Podstatou transferu nemá být vydělávání peněz, ale šíření znalostí

04. 12. 2019

S právníkem Centra transferu technologií Akademie věd ČR (CeTTAV) Michalem Beluským hovoříme o jeho zkušenostech s poskytováním služeb akademickým pracovištím, motivaci vědců k transferu znalostí i překážkách, které mu v českém prostředí brání.

Jaké služby nabízí CeTTAV vědcům a akademikům?
Centrum vzniklo v roce 2016 s cílem poskytovat služby v Akademii věd ČR. Hlavní náplní je v současnosti realizace projektu Academic TTO, který jsme získali u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V rámci projektu poskytujeme odborné konzultace a vzdělávání v oblasti uplatňování výsledků výzkumu a vývoje v praxi. Do projektu se společně s námi přihlásilo 16 pracovišť Akademie věd ČR. Pod hlavičkou Academic TTO jsme mj. připravili sadu vzdělávacích modulů pro dvě skupiny zaměstnanců – vědecké pracovníky a kolegy, kteří pracují v administrativě.

Jaké projekty se zatím podařilo dovést ke konkrétním výsledkům?
Individuální vedení v rámci projektů komercializace, které CeTTAV poskytuje pracovištím v Academic TTO, se výborně rozbíhá a zabírá mi stále více času. Například jednomu pracovišti právě pomáháme uzavřít smlouvu o společném výzkumu s nadnárodní firmou z tabákového průmyslu. Jde o výzkum, jehož cílem je snížení toxicity těchto výrobků. Další pracoviště se účastní mezinárodního projektu, během něhož vznikl společný vynález. Původci jsou jednak naši zaměstnanci, jednak pracovníci jedné evropské univerzity. V tuto chvíli mám na stole smlouvu o spoluvlastnictví vynálezu, řeší se jeho komercializace.

A jiné projekty?
Například v rámci programu TRIO, ve kterém jde o spolupráci našich ústavů s průmyslem, pomáháme nastavit vlastnická práva k nehmotným výsledkům projektů. V jednom z ústavů například vynalezli technologii, která umožňuje 80krát efektivnější výrobu jedné chemické látky, což může zajímat ropné společnosti. V současnosti připravujeme oslovovací leták, který budeme zasílat na vybrané kontakty z tohoto průmyslu. Pracujeme i na koncepčních záležitostech, třeba ve spolupráci s Radou pro využívání duševního vlastnictví AV ČR připravujeme metodiku pro rozlišování hospodářské i nehospodářské činnosti z hlediska práva evropské veřejné podpory. Připravujeme také vzor podmínek pro spolupráci s průmyslem, které by naše pracoviště mohla využívat v případech, kdy poskytují výzkumné služby menšího rozsahu, tak aby se nemusela připravovat speciální smlouva.

Michal Beluský pomáhá v Centru transferu technologií AV ČR překonávat právní bariéry transferu znalostí a technologií. Podílí se na vytváření check-listů, doporučení či smluvních vzorů pro ústavy Akademie věd ČR. Specializuje se na poradenství v oblasti smluvního výzkumu, zakládání akademických spin-off firem a problematiku licencování.

Specializujete se více na vědy o živé a neživé přírodě, nebo se věnujete i transferu ze sociálních a humanitních věd?
Transferu znalostí ze společenských a humanitních věd se určitě nebráníme. Jedním z partnerů je i Ústav pro jazyk český AV ČR, který má v této oblasti relativně velký potenciál. Ještě bez naší pomoci byli schopni transferovat algoritmy pro analýzu jazyka pro jednu významnou softwarovou společnost. Vnímám transfer znalostí z humanitních a společenských věd jako osobní výzvu. Jde o oblast, která má svá specifika a potřebuje individuální přístup.

V čem vidíte úskalí transferu v této oblasti?
V současnosti umíme komercializovat vynálezy, technická řešení či software. Tyto výsledky jsme schopni právně „uchopit“ a pracovat s nimi. Dokážeme nalákat firmy, aby s námi spolupracovaly a poskytnout k těmto výsledkům licenci. Znalosti v oblasti humanitních a sociálních věd jsou velké a z mého pohledu hodnotné. Je však mnohem těžší vtělit je do věci v právním smyslu a obchodovat s nimi. Můžeme obchodovat s akumulovaným know-how pracoviště, které může být komercializováno například formou poradenství směrem ke státní správě nebo firmám. Ideální je, když se tyto znalosti podaří přetavit do softwaru, či dokonce mobilní aplikace. Takový produkt jsme schopni komercializovat snáze. Dobrým příkladem je právě Ústav pro jazyk český, který má mnoho webových nástrojů, jako jsou příručky či slovníky přístupné i z mobilu nebo tabletu. Tímto směrem se chceme ubírat i v našem centru.

