Sin-ťiang je jako věznice pod širým nebem, upozorňuje sinolog

17. 03. 2021

Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang představuje pro Čínu strategické území. V roce 1949 bylo připojeno ke vznikající Čínské lidové republice. „Politické převýchovné tábory a detence jsou v poslední době systematicky propojovány se závody výrobními,“ říká v rozhovoru Ondřej Klimeš z Orientálního ústavu AV ČR. V současnosti s kolegy řeší projekt podpořený prémií Lumina quaeruntur, který zkoumá souvislosti národnostní a zahraniční politiky Číny.

Které aspekty soužití Ujgurů s většinovým čínským obyvatelstvem vás jako vědce nejvíc zajímají?

Zabývám se především národnostní politikou Komunistické strany Číny v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Zaměřuji se například na problematiku ideologie, propagandy, kulturní diplomacie nebo politického systému Číny. Sleduji i dopady vládních opatření na ujgurskou společnost uvnitř Čínské lidové republiky i v zahraničí.

Sin-ťiang jste několikrát navštívil. Jak na vás tamní život působil?

Současná tristní situace v Sin-ťiangu je výsledkem systematické politické i etnické represe Ujgurů, kterou Komunistická strana Číny realizuje od počátku své vlády. Nejdelší čas jsem v oblasti strávil během ročního studia ujgurštiny v letech 2000 a 2001. Už tehdy byli Ujguři nespokojení s tím, že jsou občany druhé kategorie. Jejich společnost byla generacemi trvajících represálií silně narušena. Dokonce i Ujguři na lukrativních státních pozicích, do nichž by se nedostali bez absolutní politické loajality a členství ve straně, byli k vládní politice kritičtí. Celkově na mě situace působila dost tísnivě.

V Číně žije mnoho menšin. Čelí vedle Ujgurů a Tibeťanů útisku i ty ostatní?

Srovnatelné problémy mají například Mongolové v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Vláda tam loni zahájila proces sinizace vzdělávacího systému. V oblasti vzdělávání má čínština v budoucnu zcela nahradit mongolštinu. Tato politika nejspíš výrazně oslabí jazykovou, tedy i národní identitu Mongolů, kteří už dnes tvoří méně než pětinu obyvatel tohoto regionu. Čtyři pětiny připadají většinové chanské národnosti. Omezováno je například i praktikování islámu mimo Sin-ťiang.

Najdeme v historii období, kdy ujgurská minorita a Chanové neboli etnická skupina tvořící dvaadevadesát procent obyvatel Čínské lidové republiky žili ve větší harmonii než dnes?

Asi od roku 1760 Sin-ťiang spadal pod nepevnou kontrolu poslední císařské dynastie Čching a hned poté Čínské republiky do roku 1949. Teprve Komunistická strana Číny ale oblast skutečně ovládla. V takzvaném maoistickém období do konce sedmdesátých let Ujguři zažívali silné represe. Určité uvolnění politických poměrů nastalo v osmdesátých letech. Integrace území a sinizace obyvatelstva graduje po nástupu Si Ťin-pchingova vedení v roce 2012 (Si Ťin-pching byl nejprve v listopadu 2012 jmenován generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny, od března 2013 je čínským prezidentem, pozn. redakce) a jmenování Čchen Čchüan-kuoa stranickým tajemníkem Sin-ťiangu o čtyři roky později. Snaha vlády o vymazání ujgurské kultury v těchto posledních letech je co do ničivosti srovnatelná s kulturní revolucí v letech 1966 až 1976.

Bojkot olympijských her by Čína pocítila, říká Ondřej Klimeš.

Proč vlastně Čína Ujgury, Tibeťany a další menšiny tak pronásleduje? Čeho se bojí?

K extremizaci národnostní politiky v Sin-ťiangu přispěla vlna násilných incidentů a teroristických útoků v letech 2008 až 2014. Byly reakcí na zesílené represe vlády od protestů v roce 2009. Obecně se Komunistická strana Číny bojí ztráty moci a snaží se ji upevnit. Od Si Ťin-pchingova nástupu změnila způsob domácího vládnutí i zahraniční politiky. Společným rysem situace Ujgurů, Tibeťanů a Mongolů například je, že obývají oblasti, které jsou z hlediska rozlohy pro Peking nepostradatelné. Sin-ťiang tvoří šestinu rozlohy Čínské lidové republiky, Vnitřní Mongolsko představuje osminu, zrovna tak i Tibetská autonomní oblast. Jsou to lokality bohaté na suroviny. Například ve Vnitřním Mongolsku jsou pro Čínu klíčová ložiska uhlí a vzácných zemin, v Sin-ťiangu leží největší domácí zásoby ropy. Tyto oblasti jsou rovněž strategicky důležité, tvoří pohraničí Číny, a například Sin-ťiang je páteří iniciativy Pás a cesta, stěžejního geopolitického nástroje Si Ťin-pchingova režimu. Zároveň jsou Mongolové, Tibeťané a Ujguři národy se zcela odlišnou identitou. Mají dlouhou historii samostatné státnosti nezávislé na čínských státních útvarech. Ne všechny menšiny v Číně jsou cílem tak radikální politiky jako Ujguři v Sin-ťiangu, ale u všech jde centrální vládě o stejné politické cíle.

Čínští policisté prý dokonce žijí přímo v ujgurských rodinách. Sledují, co dělají, a předčítají jim ze státních novin. To je absurdní představa. Můžete přiblížit, jak to probíhá?

Sledování a nucené přestavování soukromých obydlí je jednou z nejvtíravějších nátlakových metod, které vláda na Ujgury aplikuje. V rámci kampaně nazvané Vyzvídejme nálady lidu, zlepšujme životy lidu, sjednocujme srdce lidu jsou od roku 2014 do ujgurských rodin posíláni pracovníci bezpečnostních a propagandistických složek i chanští civilisté, kteří Ujgury monitorují a indoktrinují. Celkem byl do ujgurských rodin umístěn až milion pracovníků. Někteří z nich v rodinách bydlí i delší dobu. Muži z těchto rodin jsou navíc často zavřeni v převýchovných táborech nebo detencích, a cizí chanští muži tak sdílejí soukromé prostory s ujgurskými ženami.

Čínská vláda vězní v detenčních táborech nejméně milion Ujgurů a jiných menšin. Existuje nebezpečí jejich dalšího rozšiřování?

Odhadem milion lidí byl do politických převýchovných táborů umístěn okolo let 2017 a 2018, od té doby byla část lidí propuštěna a jiná část se musela přesunout do věznic, zpravidla na dlouhou dobu. Politické převýchovné tábory a detence se v poslední době systematicky propojují se závody výrobními a Ujguři jsou do nich posíláni na nucené práce. Tento systém spojující zadržování, politickou indoktrinaci a nucenou práci se bohužel zdokonaluje a expanduje. Ujguři odjíždějí na nucené práce i do vnitřních provincií Číny, z čehož těží i řada mezinárodních společností.

Propaganda je v Sin-ťiangu patrná na každém kroku.

Spojené státy loni schválily sankce na čínské představitele odpovědné za utlačování Ujgurů. Mají podobné kroky vliv na zlepšení situace?

Sankce USA na několik vedoucích sinťiangských kádrů se pojí se sankcemi na bavlněné výrobky takzvaných Sinťiangských výrobních a stavebních sborů. Jedná se o významnou státní ekonomickou entitu, která je oporou politiky Pekingu v Sin-ťiangu. Mezinárodní tlak vedl například k tomu, že Čína existenci politických převýchovných táborů v roce 2018 vůbec přiznala. Po vlně mezinárodní kritiky bylo též mnoho lidí z táborů propuštěno domů, avšak žijí nadále v Sin-ťiangu jako ve věznici pod širým nebem. Čína by také pravděpodobně nepříjemně pocítila, kdyby došlo k širšímu mezinárodnímu bojkotu sinťiangské bavlny nebo produktů od čínských dodavatelů využívajících ujgurské nucené práce. K bojkotu těchto výrobků nedávno přistoupilo několik japonských firem. Na technologické diktatuře se spolu s čínským státem podílejí i firmy Huawei, ZTE, Hikvision, Dahua nebo CITIC. Velmi negativně by zapůsobil i bojkot olympijských her v roce 2022.

Jak se vyvíjí vztah čínského lidu vůči politice prezidenta Si Ťin-pchinga? Souhlasí s jeho postoji?

Většina Číňanů oceňuje růst životní úrovně a obecný rozvoj posledních čtyřiceti let. Komunistické straně Číny se daří ve většinovém obyvatelstvu živit nacionalismus. Z toho důvodu lidé mnohé kroky autoritářské vlády vítají nebo tolerují. Hodně z nich bez ohledu na národnost však zostřené politické klima za Si Ťin-pchingova vedení vnímá negativně, například kvůli sílící cenzuře nebo ztíženým možnostem cestovat či posílat do zahraničí peníze. Kritika se na vládu snesla i kvůli cenzuře a politizaci pandemie covidu-19. Pokud jde o Ujgury, těžko najít někoho, komu by se líbila snaha vlády zcela rozvrátit jejich společnost.

Ve kterých zemích žijí největší exilové komunity Ujgurů? A jsou nějací i u nás?

Jde o transnacionální etnikum, žijící dlouhodobě především v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a dalších státech Střední Asie. Početná diaspora se nachází i v Turecku, méně početná pak například v Saúdské Arábii, Pákistánu a demokratických zemích, které Ujgurům udělily politický azyl. V Česku je to několik málo jednotlivců. Ujgurská restaurace Eden funguje od ledna v Braunerově ulici v pražské Libni. Ujgurské jídlo je velmi chutné.

Jak se bude podle vás život tohoto národa dále vyvíjet? A co by mu reálně nejvíc pomohlo?

Kdyby ho vláda přestala počínšťovat a považovala Ujgury a další menšiny za rovnoprávné partnery, kteří mohou celku přispět zejména svou svébytností. K tomu se však stávající čím dál represivnější stranický stát očividně nechystá. Naopak v oficiálních dokumentech prohlašuje, že dosavadní kurz národnostní politiky je správný a že bude nadále udržovat společenskou stabilitu a trvalý řád a klid. Mnoho expertů považuje postup čínské vlády za pozvolnou genocidu.

---------------------------------------

Mgr. Ondřej Klimeš, Ph.D., působí v oddělení východní Asie v Orientálním ústavu AV ČR. Zaměřuje se na dějiny a politiku moderní Číny a Sin-ťiangu, konkrétně například na ujgurské národní hnutí do roku 1949, ideologii, propagandu nebo kulturní diplomacii Číny. Doktorát získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Orientálním ústavu pracuje od roku 2013. V minulosti vedl Výzkumné centrum Orientálního ústavu AV ČR na Taiwanu.

O životě Tibeťanů v Čínské lidové republice jsme mluvili s Jarmilou Ptáčkovou z Orientálního ústavu AV ČR.

Text: Jan Klika, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, Akademie věd ČR

Sin-ťiang je jako věznice pod širým nebem, upozorňuje sinolog

Přečtěte si také

Newsletter