Nobelova cena za ekonomii pro Bena Bernankeho, Douglase Diamonda a Philipa Dybviga
12. 10. 2022
Komentář Ass. Prof. Jaroslav Borovička, Ph.D., NYU, a prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D., CERGE-EI
Vynikající volba. Diamondův a Dybvigův model z roku 1983 slouží k pochopení toho, jakým způsobem banky takzvaně transformují likviditu. Transformance likvidity znamená, že banky na jedné straně dokáží nabízet dlouhodobé rizikové úvěry firmám, a na druhé straně je financují pomocí bezrizikových krátkodobých vkladů od domácností.
Ben Bernanke studoval empiricky a teoreticky velkou hospodářskou krizi z 30. let 20. století a v práci s Markem Gertlerem zásadně přispěl k položení základů toho, jak zabudovat mechanismy a nedokonalosti fungování finančního sektoru do makroekonomie.
Co všechny práce spojuje, je pochopení toho, že ekonomická rizika ve finančním sektoru, který je přirozeně nedokonalý, nelze zcela eliminovat, ale lze je řídit pomocí vhodné struktury finančních institucí a regulace.
Například v případě Diamondova a Dybvigova modelu banka nabízí firmám úvěry na dlouhodobě atraktivní investice, avšak pokud by financování těchto investic bylo ukončeno předčasně, dojde ke ztrátám. Vklady domácností jsou naproti tomu takzvaně na požádání, banka je musí uspokojit okamžitě. Při transformaci likvidity tak dochází k situaci, kdy střadatelé sice mají právo si peníze vybrat, ale pokud by to udělali hromadně, musela by banka prodat svoje dlouhodobé investice se ztrátou, takže by nemohly být splaceny vklady všech střadatelů.
Nestabilita spočívá v tom, že může dojít k pádu banky v důsledku sebenaplňujících se očekávání. Pokud si střadatelé začnou myslet, že se ostatní střadatelé snaží vklady hromadně vybrat, mají motivaci si vklady vybrat také okamžitě, protože všichni chápou, že banka v daném okamžiku nemá dostatek peněz k tomu, uspokojit všechny klienty – dostane se jen na ty, kdo přijdou první. Dojde k útoku na banku.
Práce Bena Bernankeho přispěla k pochopení toho, jakým způsobem se podobné nestability finančního systému vyvolané pákovým efektem přelévají do celé ekonomiky na makroeokonomické úrovni. Pokud totiž banka v důsledku své vlastní nestability začne prodávat své investice, začnou klesat jejich tržní ceny, což sníží hodnotu investic v ostatních finančních institucích.
Přestože ostatní banky mohou vlastnit investice, které jsou dlouhodobě výnosné, pokles jejich aktuálních cen je donutí začít prodávat tyto investice také, aby snížily vlastní rizikové pozice. To vyvolá cenovou spirálu a může dojít k situaci, že v daném okamžiku bude tržní ocenění investic tak nízké, že vlastní kapitál bank klesne pod nulu a ty pak na sebe musí vyhlásit bankrot. Taková vlna bankrotů přeruší financování firem a finanční krize se přelije do krize ekonomické.
Ekonomický výzkum, za který byla udělena letošní Nobelova cena, také dává návod k tomu, jak strukturovat regulaci finančního sektoru. Diamondův a Dybvigův článek volá po systému pojištění vkladů. Práce Bena Bernankeho dává vznik takzvané makroprudenční regulaci – banky by měly být dostatečně kapitalizované, aby byly schopny přestát i finanční krize vyvolané ostatními bankami.
S nedostatkem a nedokonalostmi takové regulace mají zkušenosti jak vyspělé země v průběhu finančních krizí, naposledy třeba v letech 2007-2009, tak i Česká republika v 90. let 20. století. Pokud uvidíte fronty střadatelů před zavřenými dveřmi bankovních poboček nebo novinové články o výprodejích finančních aktiv finančními institucemi a snaze o jejich záchranu, aby se předešlo systémové krizi, vzpomeňte si na Bernankeho, Diamonda a Dybviga.
https://www.nobelprize.org/prizes/economic-sciences/2022/summary/