Transfer znalostí musí být součástí výzkumné praxe, apelují odborníci

12. 06. 2019

V úterý 11. června proběhlo v prostorách AV ČR první celoakademické setkání pracovníků transferu znalostí a technologií. Celodenní konference, pořádaná pod záštitou členů Akademické rady Hany Sychrové a Josefa Lazara, zdůraznila nezbytnost transferu znalostí při zavádění vědeckých poznatků do praxe a představila inspirativní příklady ze zahraničí.

„Účastníci panelové diskuse se shodli, že bez podpory vedení k efektivnímu transferu znalostí a technologií by další cesta byla trnitá,“ poznamenala Lenka Scholzová, vedoucí Centra transferu technologií AV ČR (CeTTAV). „Transfer znalostí a technologií je třeba vnímat jako integrální součást výzkumné praxe,“ zdůraznila.

Chybí zázemí

„Stále nám chybí potřebné zázemí a je třeba, aby se o tom mluvilo,“ zmínila Lenka Scholzová jeden z nejpalčivějších problémů. „V České republice a konkrétně v Akademii věd je transfer technologií celkově na dobré úrovni, a to i v případě, že vynecháme Ústav organické chemie a biochemie, který je zářným příkladem jeho fungování. Ale mohlo by to jít snáze, s menší námahou,“ vysvětlila.

„V zahraničí se dozvíte, že nejlepšími pracovníky pro transfer jsou bývalí vědci. U nás bylo takových pracovníků v začátcích transferu kolem roku 2010, 2012 velmi málo. Typický model byl tři až pět lidí: právník, produktový manažer, patentový specialista a administrativa,“ vzpomínala Scholzová. „V tak malém počtu nelze nic dělat pořádně – musíte umět PR, jezdit na veletrh, vykonávat mnoho různorodé práce. Oproti tomu na zahraničních institucích mají PR oddělení s potřebnými kontakty, fotografy, grafiky, ohromné zázemí,“ podotkla.

Poučení z minulosti i ze zahraničí

Mezi přednášejícími vystoupila desítka vědců a pracovníků, kteří se transferem zabývají. Někteří, například Michal Košelja z Fyzikálního ústavu AV ČR, se pokusili podchytit kořeny toho, proč byl transfer znalostí a technologií zejména v 90. letech minulého století poněkud utlumen. Hlavními příčinami bylo podle Košelji rozdělení Československa a zrušení státních a státem řízených organizací. „Jednalo se o instituce, které cíleně přebíraly poznatky vypracované Akademií věd. Tento střední pilíř byl až na pár výjimek zlikvidován,“ posteskl si Košelja. Současně s tím došlo k likvidaci resortních výzkumných organizací zajišťujících aplikovaný výzkum ve státním zájmu. „Stát tak ztratil institucionální a odbornou podporu při evaluaci různých projektů,“ dodal Košelja.

O zahraničních zkušenostech, zejména z Německa, USA či Izraele, pohovořil například Aleš Hála, manažer pro transfer technologií z ELI Beamlines, centra spadajícího pod Fyzikální ústav. „Nejprve je třeba si vyjasnit, jaká jsou očekávání – a to jak společnosti jako celku, tak výzkumné organizace či výzkumného týmu. Na celospolečenské úrovni je podle mě tato diskuse trochu upozaděna,“ upozornil. Očekávání společnosti, tedy návratnost investice, přitom nemusí mít pouze finanční rozměr. „Investor do ELI byla z 85 % Evropská komise, z 15 % český stát. EK si představuje, že tato investice přinese impulz do základního výzkumu laserů,“ objasnil Hála.

Další příspěvky se zaměřovaly na to, jak transfer znalostí a technologií zlepšit. Vědecký tajemník CzechGlobe Jiří Kolman vyzval k většímu zapojení výzkumu do rozvojových politik EU, OSN a NATO, k větší podpoře „proexportní“ státní politiky v internacionalizaci nových technologií či k inovativnějšímu zadávání veřejných zakázek. „Lepší než zadávat veřejnou zakázku na sto židlí je zadat zakázku na inovativní posezení pro sto osob,“ uvedl ilustrativní příklad. Zároveň se pozastavil nad absencí kultury „zlepšováků“ v českém prostředí. „S inovativním řešením může přijít i obyčejný člověk, nikoli jen slovutný vědec. To je třeba podpořit,“ konstatoval.

Připravil: Milan Pohl, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Úvodní foto: z programu konference
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR