Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?

Kosti, keramické střepy a šperky archeologům napovídají o dávné minulosti. Naopak útržky staletých textilií se odborníkům zdály dlouho zcela bezcenné. Přitom i „hadry“, jak se jim někdy přezdívá, poskytují o historii jedinečná svědectví. Ukazuje to příklad unikátních tkanin nalezených v hrobech na Pražském hradě, díky kterým zjišťujeme, co nosil Karel IV. a jeho manželky nebo jestli už sv. Ludmila mohla mít šaty z luxusního čínského hedvábí. Přečtěte si článek, který vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Magazín.

Císař ležel na márách na zlaté pokrývce a zlatých polštářích, měl na sobě bílé rukavice a plno prstenů, byl oděn v zlaté purpurové nohavice a purpurový plášť. Slunce v ty dny zapadalo velmi brzy a chladné počasí odpovídalo náladě v ulicích Prahy. Psal se prosinec roku 1378 a její obyvatelé a návštěvníci už několik dní zažívali výjimečné okamžiky. Pohřeb českého krále a římského císaře Karla IV.

Co přesně měl tehdy zesnulý panovník na sobě, s jistotou nevíme. Výše zmíněný stručný popis pochází ze vzpomínek anonymního autora Augsburské kroniky. Dá se však předpokládat, že oděv panovníka určený k jeho poslední cestě byl ušitý z těch nejlepších látek, které se tehdy daly pořídit. Koneckonců i po smrti měl symbolizovat jeho moc a slávu. Jaké materiály ale měli vlastně císařští krejčí k dispozici? Z jak dalekých zemí látky pocházely a jakým způsobem se dostávaly na středoevropský trh?

Rekonstrukce podoby pohřební výbavy a oděvu Karla IV. (kresba: Petr Chotěbor, vyšlo v knize Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě).

Hadry z krypty
Z kronik a pamětí se o oblékání v dávné minulosti mnoho nedočteme. Cenným pramenem jsou proto byť jen drobné zbytky textilu, který se dochoval v hrobech. V případě Karla IV. jde o několik kusů tkanin z krypty královské hrobky v chrámu sv. Víta, kterou archeologové otevřeli v roce 1928.

Tehdy ještě neexistovaly technologie, jež by o stovky let starých látkách poskytly relevantní informace. Odborníci je proto nepovažovali za nijak zvlášť cenné natolik, aby stály za výzkum. „Královská krypta byla ve velmi špatném stavu a bylo třeba ji rekonstruovat, proto se její obsah musel vyzvednout. Textiliím, které se tam našly, byla bohužel věnována minimální odborná pozornost a záznamy o nich byly z dnešního pohledu naprosto nedostatečné,“ říká textilní archeoložka Milena Bravermanová, která u nás před třiceti lety stála u zrodu systematické péče o archeologický textil.

Na začátku devadesátých let 20. století, kdy pracovala v oddělení památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, dostala za úkol uspořádat a zdokumentovat předměty z hrobů Pražského hradu, většinou textilií. „Tehdy jsem řekla, no dobře, trochu šiju, tak já to teda zkusím,“ vzpomíná dnes s nadhledem. Čekal ji velmi nelehký úkol.

Nejenže o textilu z krypty neexistovaly přesné záznamy, ale jednotlivé kousky ani nespočívaly na jednom místě a některé se dokonce v průběhu času ztratily. V roce 1928 považovali tehdejší odborníci textil z hrobů spíše za kuriozitu – stávalo se tak, že si některé ustřižené kousíčky nechali na památku nebo je darovali přátelům. „Jedním z mých úkolů bylo pokusit se dohledat ztracené kousky textilu, rozptýlené po různých soukromých sbírkách,“ říká Milena Bravermanová.

V odborné hantýrce se archeologickému textilu v nadsázce říká „hadry“, jako by šlo jen o něco špinavého a nepotřebného. „My si z toho někdy děláme legraci, ale pravda je, že se k tomu tak opravdu leckdy přistupovalo, naštěstí se to mění a dnes už je textilní archeologie pevnou součástí našeho oboru.“

Záchrana textilu
Některé textilní památky, včetně těch z královské krypty, se dostaly do rukou restaurátorů už v osmdesátých letech minulého století, jenže z dnešního pohledu byly jejich zásahy často problematické. Při čištění archeologického textilu se nadměrně používaly chemikálie, páraly se originální stehy, na středověké tkaniny se nažehlovaly novodobé podkladové materiály a podobně. Proces restaurování navíc tehdejší odborníci písemně ani fotograficky řádně nezdokumentovali a nepopsali původní stav před zásahem.

„Cílem restaurování textilu je především jeho stabilizace, aby i nadále vydržel. Je potřeba jej zbavit největší špíny, která může působit další degradaci, ale do původní textilie by se mělo co nejméně zasahovat. Všechny zásahy musí být vratné,“ vysvětluje Helena Březinová z pražského Archeologického ústavu AV ČR. „Jedním z případů nevhodného restaurování v osmdesátých letech minulého století je klobouk císaře Rudolfa II., který se poněkud srazil,“ dodává.

Od té doby se obor naštěstí značně posunul. A to i díky průkopnické práci Mileny Bravermanové a následně také Heleny Březinové. Jejich zásluhou se o archeologickém textilu začalo přednášet na vysokých školách a do praxe se tak dostávají nové generace odbornic a odborníků vzdělaných v této specifické disciplíně.

Přibývá rovněž odborných prací na dané téma. Společně s kolegyní Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou Milena Bravermanová a Helena Březinová autorkami nové shrnující monografie o archeologickém textilu. Publikace Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě obsahuje celkem 270 položek dokumentujících jednotlivé fragmenty textilií vyzvednutých z hrobů a tumb (schránek na ostatky) v areálu Pražského hradu. Zároveň nabízí obsáhlý teoretický úvod do výzkumu archeologického textilu, údaje vztahující se k prostředí Pražského hradu jako pohřebišti historických osobností a popisuje obchod s tkaninami či odívání ve středověku.

Helena Březinová a Milena Bravermanová z pražského Archeologického ústavu AV ČR a Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou autorkami knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě.

Obálku knihy zdobí detail části tkaniny z pohřebního oděvu císaře Karla IV., o které se podařilo zjistit pozoruhodné podrobnosti. „Považujeme ji za jeden z vrcholů celé sbírky, charakterizuje ji ze všech možných úhlů pohledu,“ zdůrazňuje Milena Bravermanová.

Už dříve odborníci na základě zmínek v písemných pramenech předpokládali, že panovníci bývali pohřbíváni v ceremoniálním rouchu (podobném jako nosili duchovní). „Jednoznačně jsme to doložily. V konkrétním případě Karla IV. jsme identifikovaly například takzvanou dalmatiku, což je liturgické roucho, jaké se používá při bohoslužbách,“ dodává archeoložka.

Dalším důležitým – a překvapivým – zjištěním bylo určení původu látky. Pocházela až z daleké střední Asie, možná z Číny.

Co nosil Karel IV.
Fenomén středoasijských látek na evropském středověkém trhu nebyl dlouho vůbec prozkoumaný. Ucelenější vědecké informace se o něm začaly objevovat až zhruba před dvaceti lety, což souviselo s rozvojem bádání. Jako první se tématu věnovali američtí, němečtí a švýcarští textilní historici.

„Dozvěděly jsme o tom ze zahraniční literatury a podívaly jsme se na naše sbírky novýma očima. Najednou jsme zjistily, že i my máme textil středoasijského původu, a dokonce ve značném množství. Zdokumentovaly jsme i jedinečné vzory, které se nikde jinde nedochovaly,“ říká Milena Bravermanová.

Až na jeden samet italského původu tvořily pohřební roucho Karla IV. pouze látky ze střední Asie. Pozoruhodné zároveň je, že pocházely z první půlky 14. století, zatímco císař zemřel v roce 1378. Šlo o nesmírně vzácné a na svou dobu drahé luxusní tkaniny, což znamená, že lucemburský dvůr byl natolik bohatý, že si je mohl nakoupit do zásoby a nechat z nich později ušít pohřební roucho pro císaře.

Těhotenské šaty
Látky středoasijského původu se našly také v hrobech žen spjatých s Karlem IV. (manželky a snacha). V jejich případě je ale konkrétní určení velice komplikované. V roce 1590 totiž byly jejich ostatky přeneseny do nové královské hrobky a v roce 1612, když bylo potřeba uvolnit místo pro sarkofág zesnulého císaře Rudolfa II., se smísily s kostmi Jana Zhořeleckého a Václava IV. (synů Karla IV.).

Tkanina s motivem hradeb a zvířat z pozdní 2. poloviny 14. století pocházela z Itálie. Ušitý z ní byl oděv z pohřební výbavy jedné z manželek Karla IV.

„Vlivem přenášení a slučování ostatků bohužel není identifikace jednoznačná, ale existují určité indicie, podle nichž se dají fragmenty některých textilií určit,“ říká Helena Březinová. Nedodělané průramky nebo vsazené nenašité rukávy mohou například napovědět, že šlo o narychlo připravené šaty pro ženu, která zemřela nečekaně nebo se s jejím tělem nesnadně manipulovalo.

Mohlo by se to týkat třeba tkaniny s motivem ptáka a s tehdy módním pseudoarabským písmem, zřejmě italského původu z druhé poloviny 14. století. Ušitý z něj byl živůtek (část oděvu kryjící horní polovinu těla). Patřil buď poslední manželce Karla IV. Elišce Pomořanské, anebo ženě Karlova syna Václava IV. Johaně Bavorské.

Látky, z nichž byly pravděpodobně ušité těhotenské šaty, se dají spojit s Annou Svídnickou, Karlovou manželkou, jež zemřela při porodu. Jde o tkaniny se zvířaty a palmetami (ornamenty připomínajícími koruny palmových listů) pravděpodobně z Blízkého východu nebo Itálie. Zachovala se část živůtku, jenž se rozšiřoval směrem k pasu, což by napovídalo zvětšenému těhotenskému bříšku, a široká v pase nabíraná sukně.

Z dochovaných zbytků dalších šatů je evidentní, že je tehdejší krejčí ušili z luxusních látek s velmi výraznými originálními vzory. „Objevují se na nich lidské postavy, lodě, hradby, pávi, gazely, orli, ale i lotosové květy nebo čínští ptáci,“ vyjmenovává Helena Březinová.

Křestní obleček
Raritou jsou dochované útržky oblečku pro miminko. Neví se, komu přesně patřil, a zajímavé jsou i okolnosti nálezu. Našly se totiž v tumbě knížete Břetislava II., zesnulého v roce 1100. Umístění hrobů se často posunovalo s tím, jak se stavebně proměňoval areál Pražského hradu. Břetislavovo tělo původně spočívalo v románské bazilice sv. Víta, která později ustoupila vybudování katedrály.

K přenosu ostatků knížete mělo dojít v roce 1373, hrob byl tehdy označen olověnou destičkou s vyrytým jménem panovníka. Jenomže jak ukázal antropologický průzkum v roce 2002, Břetislav v hrobě neležel. Místo něj tam archeologové našli ostatky nejméně pěti lidí: dvou žen, jednoho jedince neurčitého pohlaví, novorozence a batolete. Mezi dětskými kostmi se nacházely drobné fragmenty textilií. A právě z nich se současnými metodami podařilo zjistit neuvěřitelné detaily.

Obleček sestával z košilky a kalhotek, oboje poměrně komplikovaného střihu, který nesl znaky spodního i základního odění dospělých ve vrcholném středověku, tedy z košile, tuniky a spodků. Vzhledem ke kvalitě tkanin a preciznosti zpracování se předpokládá, že se k nám obleček dostal jako import, například ze Španělska, kde se obdobné jemné látky s krepovým efektem tkaly.

