Jak spolu souvisí věda a diplomacie? To vysvětlil francouzský ekonom a diplomat

Jak vědecké otázky ovlivňují mezinárodní politiku? A jsou vědci dobrými vyslanci svých zemí? Takové otázky si klade kniha francouzského profesora ekonomie a diplomata Pierra-Bruna Ruffiniho nazvaná Věda a diplomacie. Nový rozměr mezinárodních vztahů, která vychází česky v nakladatelství Academia. Knihu ve Francouzském institutu v Praze uvedl sám autor. Součástí křtu byla také přednáška a panelová diskuse, kde diskutovali i Rut Bízková ze Středočeského inovačního centra, bývalý předseda AV ČR Jiří Drahoš, Otakar Fojt z Velvyslanectví Spojeného království v Praze a Mathieu Wellhoff z Francouzského velvyslanctví v Praze. 

Pierre-Bruno Ruffini působí jako profesor ekonomie na Univerzitě v Le Havre, kde v letech 2000–2005 působil rovněž jako rektor. Diplomatickou zkušenost získal jako rada pro vědu a technologii na francouzských velvyslanectvích v Rusku (2007–2010) a Itálii (2010–2013). Jeho kniha je první odbornou publikací systematicky mapující vědeckou diplomacii – nové odvětví mezinárodních vztahů, v němž se setkává věda se zahraniční politikou.

„Vědecká diplomacie se neomezuje jen na vztahy mezi jednotlivými státy, ale hraje významnou roli rovněž na multilaterální úrovni při řešení globálních výzev, jakými jsou například změna klimatu, výzkum kosmu, nebo zřizování a provoz velmi nákladných mezinárodních výzkumných infrastruktur – zde jmenujme například známý urychlovač částic v ženevském CERN, či stavbu termonukleárního experimentálního reaktoru ITER v jižní Francii,” píše v předmluvě ke knize bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš.

„Většina států s rozvinutou vědeckou diplomacií má své vědecké atašé především ve velkých zemích, které jsou technologicky na výši (země G7), v zemích rychle se rozvíjejících ekonomik (BRICS), případně i v dalších destinacích podle konkrétních priorit. V České republice působí vědečtí atašé několika zemí. Velmi viditelná v tomto směru jsou zvláště diplomatická zastoupení Francie a Spojeného království,” dodává Drahoš, podle nějž vědecká diplomacie už není jen výsadou zemí velkých rozvinutých ekonomik.

V posledních desetiletích jí totiž věnují pozornost i menší země – předkládaná kniha přináší konkrétní informace zejména o Švýcarsku, které disponuje v zahraničí 20 vědeckými poradci, a dále o Maďarsku a České republice.

Publikaci, která vyšla roku 2015 v originále, do češtiny přeložil Tomáš Duběda.

Připravil: Jan Martinek, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Nakladatelství Academia

Přečtěte si také

• Pavel Hozák obdržel Paul Nakane Prize za přínos histochemii a cytochemii
• Ústav experimentální botaniky otevřel nový skleník. Může přilákat mladé vědce
• Předseda Akademie věd ocenil práci zaměstnanců děkovnými listy
• Československá akademie věd čelila v 60. letech různým tlakům, říká Martin Franc
• Vědecká rada AV ČR si zvolila své předsednictvo, povede ji nadále Pavel Baran
• Akademie věd má nové vedení. V Akademické radě je pět žen a dvanáct mužů
• Akademická štafeta. Radomír Pánek střídá Evu Zažímalovou v čele Akademie
• Radomír Pánek: Akademie musí být jednotná, silná a aktivní
• Akademický sněm AV ČR zvolil členy Akademické a Vědecké rady
• Prezident republiky jmenoval nového předsedu Akademie věd Radomíra Pánka