Zahlavi

Čeští vědci na našem území vypátrali nového živočicha, je to bělozubka tmavá

25. 08. 2023

Bílé zoubky, tmavý kožíšek a chlupatý ocásek. Klasické ztvárnění latinského rčení nomen omen – bělozubka tmavá. Málokdo o ní asi slyšel, v České republice totiž dosud nežila. To se v nedávné době změnilo, nový druh savce na našem území objevili odborníci z Akademie věd ČR – z Ústavu biologie obratlovců a Ústavu živočišné fyziologie a genetiky. Zachytit se jej podařilo na podzim loňského roku, v podstatě omylem. Objev malého živočicha původem z Afriky představuje významný krok pro výzkum biodiverzity a pochopení vlivu klimatických změn na migraci druhů.

Drobný hmyzožravec obsadil ve skupině českých savců devadesátou příčku. Bělozubka tmavá (Crocidura russula) náleží do čeledi rejskovitých. V jejím jídelníčku se objevuje různý hmyz, především z řádu polokřídlých (například mšice) a řádu brouků (pochutnává si na jejich larvách). Nepohrdne však ani pavouky či žížalami. Protože má stejně jako rejsek velmi rychlý metabolismus, porce, kterou musí každý den spořádat, je vcelku slušná a odpovídá hmotnosti jejího těla.

V České republice dosud žilo celkem sedm druhů rejskovitých, z toho dva druhy bělozubek, šedá (Crocidura suaveolens) a bělobřichá (Crocidura leucodon). Nový druh je ve srovnání s nimi poněkud větší. Dospělý jedinec může vážit přibližně 11 až 14 gramů, což je skoro dvojnásobek hmotnosti bělozubky šedé.


V České republice se usadil nový druh savce – bělozubka tmavá.

Oba druhy se vyskytují v okolí lidských sídel a obydlí. Malinko odlišné preference ve výběru ubytování má třetí zástupkyně, bělozubka bělobřichá. Dává přednost vlhčím biotopům, tedy okolí rybníků, potoků a řek, případně mokřadům. Od své tmavší sestřenice se odlišuje světlým bříškem, takže jdou od sebe hezky rozeznat.

„Rozpoznání v terénu je možné především podle velikosti, případně jiného zbarvení. V laboratoři pak druh potvrzujeme ještě molekulárně pomocí DNA, abychom správně určili nedospělé neboli juvenilní jedince. Co se týče vzhledu, oproti rejskům mají bělozubky, jak už napovídá jméno, bílé zoubky. Rejsci mají špičky zubů červené, zabarvené železem. Odlišný je rovněž jejich ocas, bělozubky na něm mají výrazně odstupující chlupy,“ vysvětluje Alena Fornůsková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Jak se k nám dostala?
Kdy přesně do České republiky nový zástupce savčí rodinky dorazil, není jasné. Vědci nicméně odhadují, že v posledních několika letech. „Bělozubka tmavá je drobný hmyzožravec původem ze severní Afriky, nicméně v jižní Evropě, Španělsku a Francii se vyskytuje již několik tisíc let. V poslední době se objevovaly zprávy, že doputovala například do Švýcarska nebo že se díky člověku dostala až do Irska a Velké Británie. Pohyb směrem na sever byl patrný a její příchod až k nám se dal předvídat,“ říká Joëlle Goüy de Bellocq, vedoucí vědecká pracovnice týmu z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který bělozubku objevil.

Sám objev byl vskutku překvapivý. Poprvé totiž vědci bělozubku tmavou zaznamenali během terénního výzkumu zaměřeného na úplně jiný druh. Stalo se tak na Chebsku na podzim roku 2022 při výzkumech zacílených primárně na myši domácí a další druhy menších hlodavců, které se s nimi na lokalitách vyskytují.

Terén probíhal v rámci projektů zaměřených na viromiku a mezidruhovou komunikaci myši domácí v oblasti, kde se setkává východní a západní poddruh. Jejich cílem je využít známý kontext evropské hybridní zóny myši domácí ke zkoumání faktorů, které se podílejí na šíření virů a vzniku reprodukčních bariér (bližší informace o projektech zde a zde).


Myš domácí je u nás velmi dobře známým hlodavcem.

„Hybridní zóna myši domácí je zároveň kontaktní oblastí, kde se setkává západní a východní poddruh myši domácí. Oba poddruhy se zde kříží a vytvářejí hybridní potomstvo. Jedná se tak o ideální místo pro studium genetických změn a procesů, které vedou k vytvoření reprodukčních bariér, a tedy ke vzniku druhů,“ dodává Alena Fornůsková.

Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, který se výzkumu hybridní zóny věnuje již více než třicet let, k tomu dodává: „Hybridní zóny nám nabízejí úžasnou příležitost zkoumat evoluci. Jsou to místa, kde můžeme pozorovat, jak jednotlivé geny přecházejí přes pomyslnou genetickou bariéru mezi druhy. Obzvláště zajímavé jsou geny, které projít nedokážou, protože právě ony hrají důležitou roli v procesu vzniku druhů.“

S odchytem pomohly ovesné vločky se sardinkami
Během intenzivního dvoutýdenního terénního výzkumu se vědcům podařilo chytit a pomocí DNA určit čtrnáct jedinců bělozubky tmavé, kteří pocházejí z pěti různých lokalit v Karlovarském kraji. „Hlodavce jsme odchytávali do živolovných pastí, ve kterých jsme jako návnadu používali ovesné vločky smíchané se sardinkami. Pravděpodobně právě rybičky způsobily, že se do pastí chytili i rejsci a bělozubky, kteří se stejně jako další drobní savci na podzim stahují k lidským obydlím, kde hledají úkryt před zimou,“ popisuje terénní práci Barbora Vošlajerová z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.


Bělozubka šedá váží přibližně 3 až 7 gramů. Její téměř dvojnásobně větší nově objevená sestřenice by tak mohla její výskyt na našem území ohrozit.

Jak upozorňuje Alena Fornůsková, pro naše končiny jde sice o nepůvodní, avšak nikoli invazní druh. Tímto pojmem se většinou označuje druh, který na novou lokalitu přemístil člověk. „To u nás v případě bělozubky tmavé neplatí. K nám totiž doputovala po svých. Mluvíme tak spíše o druhu nepůvodním, který zvětšuje areál svého výskytu. Jiná situace je v Irsku, případně Velké Británii, kde je za invazní druh považována,“ upřesňuje Alena Fornůsková.

Změny v areálech výskytu jsou vcelku běžné v živočišné, ale i rostlinné říši. Organismy tak reagují na zásadní změny v jejich prostředí. V nedávné době tak do České republiky přibyly nové, spíše teplomilné druhy netopýrů (netopýr jižní, netopýr alcatoe), dále třeba šakal obecný, který se rozšířil z Jihozápadní Asie. Jak jsme již uvedli, bělozubka tmavá sice původně pochází se severní Afriky, nicméně do Evropy se dostala pravděpodobně z Maroka před několika tisíci až desetitisíci lety a od té doby se šířila na severovýchod.

Vědci ji budou monitorovat
Její příchod do České republiky se tak dal očekávat, a právě Chebská pánev, kde badatelé bělozubku tmavou objevili, byla na seznamu lokalit s pravděpodobným prvním výskytem tohoto živočicha. Zda její šíření souvisí s globálním oteplováním není jasné, ale nedá se ani vyloučit. Vzhledem k tomu, že tato bělozubka preferuje vyšší teploty, je dost možné, že za urychlením jejího šíření stojí právě změny klimatu.

„Bělozubka tmavá je teplomilný druh, který dává přednost nížinám. Pokud se zaměříme na Karlovarský region, Chebská pánev je pro ni ideálním místem. Pravděpodobně se k nám dostala přes Ašský výběžek, odkud se šířila dále na východ. Nejvýchodnější známou lokalitou, kde se objevila, je tak obec Nebanice,“ říká Alena Fornůsková. Její výskyt jinde v České republice není vyloučen, dalším vhodným místem by mohla být například oblast Děčínska v okolí Labe, kterou mají vědci v plánu prozkoumat v následujících letech.

Tříletý projekt, který je financován z Akademie věd ČR v rámci programu regionální spolupráce, se zaměří na monitoring bělozubky tmavé v Chebské pánvi. „Jako partnera projektu jsme oslovili Jana Matějů z Muzea Karlovy Vary, který má s monitoringem savců na Karlovarsku velké zkušenosti. Projekt zahájíme letos v září desetidenním terénním výzkumem, kdy se budeme snažit zjistit rozšíření tohoto drobného hmyzožravce,“ doplňuje Alena Fornůsková.

Vědci též vytipují lokality, kde budou bělozubky monitorovat v průběhu celého roku. Zjistí tak, jak se v těchto oblastech chovají a jak na jejich přítomnost reagují rezidentní druhy rejsků a bělozubek. V následujících letech plánují sledovat pohyb bělozubky – zda má tendenci šířit se i na další místa.


Bělozubka bělobřichá jde díky světlému bříšku od té tmavé lehce rozlišit.

Její příchod vzbuzuje obavy
Co bude její příchod znamenat pro „domácí“ drobné hmyzožravce ve vědcích vzbuzuje obavy. Ze sousedních zemí víme, že se tato bělozubka chová poměrně agresivně a postupně vytlačuje ostatní, menší druhy bělozubek a rejsků. Ve Švýcarsku v některých částech vytlačila oba druhy menších bělozubek, šedou i bělobřichou. V Irsku například stojí za lokálním vymizením rejska malého. Objevila se tam poprvé v roce 2007. Vědci navíc zjistili, že s sebou na ostrov přinesla i nový patogen Leptospiru alstonii, což může mít rovněž negativní vliv na místní populace bělozubek a rejsků, ale i lidí. Leptospira totiž způsobuje bakteriální onemocnění, které může být závažné i pro člověka.

Jak to se soužitím místních druhů s nově objevenou bělozubkou tmavou dopadne, odborníci zatím netuší. Zda budeme svědky podobného trendu jako v Irsku či Švýcarsku také u nás, by mohly pomoci odhalit výstupy z plánovaného společného projektu Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Muzea Karlovy Vary.

Tisková zpráva je k dispozici na webu Akademie věd ČR.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

Licence Creative Commons Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

 

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce