Čeští orientalisté mají pobočku na Taiwanu, zvaném Krásný ostrov

Pro poznání reálií vzdálené kultury je velkou výhodou, když můžete být přímo u zdroje. Sinologům i dalším odborníkům na jihovýchodní Asii poskytuje od roku 2015 cenné zázemí taiwanská kancelář Orientálního ústavu AV ČR. Na druhý konec zeměkoule jsme se s orientalistkou Táňou Dluhošovou podívali v aktuálním čísle časopisu A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR.

Po ulicích se pohybují lidé v rouškách, nemocní jsou ihned izolováni ve speciálních nemocničních pokojích a jejich rodinní příslušníci v přísné domácí karanténě. Současná realita pandemie covidu-19? Nikoli. Takto popisují pamětníci rok 2003 na Taiwanu. Tehdy se zejména (ale nejen) východní Asií prohnala epidemie nebezpečné virové choroby SARS. Virus poprvé identifikovali v listopadu 2002 v čínské provincii Kuang-tung. Během několika měsíců se rozšířil do více než třiceti zemí světa, nakazil přes osm tisíc lidí a způsobil smrt takřka osmi stovkám nakažených.

Ve srovnání s katastrofálními důsledky covidu-19 nevypadá bilance onemocnění SARS až tak dramaticky. V zemích, kde se tehdy objevilo, ale způsobilo velké pozdvižení.

Taiwanci již s epidemií mají zkušenost z roku 2003, kdy se v zemi rozšířila nemoc SARS.

Někdy v té době se poprvé na Taiwan podívala slovenská studentka sinologie Táňa Dluhošová, současná vedoucí tamního Výzkumného centra Orientálního ústavu AV ČR. „Byla to vlastně náhoda. V době, kdy jsem hledala místo ke studijnímu pobytu, zrovna na Taiwanu doznívala epidemie nemoci SARS a nikdo tam nechtěl,“ vzpomíná po 17 letech.

Krásný ostrov
„Překvapilo mě tenkrát, nakolik byl Taiwan jiný než Čína, kterou jsem navštívila předtím. Připadal mi velmi svobodný a otevřený, s lidmi, kteří se vám snaží pomoct. A také mě od počátku fascinovalo jejich úsilí o svébytnost,“ dodává Táňa Dluhošová. Taiwanskou společnost se snažila pochopit a popsat prostřednictvím detailního studia sociologie tamní literatury. Specializuje se zejména na raně poválečné období (1945–1949), ale má v plánu postupně zmapovat celé 20. století.

K tématu přistupuje s využitím analýzy sítí sociálních kontaktů. Zajímá ji, kdo v dané době psal a vydával literaturu, co ovlivňovalo tehdejší intelektuály, v jakých médiích publikovali, ve kterých institucích působili, s kým se znali, jaké měli rodinné vazby a jaké ideologické postoje zastávali. Všechny tyto souvislosti vizualizuje do grafických „pavouků“, které znázorní vztahy mezi autory na základě jejich podobných zkušeností.

Co i díky těmto vizualizacím o Taiwanu zjišťuje? Že tamní společnost je velmi rozmanitá. Až do roku 1945 byl ostrov součástí japonského císařství, na úřadech se tedy mluvilo japonsky. Obyvatelstvo však hovořilo zpravidla taiwanským dialektem, což je jazyk prvních čínských usedlíků, kteří na ostrov pronikali od 17. století.

Táňa Dluhošová se zabývá studiem taiwanského etnika a sociologií dobové literatury.

Po čínsko-japonské válce připadl v roce 1945 ostrov Čínské republice a nastala zvláštní situace. „Když z kontinentální Číny přišli noví vládci ostrova, očekávali, že na něm najdou stejné Číňany, jako byli sami. Ale vše bylo jiné, způsob oblékání, jazyk i kultura,“ dodává sinoložka. Taiwanci byli ovlivněni kulturou japonskou i kulturou původních čínských osadníků. Úplně první zmínky o ostrově východně od Číny v čínských pramenech pocházejí ze 3. až 7. století, ale tehdy ho obývali domorodci mluvící austronéskými jazyky. Dodnes se na území Taiwanu vyskytuje více než desítka kmenů původních obyvatel, kteří se od většinových Taiwanců liší jazykem i vzezřením. Jsou tmavší, často mají kudrnaté vlasy, výraznější oči a nos.

Taiwan neunikl pozornosti ani evropských mořeplavců a dobyvatelů. V roce 1554 jej objevili Portugalci a nazvali jej Ilha Formosa (Krásný ostrov). Pod názvem Formosa Taiwan znali Evropané až do 20. století a občas se užívá dodnes.

Výzkum na Taiwanu
Výzkumné centrum Orientálního ústavu AV ČR působí na Taiwanu od roku 2015. Prakticky se jedná o kancelář v areálu místní Academia Sinica, což je obdoba naší Akademie věd ČR. Vedoucí centra byla téměř od samého začátku právě Táňa Dluhošová, hostující výzkumní pracovníci se ale na místě několikrát prostřídali. Nějakou dobu tam strávily například Jarmila Ptáčková (sinotibetanistka) a Věra Exnerová (odbornice na Střední Asii). Centrum v minulosti vedl a opakovaně ho navštěvuje sinolog Ondřej Klimeš (věnuje se kulturní diplomacii Číny a tématu ujgurské menšiny).

Pro orientalisty je výhodné, že se díky zázemí kanceláře snáze dostanou k archivům, do knihoven, a především mohou navázat osobní vztahy s místními vědci. Součástí jejich pobytu bývá série přednášek a seminářů, na nichž představují svůj výzkum. Do české kanceláře v Taipei ale nejezdí pouze sinologové, tedy odborníci na čínské reálie, ale i japanologové, indologové, případně experti na Blízký východ. Jejich cesty jsou výhodné pro obě strany. Zatímco sinologové a japanologové se přiblíží ke zdrojům, které potřebují, specialisté na jiné kultury mohou nabídnout svou expertizu Taiwancům. Vítaní jsou podle Táni Dluhošové v poslední době například badatelé v oborech arabistika a studia islámské kultury.

Výzkumné centrum Orientálního ústavu AV ČR na Taiwanu vzniklo na konci roku 2015.

Podobně jako v Evropě také na Taiwanu se zvyšuje počet lidí, kteří pocházejí z oblastí s muslimskou vírou. I když v tomto případě se nejedná o válečné běžence z Iráku či Sýrie nebo migranty ze severní Afriky, jako spíše o levnou pracovní sílu z okolních asijských zemí. Přináší to nové výzvy v soužití a vzájemném pochopení, proto také roste poptávka po expertize v tomto oboru.

Pobočka Orientálního ústavu AV ČR v Taipei poskytuje zázemí i českým studentům a doktorandům, zejména z oboru sinologie. Výzkumné pobyty tam tak strávili doktorští studenti zajímající se o dějiny čínské astronomie, středověký taoismus nebo sociální a ekonomický vývoj současného Taiwanu.

SARS a covid-19
Jenže to všechno jsou aktivity za uplynulá léta. Rok 2020 je naprosto výjimečný. Prvního člověka nakaženého novým koronavirem SARS-CoV-2 místní úřady odhalily už 21. ledna 2020 a ihned zavedly velmi přísná opatření. Navázaly přitom na předchozí zkušenosti s epidemií nemoci SARS v roce 2003. Táňa Dluhošová zrovna trávila semestr jako hostující profesorka na univerzitě v nizozemském Leidenu a sledovala vše zpovzdálí.

„Momentálně je naše kancelář na Taiwanu prázdná. Podmínky pobytu jsou v zemi v době pandemie covidu-19 natolik přísné, že se nikomu z nás nevyplatí tam odcestovat,“ vysvětluje sinoložka.

Neznamená to samozřejmě, že by se sinologický výzkum zastavil. Jen vše funguje na dálku, přes online konference a konzultace. Táňa Dluhošová například pracuje na několika grantech. Cílem jednoho z nich je rozsáhlá digitální databáze taiwanských intelektuálů předválečného i poválečného období. Zatím seskupila informace o třiceti tisících lidí – osobnostech z japonského období (tedy před rokem 1940) i z dob, kdy přicházeli noví osadníci z kontinentální Číny, a z éry tzv. bílého teroru (od roku 1949 až do osmdesátých let). Najít lze o nich podrobnosti o tom, kde studovali, odkud pocházejí, jaké mají rodinné vazby a kde pracovali. Uživatelské rozhraní databáze se podařilo zpracovat díky podpoře programu Strategie AV21 Paměť v digitálním věku. Kategorie se dají vyhledávat v angličtině, většina dat je ale zatím v čínštině.

Díky velmi striktním omezením se Taiwanu momentálně daří zamezit šíření covidu-19. Koncem ledna 2021 celá země s dvojnásobným počtem obyvatel, než má Česko, evidovala pouhých 899 nakažených. Přitom většinou šlo o lidi vracející se nebo pocházející ze zahraničí, odhalené při příjezdu na Taiwan. Místní zatím nepolevují v opatrnosti. Lidé chodí po ulicích Krásného ostrova stále v rouškách, stejně jako v roce 2003.

 
4/2020 (verze k listování)
4/2020 (verze ke stažení)

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; archiv Orientálního ústavu AV ČR; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Přečtěte si také

• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým