumenty však jasně sdělují, že vedle nežádoucího navýšení finančních prostředků ministerstva obrany byla zásadním faktorem snaha resortu obsadit uvolněná místa v pomocných službách u československých jednotek již odvedenými vojáky-muži, kteří měli nižší zdravotní klasifikaci.“
Čechoslovačky působily také na Středním východě, zde v táboře Tel el kebír.
Ženy v odboji i na Východě
Kromě pomocných armádních sborů se však československé ženy výrazně zapojily rozmanitou škálou operačních a podpůrných činností do domácího odboje v protektorátu Čechy a Morava. O statečnosti a obětavosti těch československých žen, které se podílely na ukrývání a pomoci československým parašutistům Kubiše a Gabčíka, se zmiňovaly i dobové německé zprávy. K boji proti nacismu ženy přispívaly také mimo protektorát. Vedle Velké Británie či Středního východu například v Jugoslávii nebo v Sovětském svazu.
Právě tematice československých žen, které sloužily v Sovětském svazu a poté prošly přes Duklu až do vlasti, se věnuje další mladá historička, Alena Flimelová. Její knihu Ve stínu mužů vydá Nakladatelství Academia na začátku listopadu.
Ženy působily v československých vojenských jednotkách v Sovětském svazu (1942–1945) především ve zdravotní službě, u spojařů, jako administrativní pracovnice či protiletadlové dělostřelkyně. Až na čtyři výjimky (dvě odstřelovačky a dvě ženy se samopalem v ruce) ženy přímo nebojovaly.
Nicméně působily nejen v týlových jednotkách, ale i ve frontovém pásmu, kde byly i ony ohrožovány na životě – více než padesát jich v bojích utrpělo zranění a pět žen (tři spojařky a dvě protiletadlové dělostřelkyně) padlo na podzim 1944 na Dukle. Celkem v československých vojenských jednotkách působilo bezmála tisíc žen, nejvíce se jednalo o mladé ženy na prahu dospělosti. Převládaly mezi nimi Češky, Podkarpatské Rusínky/Ukrajinky, Slovenky, Židovky a Rusky.
Více informací včetně kontaktů naleznete v tiskové zprávě.
Text: Leona Matušková a Eliška Zvolánková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Nakladatelství Academia; Vojenský archiv (úvodní foto zachycuje skupinu opravářek na Sahaře v táboře Tel el Kebír)
Přečtěte si také
- Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu
- Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?
- Začíná dostavba Pražského okruhu, lokalitu prozkoumají archeologové
- Žena nalezla na Kutnohorsku více než 2000 stříbrných mincí z počátku 12. století
- Nositel Akademické prémie Viktor Černý pátrá po genetických stopách člověka
- Vzpomínky každého z nás jsou cenným pramenem, říká historik Vojtěch Kessler
- Výzkum holokaustu obohacují mezioborové pohledy i osobní mikropříběhy
- Český doktorand prozkoumá v Lipsku přesuny našich středověkých hradišť
- Země nikoho. Vychází kniha o uprchlících, které nikde nechtěli přijmout
- Vzniká unikátní databáze svědectví Romů a Sintů o hrůzách holokaustu
Biologie a lékařské vědy
Vědecká pracoviště
- Biofyzikální ústav AV ČR
Biotechnologický ústav AV ČR
Fyziologický ústav AV ČR
Mikrobiologický ústav AV ČR
Ústav experimentální botaniky AV ČR
Ústav experimentální medicíny AV ČR
Ústav molekulární genetiky AV ČR
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR
Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.