Michael Komm: Zahoďte otěže autocenzury a zapojte se do Vědy fotogenické

Emoce, okamžiky a prožitky dokáže fotografie zachytit jako žádné jiné médium. Platí to i pro svět vědy, který má svůj nezaměnitelný estetický a umělecký rozměr, jak vysvětluje Michael Komm, ambasador soutěže Věda fotogenická. Fotografie můžete přihlašovat do 17. června 2024.

Co se vám jako první vybaví, když se řekne Věda fotogenická?
Věda fotogenická je pro mne přehlídka bohaté různorodosti vědních disciplín, které se v Akademii věd realizují. Také mne nepřestává překvapovat škála přístupů k fotografii, které autoři využívají.

Jak se na soutěži podílíte?
Byl jsem jedním z těch, kteří ji před více než deseti let vymysleli. Jako příspěvek spolku Fórum věda žije! jsem k tomu naprogramoval soutěžní web a několik let ho spravoval. Kromě toho jsem i členem poroty.

Také fotografujete?
Ano, i když v poslední době o poznání méně než dříve – s rozrůstající se rodinou je času na focení opravdu málo. Vracím se k analogové a polaroidové fotografii. Často fotografuji sochařskou tvorbu mojí ženy Kateřiny, přičemž nejde jen o dokumentaci „fešand“, jak tomu říkal Sudek, ale o využití sochařských objektů v další tvorbě v jiném médiu. Je to docela zajímavá výzva.

Soutěž má popularizační přesah. Čím pomáhá přiblížit aktivity Akademie věd ČR veřejnosti?
Věda fotogenická ukazuje vědeckou činnost trochu jinak než klasické popularizační aktivity. Specifické jsou i formáty, s nimiž fotosoutěž pracuje, ať jde o výstavu, nebo kalendář. Může tím oslovit část veřejnosti, která se na jiné popularizační aktivity neorientuje. Na druhou stranu je v soutěži daleko menší prostor pro popis vědeckých aktivit, které jsou s fotografiemi spojeny. Je to taková ochutnávka, která může vyvolat hlubší zájem o výzkumná témata.

Zleva: Michael Komm, loňský vítěz Vědy fotogenické Dušan Tichoň, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová

Jak vybíráte vítězné fotografie?
Výběr fotografií je v rukách poroty a je dvoukolový. V prvním obodují porotci všechny fotografie, body se sečtou a vybere se okolo padesáti semifinálových fotografií v hlavní kategorii a odpovídající počet ve vedlejších. Následně se nad vytištěnými zvětšeninami semifinálových fotografií sejdeme a postupně vybíráme oceněné fotografie, snímky na kalendář a na výstavu.

Co porota zohledňuje?
Kromě vizuální stránky fotografií i originalitu autorského přístupu a v případě snímků na kalendář i určitou diverzitu vědních disciplín. Mít na kalendáři 12 fotek z elektronového mikroskopu by bylo přeci jen trochu jednotvárné.

Podle čeho každý rok vybíráte vedlejší a speciální kategorie?
Vedlejší se obvykle nějakým způsobem zaměřuje na vědce a vědkyně, spíše než na výsledky vědeckého bádání. Chtěli bychom veřejnosti přiblížit i to, kdo za daným výzkumem stojí. Speciální bývají zaměřené na určité médium – vloni kresbu, letos analogovou fotografii. Jsem opravdu zvědavý, co nám soutěžící zašlou.

Jaké fotografie vám z předchozích ročníků nejvíce utkvěly v paměti?
Jako první se mi vybaví vítězná fotka z roku 2015 Stále ještě hořím od Pavla Lisého z Geologického ústavu. Jde o parádní ztělesnění vědce, který je zapálený pro svoji profesi. Dále si vzpomenu na poněkud děsivý Pohled predátora z roku 2020 od Lukáše Vejříka z Biologického centra. Skvělých fotek byla ale za ty léta spousta, což dokazuje i nedávno vydaná krásná kniha k výročí deseti let fotosoutěže.

Co byste doporučil soutěžícím i těm, kteří účast teprve zvažují? Měl byste tip, jak vypadá „recept na úspěch“ v soutěži?
Určitě bych jim doporučil, aby odhodili otěže autocenzury a nebáli se poslat fotografie, které neodpovídají standardům daných žánru nebo nějaké kolektivní představě, jak má vypadat „fotka vědy“. Jak už jsem říkal, na neotřelost autorského přístupu dává porota velký zřetel. Stejně tak pokud se autor či autorka zabývá vědeckou činností, pro kterou není typická fotografická dokumentace – například výzkum v třetí vědní oblasti –, má větší naději na úspěch. Také je důležité, aby se nenechali odradit, že fotografie třeba nezíská první cenu. Jestliže je například zahrnuta do výstavního souboru, samo o sobě to znamená, že ji uvidí hodně lidí. Nejde totiž jen o výstavu v Galerii Věda a umění na Národní, výstavní panely následně putují do dalších výstavních prostor. Každopádně platí, že fotosoutěže se mohou zúčastnit jen fotografie, které někdo přihlásí, takže základním krokem k úspěchu je se zúčastnit!

Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

 Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Oldřich Tůma: Etický kodex AV ČR reaguje na aktuální výzvy a proměny světa
• Akademický sněm AV ČR zvolil Radomíra Pánka kandidátem na předsedu instituce
• Hodnocením projektů GA ČR získáte větší rozhled v oboru, shodují se panelisté
• Čtyři projekty z AV ČR získaly ERC grant, každý obdrží dva miliony eur
• Akademie věd chce podpořit uplatnění výsledků založením akciové společnosti
• Akademie věd rozšířila podporu pro zaměstnance, pořádá příměstské tábory
• Grantová agentura ČR hledá hodnotitele pro projekty základního výzkumu
• Věda může státu pomoct s řešením recidivy či korupce, ukázalo setkání CETAV
• Nadějní středoškoláci prezentovali vědecké projekty na konferenci Otevřené vědy
• Česká a Saská akademie věd chtějí rozvíjet spolupráci na důležitých tématech