Milešovka je se svou výškou 837 metrů nad mořem nejvyšší horou Českého středohoří a dominantou svého okolí. Na počátku 20. století zde vznikla meteorologická observatoř, která je v provozu nepřetržitě až do současnosti. Dnes má pozorovatelnu na Milešovce na starosti Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Na Hromovou horu, jak se jí kdysi dávno také říkalo, jsme se zajeli podívat. Průvodcem nám byl vědec a popularizátor Petr Zacharov.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text i fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Osobní auta musíme nechat na parkovišti pod Bílkou, na vrchol Milešovky už musíme po svých. Když potřebují vědci dopravit na observatoř těžší zavazadla nebo vybavení, využívají nákladní lanovku.
Spodní kamenité svahy pokrývají březové porosty, těch je všude kolem nás spousta. Vzácností Milešovky je podle odborné literatury výskyt jeřábu českého, endemitu, který se vyskytuje jen na tomto území a nikde jinde.
Literatura dále uvádí, že se při úpatí hory vyskytují teplomilné doubravy a dubohabřiny. Výše po svahu rostou bučiny, které byly na některých místech přeměněny na kulturní smrčiny.
Na vrchol vede stezka dlouhá zhruba dva kilometry s převýšením tří set metrů. Vědci nebo vědkyně, kteří na kopec docházejí kontrolovat přístroje nebo obsluhovat observatoř, si tak udržují dobrou kondici. Petr Zacharov rád k chůzi používá hůlky.
Milešovka je cílem nejen meteorologů, ale i běžných turistů. K vrcholu vede hned několik cest. Z Bílky 2,1 km po červené trase (od parkoviště), z Milešova 2,5 km po červené (od hřiště), z Velemína 5 km po modré nebo z Černčic taktéž po modré 2,3 km. Informace pro turisty: https://www.stredohori.cz/detail/milesovka.
Dva kilometry nejsou moc, říkali jsme si původně, jenže převýšení je poměrně slušné. Jsme rádi, že jsme už jen kousíček od cíle. Vidíme budovu observatoře, která byla postavena v roce 1904 v romantickém historizujícím slohu.
Observatoř vznikla na popud Nordwestböhmische Gebirgsvereins-Verband Teplitz (Horského spolku pro severozápadní Čechy Teplice). Prvním ředitelem pozorovatelny se stal profesor Rudolf Spitaler (1859–1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě.
Milešovka je díky své poloze a výšce největrnější stanicí v České republice (tvoří nejvyšší bod v dalekém okolí). Specifika horské stanice jsme poznali i my. Zatímco po cestě do kopce jsme se náležitě zahřáli, nahoře je zapotřebí se pořádně přiobléct.
V budově observatoře je malé muzeum již nepoužívaných meteorologických přístrojů. V současné době není bohužel přístupné široké veřejnosti, jeho zpřístupnění se plánuje na rok 2024.
Některé novější přístroje jsou umístěny na takzvané meteorologické zahrádce za budovou. Zde na obrázku vidíme oblačný profiler METEK Mira 35c, díky kterému vědci zjišťují podrobnosti o oblačných částicích.
Tomuto přístroji se říká „elektrický mlýnek“, měří změny elektrického pole v atmosféře způsobené přecházející bouřkou.
Meteorologická stanice měří teplotu, relativní vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, přízemní dohlednost, rychlost a směr větru, teplotu půdy v několika různých hloubkách, srážkové úhrny, délku trvání slunečního svitu, výšku základny oblačnosti… a mnoho dalších parametrů.
Jedinečné postavení hory nabízí skvělé výhledy do dalekého okolí. Pozorovatelé tak mohou výborně sledovat a určovat množství oblačnosti a druhy oblaků, stav počasí, výšku sněhové pokrývky a další základní meteorologické charakteristiky. Den, který jsme si vybrali pro návštěvu my, byl ovšem bezoblačný.
Oblačnost je dnes slabá, o to lepší pohled na západ slunce se nám naskýtá.
Slunce zapadá a kopec vrhá stíny do dalekého okolí.
V dálce sledujeme hrad Házmburk a před ním zříceniny hrádků Ostrý a Košťálov.
Mezitím už se ale opravdu smráká. Brzy nastane noc. Na vrcholu Milešovky se v době naší návštěvy dalo přespat ve Veberově nouzovně. O aktuálních možnostech přenocování se dočtete například zde https://www.stredohori.cz/detail/milesovka.
Z Milešovky jsou v noci při dobré dohlednosti vidět i okolní města, zde například Ústí nad Labem.
Noční Milešovka nabízí také úchvatné pohledy na hvězdné nebe, pokud je tedy zrovna jasno (což není často, protože díky svému umístění hora doslova přitahuje oblaky).
Přichází nový den a opět se otevírají široké výhledy do dalekého okolí. V současnosti na stanici pracuje pět pozorovatelů, dvě dvojice se střídají v týdenních turnusech a zajišťují nepřetržitý provoz. Pátý pozorovatel je vedoucí, který má na starosti zásobování a údržbu stanice a do služby nastupuje v případě dovolené nebo nemoci některého z pozorovatelů.
Čerstvé ranní slunce zalilo okolí. Jaké počasí asi bude? Meteorologové jej sledují a zapisují nepřetržitě od roku 1905. K přerušení nedošlo ani v době válek.
Po konci druhé světové války převzala observatoř od pražské Německé univerzity Univerzita Karlova. V roce 1953 pak pozorovatelna přešla do správy Československé akademie věd (ČSAV), dnes Akademie věd ČR.
O Milešovce jsme psali také v článku Nevyzpytatelné počasí v časopise A / Věda a výzkum 4/2021 (https://pdf.avcr.cz/A/2021-04/#page=19) a reportáž z cesty na Milešovku si můžete poslechnout také v rozhovoru Jitky Kostelníkové s Petrem Zacharovem v podcastu Věda na dosah (https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/PODCAST-Na-dohled-oblakum.-Vylet-na-Milesovku-s-meteorologem-Petrem-Zacharovem/).
