Čtveřice výjimečných vědců převzala medaile AV ČR

27. 06. 2019

Čtyři přední čeští vědci ve čtvrtek 27. června převzali z rukou předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové čestné medaile Akademie věd. Mezi oceněnými jsou imunolog a objevitel nových molekul Václav Hořejší, uznávaný fyzikální chemik Pavel Kratochvíl, vynikající fyziolog Jaroslav Kuneš a fyzik pevných látek Vladimír Nekvasil, který se zasloužil za koncepční budování vědy po roce 1989.

Imunolog Václav Hořejší obdržel Čestnou oborovou medaili Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách, fyzikální chemik Pavel Kratochvíl získal Čestnou medaili Za zásluhy o Akademii věd ČR, fyziolog Jaroslav Kuneš si odnesl Čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách a fyzik pevných látek Vladimír Nekvasil byl oceněn prestižní Čestnou medailí „De scientia et humanitate optime meritis“. Ta je podle ředitele Odboru mediální komunikace Kanceláře AV ČR Jana Martinka nejvýznamnějším oceněním, jakou lze za vědecké zásluhy a šíření humanitních idejí získat.

„Akademická rada se jednomyslně shodla, že laureátům medaili udělí a že pro ni bude čest, že tak může učinit,“ prohlásila při ceremoniálu v sídle AV ČR Eva Zažímalová.

„Nejenže svoji životní práci zasvětili Akademii věd, ale také významně přispěli k posouvání poznání ve svých oborech a k jejich popularizaci,“ poznamenal Jan Martinek.

Václav Hořejší (uprostřed) přebírá medaili od předsedkyně AV ČR Evy
Zažímalové (vpravo) a místopředsedy AV ČR Zdeňka Havlase (vlevo)

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. (nar. 1949), je světově uznávaný imunolog a objevitel nových molekul, které jsou důležité pro aktivaci a regulaci efektorových funkcí bílých krvinek, konkrétně T-lymfocytů. Patří k prvním imunologům, kteří formulovali hypotézu tzv. membránových lipidových raftů, jež významně ovlivnila výzkum v oblasti funkce membránových struktur a molekul při aktivaci buněk.

Profesor Hořejší se svým týmem z Ústavu molekulární genetiky (ÚMG) AV ČR jako první popsali a charakterizovali nové membránové adaptorové molekuly, které jsou důležitou součástí imunoreceptorové signalizace. Jeho tým se též zabýval funkcí a membránovou topografií leukocytárních kináz a fosfatáz, enzymů, které regulují aktivaci signálních mechanismů. Hořejší také podstatnou měrou přispěl k přípravě desítek monoklonálních protilátek pro studium membránových a vnitrobuněčných komponent imunitní reakce.

„Během dvanácti let, kdy byl Hořejší ředitelem ÚMG, intenzivně podporoval vznik nových výzkumných skupin vedených mladými badateli,“ zdůraznil při laudatiu současný ředitel ústavu Petr Dráber.

Václav Hořejší publikoval přibližně 250 vědeckých článků a s Janem Kleinem je spoluautorem učebnice imunologie. „S počtem citací 11 000 a H-indexem 57 je jedním z nejcitovanějších českých vědců,“ dodal Dráber. Hořejší obdržel řadu ocenění a vyznamenání včetně dvou Cen ČSAV (1988 a 1992, jako člen kolektivu) a Ceny AV ČR (2005, jako vedoucí kolektivu). Veřejnost ho zná jako popularizátora vědy a neúnavného blogera a diskutéra aktuálních odborných a politických témat.

Pavel Kratochvíl (uprostřed) s předsedkyní AV ČR Evou Zažímalovou (vpravo)
a místopředsedou AV ČR Zdeňkem Havlasem (vlevo)

Prof. Ing. Pavel Kratochvíl, DrSc. (nar. 1930), přední odborník fyzikální chemie polymerů, od roku 1959 pracuje v Ústavu makromolekulární chemie (nejdříve ČSAV, od roku 1993 AV ČR). Po sametové revoluci působil osm let jako ředitel ústavu, od roku 2011 je jeho emeritním vědeckým pracovníkem. V období 1990–2010 byl členem Akademického sněmu AV ČR, v letech 2001–2005 členem Vědecké rady AV ČR, od roku 2002 zasedá v Komisi pro etiku vědecké práce AV ČR.

Pavel Kratochvíl je zakládajícím členem Učené společnosti ČR, členem České komise pro UNESCO, Stálé pracovní skupiny pro chemii Akreditační komise, vědeckých rad vysokých škol a dalších grémií. Dále je členem The Royal Society of Chemistry (London), Society of Chemical Industry, UK, je nebo byl členem velkého počtu výborů a komisí, International Union of Pure and Applied Chemistry, European Science Foundation a dalších organizací, jakož i mnoha edičních rad mezinárodních časopisů.

Obdržel četná ocenění, např. Stříbrnou medaili Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (1983), Zlatou medaili Vysokého učení technického v Brně (1997), čestný doktorát Univerzity Pardubice (2000), Zlatou pamětní medaili Fakulty chemické Vysokého učení technického v Brně (2002), IUPAC – Samsung Education Prize (2005) či Medaili Emila Votočka za zásluhy o rozvoj vědy a techniky VŠCHT v Praze (2006).

„Letos uplyne 62 let od chvíle, kdy jsem do Akademie věd vstoupil. Je mi velkou ctí, že jsem celý život mohl pro Akademii pracovat,“ uvedl po převzetí Čestné medaile za zásluhy o AV ČR Pavel Kratochvíl.

Jaroslav Kuneš (uprostřed) ve společnosti Evy Zažímalové (vpravo) a Zdeňka
Havlase (vlevo)

RNDr. Jaroslav Kuneš, DrSc. (nar. 1948), se jako ředitel zásadním způsobem podílel na polistopadovém rozvoji Fyziologického ústavu AV ČR. Jeho zaměstnancem je od roku 1972, jako jeho ředitel sloužil v letech 2003–2010, v současnosti je jeho emeritním pracovníkem.

„Na jeho oddělení vládla systematická atmosféra, všude uklizeno, to vše s noblesou,“ vzpomínala na své první setkání s Kunešem současná vedoucí vědeckého oddělení Fyziologického ústavu Ivana Vaněčková. „Přátelský, vstřícný přístup jsme oceňovali nejen my jako zaměstnanci ústavu, ale i studenti, které za svou kariéru vedl,“ dodala.

V rámci své pedagogické činnosti přivedl k obhajobám velké množství mladých vědeckých pracovníků. Díky jeho výborným organizačním schopnostem se v roce 2002 stala Praha dějištěm světového kongresu Mezinárodní společnosti pro hypertenzi (19th Scientific Meeting of the International Society of Hypertension).

Kuneš byl na třech dlouhodobých stážích v kanadském Montrealu, průběžnou spolupráci navázal též s pracovišti ve Francii, Anglii, Spojených státech či na Slovensku. Jeho publikační aktivita zahrnuje více než 250 původních článků, 20 dalších publikací včetně kapitol v knihách, více než 190 abstraktů a více než 2500 citací (bez autocitací). Akademie věd ČR mu v roce 2008 udělila Čestnou oborovou medaili Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách.

Předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová (vpravo) a předseda Vědecké rady AV ČR
Antonín Fejfar (vlevo) předávají ocenění Vladimíru Nekvasilovi (uprostřed)

Ing. Vladimír Nekvasil, DrSc. (nar. 1944), významně přispěl k poznání fyziky pevných látek a zasloužil se za koncepční a organizační budování vědy v českých zemích po sametové revoluci. Aspiranturu završil v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV udělením titulu CSc. v roce 1973 a v roce 1988 byl tamtéž jmenován vedoucím vědeckým pracovníkem. Dodnes v tomto ústavu, nyní pod názvem Fyzikální ústav AV ČR, pracuje na částečný úvazek jako důchodce. Ve výzkumu se Nekvasil zaměřil převážně na fyzikální vlastnosti magnetických oxidů, zejména v souvislosti s vysokoteplotní supravodivostí a magnetoelektrickými jevy.

Po roce 1989 se plně zapojil do vytváření smysluplné vědní politiky, která by umožňovala výzkumným pracovníkům uplatnit jejich vědecký potenciál a stát se rovnoprávnými účastníky evropské a světové akademické obce. V roce 1994 a opakovaně v roce 1996 byl předsedou Vědecké rady Fyzikálního ústavu AV ČR, letech 1994–1997 byl tamtéž předsedou Atestační komise a Komise pro nápravy křivd. Největší zásluhy má Nekvasil za svou vysoce odbornou, koncepční a obětavou činnost v Akademické radě AV ČR. V letech 2001–2005 byl místopředsedou AV ČR pro 1. vědní oblast a v letech 2009–2013 v Akademické radě odpovídal za integraci do evropského výzkumu. Kromě péče o pracoviště 1. vědní oblasti sehrál Vladimír Nekvasil rozhodující úlohu při přípravě a dojednávání nových smysluplných zákonů o výzkumu a vývoji, zejména legislativy pro veřejné výzkumné instituce.

Vladimírovi Nekvasilovi vždy šlo v první řadě o českou společnost a vědu. Snažil se jednat v jejich prospěch na domácí půdě jako člen orgánů AV ČR, Rady obranného výzkumu Ministerstva obrany ČR, Rady pro bezpečnostní výzkum Ministerstva vnitra ČR, a zejména pak jako člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace v letech 2001–2009, kdy volal po nápravě této Rady, ale též na mezinárodní půdě v odborných grémiích EU, NATO či OECD. Jeho cílem byla vždy funkční vědní politika i spolupráce AV ČR s vysokými školami a s průmyslovou sférou.

„Člověk se při takových příležitostech zamyslí, co bylo či nebylo důležité,“ uvedl Vladimír Nekvasil při přebírání medaile. „Napadají mě dvě věci. Především osobnost dr. Svatopluka Krupičky, v jehož stínu jsme za minulého režimu mohli v Ústavu fyziky pevných látek klidně pracovat, osvobozeni od politických tlaků,“ zdůraznil Nekvasil. Druhou takovou věcí byl jeho příchod na ústředí AV ČR. „Našel jsem zde tým, pro který byla radost pracovat,“ uzavřel.

Připravil: Milan Pohl, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR