Zahlavi

Cennosti z Bánovského pokladu patřily pravděpodobně významné pravěké velmožce

24. 07. 2023

Rituál, při němž se vzácné šperky a další cennosti ocitly v zemi, se odehrál přibližně před 2600 lety. Jak probíhal, můžeme jen spekulovat. Díky týmu specialistů z brněnského Archeologického ústavu AV ČR, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Karlovy ovšem víme, komu takzvaný Bánovský poklad patřil. Ženě, velmožce, příslušnici elity tehdejší společnosti. Studii zveřejnil Journal of Archaeological Science: Reports.

Poklad z Bánova zkoumají odborníci od roku 2017, kdy jej pomocí detektoru kovů objevil občanský spolupracovník. Detailní analýzy odhalily, že šlo o předměty, které kdosi záměrně uložil do země během rituálu. Zároveň odborníci zjistili, že věci včetně bohatého kroje patřily ženě – zřejmě velmožce, která se navíc pohybovala mezi tehdejší elitou, jež dohlížela na část Jantarové stezky.

Už při prvním prozkoumání celého souboru bylo patrné, že jde o zcela mimořádný objev. Detailní analýzy terénní situace, studium jednotlivých předmětů a série přírodovědných výzkumů ukázaly, že jde o depot, tedy soubor předmětů, které byly společně do země uloženy záměrně v průběhu určitého rituálu.

„Výzkumu se věnoval interdisciplinární tým téměř šest let. Bánovský poklad ukázal, nejen proč byl uložen a kým, ale také odhalil, že minimálně ‚bánovská horda/tlupa‘ byla napojena na významnou pravěkou obchodní cestu – Jantarovou stezku,“ upřesňuje Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno.

Ženský kroj a tisíce jantarových korálků
Depot se skládá ze železné sekery, keramické nádoby, která ukrývala část předmětů, a zejména ze součástí bohatého ženského kroje v podobě bronzových šperků (spony, náramky/nápažníky, vlasové ozdoby, náušnice, jehlice, prsten ad.) a dvou železných opaskových kruhů.

Soubor šperků obsahuje několik desítek skleněných a 1500 až 2000 jantarových korálků. „Byly patrně součástí náhrdelníku a část z nich mohla zdobit i honosný kožený opasek. V každém případě se jedná o dosud nejpočetnější soubor pravěkého jantaru z území České republiky, což činí z Bánovského pokladu zcela unikátní nález,“ říká vedoucí výzkumného týmu Martin Golec z Univerzity Palackého v Olomouci.


Vzácný poklad byl uložen do země v keramické nádobě ve starší době železné.

Jednotlivé části pokladu pocházejí z různých částí Evropy
Mimořádně bohatý kroj zřejmě patřil ženě významného společenského postavení, snad příslušnici velmožské rodiny. Vznikl ve starší době železné, někdy v letech 575 až 550 před naším letopočtem. „Přírodovědné analýzy provedené Lukášem Kučerou prokázaly, že jantar pocházel z Pobaltí,“ dodává Martin Golec.

Také některé další součásti kroje pocházejí ze vzdálených regionů. Část bronzových šperků, mezi nimiž vyniká šest exemplářů unikátních, takzvaných dračích spon, se na Moravu dostala z území dnešního Slovinska, odkud též pravděpodobně pochází samotná technologie výroby skleněných korálků. Ty však již mohly být tehdy vůbec poprvé vyrobeny na území dnešní České republiky.

Velmožka dohlížející na Jantarovou stezku
Výsledky výzkumů dávají poklad a jeho původní nositele do nesporné souvislosti s průběhem pravěké dálkové komunikace, která se označuje jako Jantarová stezka. Ta ve starší době železné spojovala Pobaltí se Středomořím, kde byl o pověstné zlato severu neutuchající zájem. Část luxusních bronzových šperků v pokladu tak mohla majitelka vyměnit právě za jantar.


Rekonstrukce rozmístění šperků a dalších artefaktů z bánovského depotu na postavě ženy

Jednotlivé úseky Jantarové stezky ovládaly a kontrolovaly místní elity, které z tohoto čilého obchodu těžily. A jak potvrzují Jaroslav Bartík a Tomáš Chrástek z brněnského Archeologického ústavu AV ČR, kteří depot dokumentovali přímo v terénu, patřila žena z Bánova právě k této elitě, tedy nejvyšší společenské vrstvě tehdejší společnosti.

V současné době je Bánovský poklad možné vidět v expozici Pravěk Uherskohradišťska v Památníku Velké Moravy Slováckého muzea ve Starém Městě.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Archeologický ústav AV ČR, Brno; Zdeněk Němec/MAFRA/Profimedia

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

 

 

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce