Jak zlepšit situaci české vědy? Odpovědi hledala konference v AV ČR

23. 05. 2019

Více než padesát účastníků se sešlo na půdě Akademie věd ČR na národním kulatém stolu pořádaném pod hlavičkou evropské iniciativy Alliance4Life, aby projednali, co lze na úrovni státu i výzkumných institucí udělat pro zlepšení podmínek české vědy a jak lze přispět k celkové pozitivní změně. Pozvání přijali zástupci ministerstev, Úřadu vlády ČR, hlavních grantových agentur, zástupci vysokých škol, vědeckých institucí, ale i jednotliví vědci.

Ve spolupráci s AV ČR akci za sdružení Alliance4Life zorganizovali jeho iniciátor a koordinátor, institut CEITEC Masarykova univerzita, a jeho člen, centrum klinického výzkumu FNUSA-ICRC. I díky prostorovému uspořádání do pomyslného kulatého stolu se v konferenčním sále na Národní třídě v Praze podařilo navodit atmosféru otevřené diskuse.

Nutnost strukturální změny

„Když se na jednotlivé prvky systému české vědy podíváme izolovaně, může se zdát, že jsou lepší než dříve – máme lepší vybavení a docela dobrou úroveň financování, lepší zapojení do mezinárodních spoluprací,“ uvedl v úvodní řeči Jiří Nantl, ředitel CEITEC MU. „Přesto situace jako celek zcela uspokojivá není. Troufl bych si pojmenovat tři problémy jdoucí systémovou úrovní, které nás do současné situace dostaly. První je ten, že relativní hojnost zdrojů ve vědě, a to i v období rozpočtových škrtů zejména díky operačním programům, sice byla využita k modernizaci infrastruktury, ale na druhou stranu umožnila vyhnout se zásadní strukturální změně celého systému, která by jinak byla nutná. V budoucnu již takové možnosti nebudou a samy instituce budou tlačeny k potřebným změnám,“ upozornil Nantl.

Jako druhý problém jmenoval relativní slabost českých výzkumných institucí. Historicky je to dáno způsobem řízení, kdy řada vědců preferuje svůj obor před loajalitou k instituci se silnou manažerskou strukturou. „To je do značné míry dědictví tzv. kafemlejnku,“ dodal Nantl s tím, že instituce s roztříštěným výzkumem nyní musejí znovu vybudovat svoji roli v organizaci vědy seshora. „Zatřetí jsme ztratili nebo ztrácíme střední generaci vědců,“ pokračoval Nantl. Když uspějí, nejsou například motivovaní realizovat svoje ERC granty v ČR z důvodu nižší důvěry v systém a nižší ochoty angažovat se. „Profesní strategií části vědců je zakutat se ve svých laboratořích na úrovni instituce a tam dělat vědu na úrovni týmu. Převáží-li tento vzorec uvažování, hrozí ztráta zapojování se do špičkových projektů na evropské úrovni,“ varoval ředitel CEITEC MU.

Předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová hovoří na konferenci Alliance4Life

„Máme-li úspěšně pracovat v oborech, které pokrýváme, veřejnost o tom musí vědět, a to v pozitivním smyslu, tedy aby výzkumné instituce byly ve veřejném prostoru viditelné,“ konstatovala předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová. „I proto jsme zavedli Strategii AV21, abychom horizontálně podpořili spolupráci mezi výzkumnými institucemi, a snažíme se uzavírat memoranda s různými institucemi včetně ministerstev.“ Připomněla, že tuto potřebu si představitelé AV ČR naléhavě uvědomili na základě tristní zkušenosti před deseti lety, kdy vláda razantně snížila rozpočet na vědu. „Skutečnou alfou a omegou jsou kvalitní lidé. Zcela klíčová je pak předvídatelnost plynoucí ze stabilního institucionálního financování a z něho vyplývající stabilita vědeckého systému,“ poznamenala Zažímalová s tím, že v opačném případě musejí vědci trávit značný čas usilováním o granty. S tím bývá spojeno nemalé množství byrokracie, a tudíž jim nezbývá čas na koncepční práci v oboru.

Otevřenost, férovost a motivace

Diskutující předem obdrželi od vedení Alliance4Life témata, která byla strukturována do tří diskusních bloků: otevřenost, férovost a motivace. Koordinátorka Alliance4Life Zlatuše Novotná k uvedeným tématům přestavila doporučení, která jsou výsledkem téměř dvouleté práce odborníků a managementu aliance a odrážejí situaci v regionu střední a východní Evropy. Má-li být v rozvoji vědy dosaženo pozitivní změny, musejí být podle Alliance4Life všechna tato tři témata rozvíjena současně.

Otevřenost by se měla promítat do řady aspektů, počínaje principem tzv. open science – tedy aby byly vědecké výsledky s relevantními daty a náležitým kontextem (včetně postupu, jak byly získány) k dispozici těm, kteří je potřebují nebo kteří je dokážou využít k dalšímu výzkumu prospěšnému pro společnost. A to samozřejmě při plném zachování práv původního týmu. Otevřenost ovšem znamená také lepší možnosti pro vynikající zahraniční odborníky zapojit se do vedení českých institucí, v čemž jim leckdy brání jazyková bariéra, zvláště tehdy, komunikuje-li s nimi instituce pouze v češtině.

Zavádění angličtiny je ovšem snazší v exaktních oborech než v humanitních vědách. „Již nyní máme ústavy, kde je jednacím jazykem angličtina. V tom mají přírodní vědy proti humanitním oborům jistou výhodu,“ zmínila Eva Zažímalová.

„Limity systému jsou často tak triviální, až je nepochopitelné, že vůbec existují,“ poznamenal Marián Hajdúch z Ústavu molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého v Olomouci. „Republika potřebuje dostatek kvalitních lidí na seniorských pozicích. Instituce k tomu mají nástroje, ale narážejí na omezení, např. že vládní úřady vyžadují podávání žádostí o granty v češtině. Ani takto jednoduchou věc, aby vědci vůbec mohli o grant zažádat, nejsme schopni implementovat do systému,“ upozornil.

Konference se konala v reprezentativních prostorách AV ČR

„Férovost instituce pro mě znamená, že instituce splňuje základní znaky – je srozumitelná svému okolí i svým vlastním lidem, je jasné, jaký je její profil a mise. V rámci těchto vymezení funguje pro každého, kdo v instituci na dané pozici je,“ konstatoval Jiří Nantl. „Chtěl bych poukázat na aspekt férovosti z hlediska toho, že věda je běh na dlouhou trať. Je třeba dát lidem prostor několik let něco dělat, něco zkusit, aniž by bylo garantováno, že to splní nějaké cíle,“ dodal náměstek ministerstva školství Pavel Doleček.

V oblasti motivace diskutující upozornili mimo jiné na nutnost zjednodušení grantového systému. „Motivaci našich vědců zapojit se do kompetitivních evropských soutěží nejvíce sráží neúměrná byrokratická zátěž, způsobená rozdrobeností a častými změnami národních grantových schémat. Ne tedy komplikovanost rámcových programů, ale celková situace zahlcující systém, je příčinou neochoty našich vědců se do prestižních grantů zapojit, natož je koordinovat,“ přispěla do diskuse Zlatuše Novotná.

„Motivaci bych shrnula slovy – nebraňte nám, vědeckým pracovníkům, dobře dělat to, co umíme, a nenuťte nás dělat to, co neumíme a co děláme špatně. Tím druhým myslím byrokracii a administrativu,“ uzavřela Eva Zažímalová.

Kroky ke zlepšení

V diskusi strukturálních podmínek české vědy na úrovni institucí i státu vyplynulo, že v ČR je oproti západoevropským zemím slabá role jednotlivých institucí v organizování vědeckého života. To je kompenzováno různými státními dotačními schématy, která ale často řeší potřeby na mikroúrovni financování vědeckých institucí, jimiž by se za normálních okolností stát neměl vůbec zabývat.

Systém bude fungovat lépe, až bude dlouhodobě jasná a stabilní státní politika provázaná s financováním, a zároveň instituce budou dostatečně strategicky řízené, aby si zvážily své možnosti a uměly volit to, na co se zaměří a kde podají dobrý výkon na mezinárodní úrovni.

„Představitelé instituce si musejí zvolit svoji strategii a komunikovat do okolí i dovnitř, co jejich instituce je, jaká chce být a jakou má misi a profil. Zároveň je potřeba odblokovat vnitřní kariérní systém, zbavit se dědičnosti výzkumných týmu a výzkumné agendy, umožnit instalaci vědce jako šéfa samostatného týmu v tu chvíli, kdy by se to mělo stát,“ zrekapituloval Jiří Nantl.

O Alliance4Life

Alliance4Life vznikla začátkem roku 2018 jako unikátní evropská iniciativa, která propojuje deset vědeckých center zaměřených na přírodní vědy z devíti zemí střední a východní Evropy. V České republice ji zastupují dvě brněnské instituce – CEITEC Masarykova univerzita a FNUSA-ICRC. Organizace sdružené v Alliance4Life pracují na zlepšování svého celkového fungování, vnitřní kultury svých vědeckých pracovišť, kvality řízení a pravidel personální politiky.

Všichni členové Alliance4Life letos organizují ve svých zemích národní kulaté stoly se zástupci ministerstev, poskytovatelů grantů a dalších zainteresovaných stran. Cílem těchto kulatých stolů je jednak představit dosavadní výsledky a závěry, k nimž společně dospěli, jednak iniciovat konkrétní kroky, které by na národní úrovni urychlily pozitivní změny nejen v oblasti lékařského výzkumu a věd o živé přírodě, ale také ve vědě a výzkumu obecně.

Na úvodním snímku: předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, ředitel CEITEC MU Jiří Nantl, koordinátorka Alliance4Life Zlatuše Novotná

Připravili: Milan Pohl, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR, a Eva Doležalová, CEITEC
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR