Jako v pohádce Pyšná princezna si můžou připadat vždy na konci srpna návštěvníci okolí Dolského mlýna na Děčínsku. Doutná tam milíř, čoudí dehtářská pec, okolím se line zvláštní vůně dehtu z pryskyřic rozpuštěných v terpentýnovém oleji. Dnes už málokdo ví, co dělali uhlíři, dehtáři, smolaři či kolomazníci. Význam těchto slov zmizel společně se zaniklými řemesly. Oživit dávno ztracené poznání ze života našich předků se během Dnů lesních řemesel snaží Správa Národního parku České Švýcarsko a Etnologický ústav AV ČR s podporou Strategie AV21. Letos se akce koná od 29. do 31. srpna.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Dny lesních řemesel se konají každoročně na konci srpna v Českém Švýcarsku. Letos je můžete navštívit mezi 29. a 31. srpnem 2024.
Dny lesních řemesel jsme navštívily s fotoaparátem a zápisníkem loni v srpnu (2023). Vydaly jsme se spolu s fotografkou po modré turistické značce od Vysoké Lípy ke zbytkům Dolského mlýna (na snímku).
O přesném stáří Dolského mlýna panují pochybnosti. Jmenovitě jej zmiňuje kupní smlouva z roku 1573. Poutavý příběh tohoto pozoruhodného místa nastiňuje historička Natalie Belisová v knize Osud má jméno Dolský mlýn.
V knize se píše, že na začátku 17. století patřil mlýn k panství Česká Kamenice a Benešov, vlastněném Vilémem Kinským – ten byl spolu s Albrechtem z Valdštejna a dalšími pány zavražděn 25. února 1634 v Chebu.
Že objekt kdysi plnil funkci mlýna, napovídá jeho poloha přímo u říčky Kamenice a také zbytky mlynářské techniky.
Objektem se dá na vlastní nebezpečí procházet jako labyrintem. Mlýn by zcela upadl do zapomnění nebýt dobrovolníků, kteří o něj pečují a postupně jej opravují.
U bývalého mlýna se kříží turistické trasy několika směry například na Kamenickou vyhlídku nebo do Jetřichovic. My jsme zamířily po žluté ke Královskému smrku, kde se každoročně konají Dny lesních řemesel.
K louce u Královského smrku, kde se konají Dny lesních řemesel, je to jen kousek. Na přivítanou jsme dostaly jablka sušená v dymné sušárně.
Postupně obcházíme jednotlivá stanoviště a zjišťujeme, co se kde děje. Třeba na tomto snímku je vidět vaření kolomazi, která vzniká smícháním dehtu s tukem.
Pohled do hrnce s kolomazí. Dehtářství a kolomaznictví patří mezi dnes již zaniklá lesní řemesla. Dehtárny stávaly v těsné blízkosti zásobárny základní a zcela nezbytné suroviny – dřeva, tedy v lesích nebo na jejich okrajích.
Dehtářská pec. Dehet je vazká tekutina, která se skládá z pryskyřic rozpuštěných v terpentýnovém oleji a dalších příměsí. Vzniká suchou destilací dřeva bez přístupu vzduchu a přímého styku s ohněm. Zahříváním dochází k postupnému uvolňování vody a kyseliny octové, plynů a terpentýnových silic, roztavených pryskyřic a nakonec dehtu.
Přikládání dřeva do dehtářské pece. Dehtářská pec na louce u Královského smrku je zmenšenou replikou pecí, které se v Českém Švýcarsku dříve budovaly. Ty původní byly až několik metrů vysoké.
Keramická pícka. Hrnčířské nebo keramické pece jsou známé také z městského prostředí. Nejstarší doložené nálezy hrnčířských pecí z Čech archeologové datují do 13. století.
V keramické peci se topí tvrdým bukovým dřevem a teplota při výpalu může i v jednoduché peci hravě přesáhnout tisíc stupňů Celsia.
K vidění je také pec chlebová, ve které organizátoři Dnů lesních řemesel pečou chleba a buchty, které mohou návštěvníci ochutnat.
Dny lesních řemesel se konají pravidelně od roku 2012. Výjimkou bylo léto 2022, kdy velkou část Českého Švýcarska zachvátil obrovský požár. Z bezpečnostních důvodů byla tehdy akce zrušena. Od požáru se všechny veřejné akce v národním parku konají za přísných bezpečnostních opatření, Dny lesních řemesel nevyjímaje.
Základní surovinou lesních řemesel je dřevo. Jejich historie je tak pevně spjatá mimo jiné s hornatými pásy českého pohraničí včetně Českého Švýcarska.
O lesních řemeslech se návštěvníci dočtou na informačních panelech. Můžou se ale i přímo zeptat organizátorů, mezi kterými nechybí odborníci na danou problematiku. Ti nejodvážnější si mohou některá řemesla i sami vyzkoušet.
K dispozici jsou i brožurky a letáčky. Například Lesní řemesla v Českém Švýcarsku (na snímku), kterou vydala obecně prospěšná společnosti České Švýcarsko. Právě z této příručky pocházejí některé informace v této fotostory.
Milíř se staví zhruba týden před akcí. Jeho sestavení z místních přírodních materiálů trvá přibližně dva dny, třetí den (zpravidla v pondělí) se milíř zapaluje a pak několik dní doutná. Samotná akce Dny lesních řemesel s programem pak začíná ve čtvrtek a pokračuje do soboty.
Vloni nesl milíř jméno Majda 2023 podle trampské přezdívky již zmíněné Natálie Belisové, která celou akci před více než desetiletím vymyslela.
Milíře mívaly v minulosti průměr základny od dvou až do deseti metrů. V České Švýcarsku stávaly většinou milíře tzv. německého typu, které se zapalovaly shora.
Obsluha milíře vyžadovala značnou erudici uhlíře, v prvních hodinách musel bedlivě sledovat, co se se stavbou děje a reagovat na každou změnu teploty a barvy kouře.
Střední část stavby se nazývá král (německy Quandelschacht) – zjednodušeně řečeno jde o díru dovnitř – šachtovou konstrukci vyplněnou snadno hořlavým materiálem.
Do krále se vložila louč a hořlavé látky (chrastí, uhlíky). Když oheň zesílil, vše se zahrnulo hrubým uhlím a drobně nasekaným dřevem. Znamením, že se milíř rozhořel, byla změna barvy dýmu (z bílého do modra).
Po celou dobu pálení (správně uhlení) museli uhlíři v krycí vrstvě milíře propichovat dlouhou tyčí tzv. dymníky, kterými se odváděl kouř, čímž se proces uhlení reguloval a kontroloval.
Kouř měl zpočátku nažloutle šedou barvu – plyny byly plné vodní páry.
Podle velikosti hořel milíř dva až tři týdny, uhlíři si proto v jejich blízkosti budovali zázemí, neboť museli milíř neustále kontrolovat. Stopy po starých uhlířských boudách jsou však dnes již málokdy patrné.
Ve třicátých letech 20. století popsal podobu typické uhlířské chaty lesník Karl Lohwasser: bouda ze slabých kmínků, se stříškou pokrytou větvemi, drny nebo kůrou. Mobiliář tvořily pryčna a špalky, které sloužily jako stůl a sedátka.
Uhlíři měli zpravidla svůj domov a hospodářství v blízkých obcích. Neživili se pouze pálením uhlí, ale pracovali jako nádeníci v lese, na opravách cest i panských objektů.
V 19. století si pálení uhlí zvolili jako vedlejší zdroj příjmů i obchodníci s dřívím nebo podnikatelé, kteří žili z turistického ruchu. V roce 1891 požádal o udělení živnostenské koncese na pálení uhlí i syn jetřichovického hostinského Worma. Ročně chtěl vypálit jen dva milíře: na jaře a na podzim.
Výhřevnost výsledného dřevěného uhlí se lišila podle suroviny. Nejvyšší mělo uhlí z buku a černé borovice, nejnižší z lípy.
Při návštěvě Dnů lesních řemesel se dá od Královského smrku pokračovat po žluté turistické značce do Jetřichovic. Je to krásná nepříliš náročná trasa podél říčky Jetřichovická Bělá.
Jetřichovická Bělá se pomalu vine krajinou, nabízí klidnou podívanou a v horkých letních dnech také příjemné osvěžení.
Při pohledu k říčce si místy návštěvník připadá jako v pralese. Cesta je ale dobře udržovaná a vhodná i pro cyklisty nebo rodiče s kočárky.
Pozornému turistovi neuniknou po cestě drobné sakrální památky – různé kříže, boží muka, obrázky ve skalách, kaple a sochy. Až na výjimky pocházejí z 18. a 19. století.
Okolí Dolského mlýna ani Jetřichovice požár před dvěma lety nesežehl, ale místo spáleniště se nachází jen pár kilometrů odtud.
Spálené lesy lze spatřit už po cestě autem z Hřenska do Jetřichovic.
Některé pohledy působí dost skličujícím dojmem.
Na spáleništích už ale bují nový život a les se začíná zase zelenat.
Příroda se obnovuje a vzbuzuje naději, že i po velkých pohromách život pokračuje.
Některé lokality jsou ale stále turistům nepřístupné, hrozí nebezpečí pádu stromů. V celém národním parku navíc platí přísná omezení, návštěvníci jsou nabádáni, aby v přírodě nekouřili, nerozdělávali ohně ani nepoužívali vařiče.
V roce 2023, tedy rok po rozsáhlém požáru, byly v Národním parku České Švýcarsku hašeny dva požáry vzniklé nezodpovědným chováním návštěvníků. Během prvního pololetí roku 2024 museli hasiči do národního parku vyjet rovněž dvakrát.
Po dvou letech od vzniku rozsáhlého lesního požáru, který v Národním parku České Švýcarsko zasáhl plochu o rozloze 1060 hektarů a na ploše 115 hektarů přesáhl i do Saského Švýcarska, jsou oblasti požářišť porostlé hustým zmlazením pionýrských dřevin.