Textilní archeoložky se domnívají, že šlo o křestní oblečení, protože jeho součástí byla i kapuce s křížkem vyšitým kovovou nití. Z období středověku se nedochovaly žádné jiné dětské křestní oděvy, takže jde o naprosto unikátní nález.

O jménu a původu děťátka nepanuje jistota, zřejmě by mohlo jít o syna Přemysla Otakara II. nebo Václava II., o nichž víme, že zemřeli krátce po narození. „Ne všechno se dá doložit. Kolem původu oděvů zůstává mnoho otazníků a v naší knize jsme je také zmiňovaly,“ říká Milena Bravermanová. „Interpretace závěrů se můžou proměňovat v souvislosti s vývojem oboru. V knize jsme čtenářům nabídly velmi detailní informace a podklad pro další výzkum,“ uzavírá.

Restaurování tkaniny s kmeny, rozetami, granátovými jablky a květy (detaily k restaurování popisuje kniha Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě).

Čínské hedvábí v českých zemích
Příkladem, jak může nový kontext zcela pozměnit interpretaci minulosti, je zmiňovaný fenomén středoasijského původu luxusních látek. Až do konce 20. století se mělo za to, že většina dochovaných fragmentů oděvů na našem území byla spíše evropského, přesněji italského původu.

Zboží včetně textilií z Číny a střední Asie putovalo směrem na západ sice už zhruba od 2. století př. n. l. po tzv. hedvábné stezce, jenže látky se dostávaly zejména do Byzantské říše a na území dnešního Blízkého východu. Přímý přístup dále do Evropy byl dlouhou dobu omezený. Nastupující evropské elity se tak k luxusnímu textilu z Dálného východu dostávaly pouze nepřímo, třeba právě prostřednictvím darů od byzantských císařů. Tímto způsobem přišla s asijským hedvábím do styku už knížata Velkomoravské říše a následně Přemyslovci.

Později se s technologií výroby luxusního hedvábí seznámili sami Evropané. Okolo poloviny 13. století se hedvábné textilie tkaly například v severoitalských Benátkách, Boloni a Florencii. V době vlády Karla IV. obchod mezi těmito městy a českým královstvím vzkvétal, takže pro bohatou elitu nebyl problém luxusní látky pořídit. Právě proto se předpokládalo, že panovnický dvůr šil převážně z materiálů italského původu.

Dnes už ale víme, že zdaleka nejen z nich. Zbytky pohřebních rouch Karla IV. a jeho příbuzných jasně dokládají, že náš vládnoucí rod na konci 14. století využíval také vzácné tkaniny z daleké střední Asie a Číny. Díky moderním metodám výzkumu archeologického textilu se tak dovídáme dříve netušené podrobnosti i o poslední cestě Otce vlasti.

Článek vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Magazín 4/2023:

4/2023 (verze k listování)
4/2023 (verze ke stažení)

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, Jana Plavec, repro z knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě 

Přečtěte si také

• Začíná dostavba Pražského okruhu, lokalitu prozkoumají archeologové
• Žena nalezla na Kutnohorsku více než 2000 stříbrných mincí z počátku 12. století
• Nositel Akademické prémie Viktor Černý pátrá po genetických stopách člověka
• Vzpomínky každého z nás jsou cenným pramenem, říká historik Vojtěch Kessler
• Výzkum holokaustu obohacují mezioborové pohledy i osobní mikropříběhy
• Český doktorand prozkoumá v Lipsku přesuny našich středověkých hradišť
• Země nikoho. Vychází kniha o uprchlících, které nikde nechtěli přijmout
• Vzniká unikátní databáze svědectví Romů a Sintů o hrůzách holokaustu
• Cennosti z Bánovského pokladu patřily pravděpodobně významné pravěké velmožce
• Archeologové pod Pálavou odkryli hroby langobardské elity ze 6. století