Jeruzalém jako zdroj umělecké inspirace

07. 09. 2017

Nejen k Římu, ale i k Jeruzalému jako svatému městu se po staletí upínali čeští a moravští umělci. Jak teologická koncepce nebeského a pozemského Jeruzaléma obohatila české umění a architekturu? Jak Jeruzalém zobrazovali křesťanští poutníci? Proč a kdy se Jeruzalém stal vyhledávaným námětem židovských umělců? Těmto i dalším otázkám se věnovali účastníci druhého ročníku česko-izraelského kolokvia „Jeruzalém – věčný zdroj umělecké inspirace“, které uspořádal Ústav dějin umění AV ČR.

Dnešní Pražané a návštěvníci hlavního města paralelu asi přehlédnou, ale spojitost mezi Prahou a Jeruzalémem je přinejmenším symbolicky stále přítomná. Asi nejsilněji ji navázal císař Karel IV., který metropoli budoval jako zhmotnění nebeského Jeruzaléma, jako nový Jeruzalém (např. symbolikou postavení chrámů apod.). Podobnosti mezi Prahou a Jeruzalémem pak hledali a nacházeli i literáti a badatelé.

„Například šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ve svém cestopise z roku 1608 velice podrobně srovnával pražskou katedrálu sv. Víta s chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě a nacházel takové podobnosti, jaké by dnešního pozorovatele ani nenapadly,“ zmínila v jednom z příspěvků kolokvia Orit Ramonová z Open University of Israel.

Nejen pražská katedrála, ale i jiné sakrální stavby byly inspirovány jeruzalémským chrámem Božího těla. Zatímco v západní Evropě se na jejich výstavbě často podílely rytířské řády, zejména johanité a templáři (kostel templářů v Laonu a johanitský Clerckenwell), původ středoevropských staveb jistý není. „Je nutné zohlednit variantu, že se mohlo jednat o stavby vzniklé z iniciativy feudálů, často menšího významu, kteří se navrátili z pouti do Svaté země či z křížové výpravy,“ uvedl další z účastníků kolokvia Čestmír Cimler z Katolické teologické fakulty UK.

Znovuobjevený rukopis

O malou senzaci se na kolokviu postarala Sára Offenbergová z Ben-Gurion University of the Negev v Beerševě. Připravila si příspěvek o zpodobňování Jeruzaléma v hebrejských iluminovaných rukopisech českého původu a překvapivě nedlouho před příjezdem do Prahy objevila v jeruzalémské Národní knihovně rukopis, který dosud nebyl vědecky popsán a o jehož existenci neměl nikdo ponětí.

„To je obrovský objev, očekávám, že se bude ještě digitalizovat a podrobně zkoumat. Jde o modlitební knížku, tzv. sidur, vytvořený v roce 1736 někde na českém území, nevíme přesně kde. Na iluminacích je vyobrazen například jeruzalémský chrám zbořený v roce 70 n. l., ale i židovská města v Čechách a na Moravě v 18. století,“ popsala hlavní organizátorka kolokvia Eva Janáčová z Ústavu dějin umění AV ČR.

Eva Janáčová se dlouhodobě věnuje tématu česko-izraelského umění. Dala si za cíl zmapovat izraelské umělce českého původu různých generací. Někteří z nich se stali významnými osobnostmi izraelské výtvarné scény, například Anna Ticho nebo Ludwig Blum. „Je jich ale mnohem víc, napočítala jsem jich kolem šedesáti. Jen namátkou, Otte Wallish, Dan Kulka, Robert Piesen nebo z té nejmladší generace Jan Tichý, který se do Izraele přestěhoval krátce po roce 1989,“ dodala Eva Janáčová.

Letošní zářijové česko-izraelské kolokvium je druhým v pořadí. Předcházelo mu loňské setkání na téma, jestli existuje židovské, potažmo izraelské umění a jak jej definovat. Příští rok se podle Evy Janáčové opět v září sejdou kunsthistorici a jejich kolegové příbuzných oborů nad tématem vizuální zpodobňování antijudaismu a antisemitismu v českých zemích.

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Zdeněk Matyásko, Ústav dějin umění AV ČR, titulní foto: Pixabay