V chemii hrála vždy velkou roli náhoda, říká polymerní fyzik Miroslav Raab

08. 12. 2022

Co mají společného dobré víno, fotbalové mužstvo, sváteční tabule a borany? Odpověď najdeme, nahlédneme-li do nové knihy nazvané Lidé kolem stolu aneb Úvod do mezilidské chemie. Vše zmíněné v první větě se totiž nějakým způsobem váže k chemii a ta je také propojovací linkou esejů Miroslava Raaba, dlouholetého pracovníka Ústavu makromolekulární chemie AV ČR.

Publikaci vydalo v roce 2022 Nakladatelství Academia. Tvoří ji soubor esejů, které volně spojuje téma mezilidských vztahů v různých situacích: u svatebního stolu, ve vinném sklepě nebo například na obrazech biblické poslední večeře. Důležitým motivem je nejen chemie, ale také stůl, který symbolizuje rodinu, setkávání, mezilidské vztahy a kontakty. Místo, kde se řeší záležitosti soukromé, pracovní i politické, triviální i důležité.

Termín „chemie“ autor chápe v obecném i přeneseném smyslu jako mezilidskou interakci a komunikaci. Nevynechává však také opravdové sloučeniny, které jako signální chemikálie nebo feromony ovlivňují vzájemné vztahy a sympatie mezi lidmi. Věděli jste kupříkladu, že žena voní muži nejintenzivněji v době ovulace, kdy je připravena k plození? A že nejpříjemněji si voní dvojice, které mají odlišnou genetickou výbavu?

Miroslav Raab to ví a o své znalosti, zkušenosti i myšlenky se se čtenáři rád podělí. Povoláním polymerní fyzik, vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy, ale také odborník na molekulární gastronomii vydal několik popularizačních publikací, například Materiály a člověk a Molekulární kuchyně. V roce 2013 získal Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci či popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V předsvátečně laděném rozhovoru jsme se zeptali, jak slaví Vánoce, s jakými těžkostmi se v roli spisovatele potýká, i jak vypadá jako pracovní stůl.

Miroslav Raab_24_10_2013_Ceny za popularizaci_foto skys (25)
Miroslav Raab na slavnostním předávání Ceny předsedy AV ČR za propagaci či popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v roce 2013 (CC)

Je pro Vás osobně důležité, aby se rodina scházela u jednoho stolu k jídlu? Daří se vám to?

Základem každé funkční rodiny je nepochybně společné lože a stůl. A takové bylo mé dětství. Rodiče, a zejména tatínek, velmi dbali na to, aby se naše pětičlenná rodina scházela při každé večeři. A tak to zůstalo až do mé maturity. V poválečných letech to bylo vlastně nezbytné i z ekonomických důvodů. Měli jsme třeba dohromady dva uzenáče, které tatínek mezi nás spravedlivě rozděloval. K tomu jsme pili šťávu ze zelených plechovek od UNRRY a vždycky jsme hádali, jestli bude uvnitř rajčatová, nebo grepová šťáva. Také americké sardinky byly buď s olejem, nebo s rajčatovým protlakem, což nebylo na obale vidět. Když přejdu do současnosti, tak mé dvě dospělé dcery mají už vlastní děti a jejich stravování je z pochopitelných důvodů asi dost improvizované. Nicméně se nám daří občas uspořádat společnou večeři doma anebo v nějaké hezké restauraci.

Jste dlouholetým, nyní již emeritním pracovníkem Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, určitě jste měl v ústavu své vlastní místo, svůj pracovní stůl. Měl jste k němu nějakou bližší vazbu, nebo to byl jen kus nábytku jako každý jiný?

Dokud jsem byl aktivním pracovníkem ústavu, měl jsem dva stoly. Jeden v laboratoři, s počítačem a tiskárnou, druhý v pracovně přes chodbu. Ten byl možná dost neuspořádaný vzhledem k tomu, že jsem současně hodnotil experimentální data a psal publikace. Snažil jsem se, aby i mé odborné články, většinou v angličtině, měly určitou literární úroveň. Asi se mi to dařilo, protože je i po dvaceti letech pořád někdo cituje. Pokud jde o vztah k určitému stolu, s příchodem počítačů se situace dramaticky změnila. Myslím si, že nějakých pětadevadesát procent současných autorů píše na počítači. Na rozdíl od Aloise Jiráska nebo Karla Čapka má asi dnešní spisovatel důvěrný vztah spíše ke svému počítači než k nějakému stolu. Dnes je stěží pochopitelné, jak mohl Karel Čapek psát tak úžasně plynule čtivé texty bez nějakého strojového editoru. Dochované počmárané rukopisy ale svědčí o tom, že by se mu strojové přehazování slov a vět velmi hodilo.

shutterstock_1685806537
Jídelní stůl je místem, kde se schází celá rodina. Pro Miroslava Raaba není jen kusem nábytku, ale hlavně důležitým symbolem setkávání, komunikace a mezilidských vztahů.

Zůstaneme-li u tématu stolů, musím se v této předvánoční době zeptat na štědrovečerní tabuli – co na ní ve Vašem případě obvykle najdeme za pochoutky? Dodržujete nějaké tradiční či netradiční zvyky, které se ke svátečnímu stolování vážou?

U štědrovečerního stolu budu letos opět jen s mou ženou Evou, ale tradice dodržujeme. Manželka každoročně peče několik druhů vánočního cukroví. Vůně perníčků pak vytváří neviditelnou a trvalou tradici. Vždyť zážitek vůně se ukládá do paměti. Budeme mít smaženého kapra s bramborovým salátem podle vídeňského receptu mé babičky, tedy bez majonézy. A na čirou rybí polévku máme úžasný recept, který nám před lety prozradila šatnářka Vaňhovy rybárny. Jejím základem je silný hovězí vývar.

Věnujete se také popularizaci vědy, psaní knih – plánujete vydat další? Sbíhají se Vám v hlavě nové myšlenky a náměty, které by dle Vašeho názoru stály za zaznamenání?

Určitě mám nějaké nápady v hlavě, ale nejsem si jist, jestli je ještě stačím uskutečnit. Rád bych napsal takovou velmi populární knížku s hezkými obrázky, která by ukázala současné plasty, tedy polymerní materiály, jako velice užitečné, ekologické a vlastně krásné materiály s úžasnou historií. Ale více než o materiálech by byla o lidech, jejich myšlenkách, osobních výhrách a také tragédiích. V historii polymerů hrála vždy velkou roli náhoda. A také přetrvává řada záhad. Třeba když dva mladí američtí chemici chtěli udělat z propylenu benzin, v kotlíku se jim nečekaně objevil polypropylen. Nebo proč geniální Wallace Carothers, otec nylonového věku, dobrovolně ukončil svůj život. A také jak Otto Wichterle dostal nápad na hydrogely při rozhovoru ve vlaku z Olomouce do Prahy. Ta knížka by se mohla jmenovat Příběhy velkých molekul aneb Nauka o polymerech pro básníky. A do některých kapitol bych rád zařadil vlastní básně. Jednu – o vynikajícím materiálu polykarbonátu – prozradím už teď.

Polykarbonát na hraní

Pozvu svou polymerní lásku

na procházku.

A budeme si hrát

na průzračný polykarbonát.

Nikdy jí už nepřestanu

vyprávět o polydimethylsiloxanu.

Vždyť žádná jiná neumí tak hbitě

vyřešit strukturu polymerní sítě.

Ve Vaší knize Lidé kolem stolu se věda proplétá doslova každou kapitolou a záběr je široký: od historie přes matematiku, chemii až po umění. Která kapitola Vám dala nejvíce zabrat, která Vás nejvíce potrápila?

Mou třetí knihu tvoří soubor patnácti esejů a závěr. Každá kapitola vyžadovala docela obšírné bádání a přemýšlení. Nicméně nejvíce práce vyžadovala kapitola o Poslední večeři nazvaná Stůl pro třináct. Text začíná popisem slavného muzikálu Jesus Christ Superstar. Autor libreta Tim Rice vlastně zveršoval příběh posledního týdne života Ježíše Nazaretského podle Matoušova evangelia. Působivé zhudebnění libreta vytvořil Timův přítel Andrew Lloyd Webber. Tomu bylo právě svěžích dvaadvacet let a na muzice je to patrné. Na hudební úvod té kapitoly v knize navazuje povídání o malířích, kteří se příběhem Nového zákona také inspirovali. Ovšem teprve po vydání knihy jsem si uvědomil, že název zmíněného muzikálu a také třeba píseň, která cituje iniciály J. C., jsou anachronické. Označení Ježíše Nazaretského slovem Kristus se totiž vynořilo až počátkem druhého století. Vzniklo v prostředí řecky mluvících obyvatel Judeje, zejména Anatolie. Kdyby se má knížka dočkala druhého vydání, tento zajímavý anachronismus bych v ní určitě zmínil.

shutterstock_126571364 (1)
Autorem Poslední večeře zachycující Ježíše Krista a jeho dvanáct apoštolů je Leonardo da Vinci. Na obrázku je kopie slavného obrazu, mozaika Giacoma Raffaelliho.

Která kapitola či téma Vám naopak šla napsat nejsnáze a proč?

Šestá kapitola mé knihy má název Stoleček pro dva. Je to vyprávění staršího profesora jeho mladé asistence u stolku v kavárně. Do takové situace jsem se při psaní vžil, a protože jsem text mohl diktovat, plynul jakoby sám od sebe. Snad takový dojem plynulého rozhovoru získají i čtenáři.

Když je nyní kniha na světě, vezmete ji do ruky a listujete, říkáte si „tohle jsem měl napsat jinak“? Jste jako autor sám k sobě kritický?

Je nepochybné, že když je kniha na světě, nacházím v ní řadu míst, která bych pojal jinak a lépe. To je jistě dáno i tím, že rukopis vznikal poměrně dlouhou dobu a od jeho dokončení k závěrečné korektuře uplynul téměř rok. Během té doby jsem dostal celou řadu nápadů, které se už do knihy nevešly.

lide kolem stolu obalka
Publikaci Lidé kolem stolu vydalo v roce 2022 Nakladatelství Academia.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Stanislava Kyselová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Nakladatelství Academia

Text a fotografie označené (CC) jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

V chemii hrála vždy velkou roli náhoda, říká polymerní fyzik Miroslav Raab

Přečtěte si také

Newsletter