Jaké vidíte překážky v transferu znalostí a technologií v České republice?
Překážky můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Co se týká vnitřních, také díky naší činnosti se je daří odstraňovat. Naše pracoviště jsou vedena k tomu, aby uměla spravovat a komercializovat své duševní vlastnictví. Hodnocení pracovišť Akademií věd ČR zohledňuje vedle světové excelence i socioekonomickou relevanci prováděného výzkumu. V praxi to znamená, že je pracoviště dobré například v transferu, spolupracuje s firmami a podobně.

A vnější?
Co se týká vnějších vlivů, negativně hodnotím právní rámec transferu technologií. Spíše, než aby transferovým aktivitám otvíral dveře, naši činnost komplikuje. Obdobně vnímám i problematiku evropského soutěžního práva, resp. práva veřejné podpory. Situaci navíc komplikuje extrémně opatrný výklad těchto předpisů některými orgány státní správy. Na druhou stranu vítáme činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace, která zřídila zvláštní pracovní skupinu, jež se problému věnuje. Jsem přesvědčen, že řešení je v dohlednu.

Říkáte, že ústavy mohou nedostatek vědecké excelence kompenzovat úspěšným transferem. Neměly by ale jít tyto oblasti spíš ruku v ruce?
Ne nutně. Výzkumník, který dosáhne mezinárodní excelence, se často soustřeďuje pouze na svůj výzkum a o nejistých a vzdálených věcech, jako je transfer technologií, příliš nepřemýšlí. Pro vědce, kteří se svou kariérou nejsou až tak spokojeni a cítí, že by rádi vyzkoušeli něco nového, může být možnost zkusit si podnikání či komercializaci vědeckých znalostí zajímavá. Z mé zkušenosti jsou právě takoví lidé těmi nejlepšími transferáři. Práce usilující o přenos poznání do praxe může být společensky stejně relevantní jako poznávání samotné, souhlasím ale s vámi v tom, že jedno bez druhého nefunguje.

Vidíte tedy souvislost se současnou Inovační strategií?
Určitě ano. Pokud nás má strategie někam dostat, tak si nemůžeme vnitřní překážky v oblasti transferu dovolit. Daleko větší překážku ale vidím v samotné ekonomice. Mám pocit, že apetit českých domácích firem po inovacích je ve srovnání se zahraničím malý.

Čím si to vysvětlujete?
Nízká poptávka českých firem po inovacích může být způsobena tím, že velká část našeho průmyslu funguje na úrovni dodavatelské ekonomiky. Produkty našich firem jsou často pouze součástky něčeho, co se dokončuje jinde, většinou v Německu. U nás jsou šikovní lidé, dobrá infrastruktura, dobré znalosti a hlavně levná pracovní síla. Proto je stále pohodlnější přeprodávat tuto levnou práci směrem na západ, než se pouštět do riskantnějších záležitostí, jako je vymýšlení nového produktu či služby. Podobně jako se excelentnímu výzkumníkovi nevyplatí ztrácet čas s transferem, české firmě, která dodává díly do Německa, se nevyplatí přemýšlet, že by přišla s vlastním produktem.

Když to vezmu naopak, pro vědce, kteří mají zájem o transfer, budou nejvhodnějšími partnery firmy ze zahraničí?
Ano, ale narážíme na to, že naše výstupy, což jsou typicky patenty a užitné vzory, jsou stále rizikové. Na západě mají sice společnosti více peněz a větší chuť riskovat, raději si ale něco koupí od svých lokálních univerzit. Často k tomu mají i hospodářské pobídky, nebudou proto jezdit do východní Evropy nakupovat inovace. Neměli bychom se soustředit na to, jestli oslovovat domácí nebo zahraniční firmy, ale na to, abychom snižovali rizikovost našich patentů.

Jak to udělat?
Nástrojem pro snížení rizikovosti je například akademický spin-off. Tímto můžeme posunout technologii ze stavu registrovaného patentu do stavu malé start-up firmy schopné reálně vyrobit sérii patentem chráněných výrobků. Když v rámci komercializace místo licence nabízíme obchodní společnost, která má zaměstnance, marketing, první zákazníky a tak dále, bavíme se o úplně jiné míře rizika, než když v ruce držíte pouze „papír“ představující právo na využití technologie.

Akademické spin-off společnosti jsou aktuálně velké téma, u nás ale zatím příliš zavedené nejsou…
U zakládání akademických spin-off je více interních bariér než u licencování. Nelze pominout zákon o veřejných výzkumných institucích, který v rámci ochrany veřejného majetku podmiňuje zakládání právnických osob schválením zřizovatele této instituce. Na druhou stranu si myslíme, že jde v podstatě o technické překážky, které lze řešit. Pro nás je tedy spin-off určitě nástroj, který má potenciál zvýšit efektivitu přenosu znalostí. Máme mnoho patentů, ale licence nemáme komu prodat. Někdy prostě musíte kupce pro svou technologii vytvořit.

Jak centrum spolupracuje se zahraničními partnery a v čem vidíte přínos této spolupráce?
Je naivní si myslet, že lze jednoduše přenést zahraniční modely do naší praxe. Přesto jsem přesvědčen, že pokud bychom se nikde neinspirovali, šlo by o obrovskou chybu. Pro Akademii věd ČR, potažmo CeTTAV, je důležité, že jsme součástí iniciativy Evropské komise – TTO Circle. Tato síť sdružuje významné evropské výzkumné organizace neuniverzitního typu, respektive jejich transferová centra. Náš pohled na transfer včetně názoru na zakládání spin-off se inspiruje diskusemi, kterých se na úrovni TTO Circle účastníme společně s institucemi, jako jsou německá Fraunhoferova společnost, holandské TNO či francouzská CEA.

Vnímáte ze strany vědců v Akademii věd ČR chuť pouštět se do podnikání?
Upřímně necítím rozdíl mezi zájmem o licencování a zakládání spin-off. Vědec, který často patentuje, bývá otevřený úvahám o založení akademického spin-off. Nejde o většinu, ale zájem je konstantní. Největší potenciál pro zakládání spin-off mají lehce nespokojení zaměstnanci, které jejich práce na 100 % nenaplňuje a hledají novou výzvu. Výzkumné organizace mají málo lidí. Nechat šikovného vědce utéct do průmyslu nechce žádný ředitel ústavu. Kolegové ze zahraničí však zdůrazňují potřebu vytváření ekosystému výzkumných organizací a spřátelených průmyslových firem. V tomto ekosystému dochází k urychlení a zjednodušení spoluprací ve výzkumu a navazujících transferových aktivit. Lidi odcházející do firem jsou často schopni oplatit mateřskému ústavu jeho přízeň.

Ukazuje se, že spolupráce akademických institucí se soukromou sférou může mít i negativní důsledky. Začíná se více mluvit o jejích etických aspektech. Jak se na tento rozpor díváte?
Z hlediska etiky je nutné soustředit se na hlavní smysl transferu technologií. Tím je dostat znalosti do společnosti. Pokud bude pro nás tento cíl důležitější než touha po penězích, jsme schopni transferovat eticky. V opačném případě se snadno ocitneme za hranicí morálky a v nejhorších případech i za hranicí zákona. Cílem každé výzkumné organizace na světě je posouvat hranice poznání a šířit výsledky této činnosti. Orientaci na zisk přenechme jiným

Centrum transferu technologií AV ČR je specializované oddělení Střediska společných činností AV ČR. Poskytuje služby, konzultace a vzdělávání v oblasti uplatňování výsledků vědy a výzkumu v praxi pro všechna pracoviště Akademie věd ČR. Kromě přípravy a realizace vzdělávacího systému zaměřeného na komplexní rozvoj pracovníků transferu znalostí, pomáhá s konkrétními případy komercializace, sestavením byznys plánu, analýzou aplikačního potenciálu, návrhem strategie ochrany duševního vlastnictví i smluvním zajištěním spoluprací.

TTO Circle u JRC (Joint Research Centre) je iniciativou Evropské komise, která sdružuje 31 významných výzkumných organizací neuniverzitního typu, ve kterých pracuje více než 198 tisíc vědeckých pracovníků. Síť dlouhodobě usiluje o mezinárodní standardizaci a profesionalizaci transferu znalostí a technologií. Členským organizacím nabízí také sdílení zkušeností, osvědčených postupů i odborných znalostí prostřednictvím společných aktivit.

Více k tématu také v časopise AB / Akademický bulletin.

Připravili: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, a autor rozhovoru Jan Tesárek, Vedavyzkum.cz
Foto: CeTTAV

Podstatou transferu nemá být vydělávání peněz, ale šíření znalostí

Přečtěte si také

Newsletter