Akademie věd ČR předala patnácti vědcům titul „doktor věd“

24. 05. 2018

Patnáct excelentních vědců převzalo 23. května na slavnostním ceremoniálu v prostorách Knihovny Akademie věd ČR titul „doktor věd“ (ve zkratce DSc.). Tento titul, který se uděluje od roku 2003, náleží mimořádným vědeckým osobnostem jako výraz jejich zvláště vysoké kvalifikace. Ocenění laureátům předala předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

„Lidé, kteří tohoto titulu dosáhnou, do svých oborů přinesli nové a originální myšlenky. Titul znamená nejenom závazek neusnout na vavřínech, ale uchovat si mladistvou zvídavost až do pozdního věku. Je to i závazek seznamovat veřejnost s výsledky svého výzkumu a dělat to způsobem veřejnosti srozumitelným. Znamená to také nikdy nekončící a někdy, upřímně řečeno, otravnou aktivitu vyhledávání finančních prostředků pro výzkum,” uvedla předsedkyně. Dodala, že titul obnáší i začleňování do národních a mezinárodních vědeckých organizací a velkou morální integritu.

Titul „doktor věd“ představuje v současnosti v České republice nejvyšší vědeckou kvalifikaci v profesní kariéře vědce. Jedenáct z čerstvých nositelů titulu přitom působí na pracovištích Akademie věd ČR a čtyři na vysokých školách.

Nositelé titulu „doktor věd“ při slavnostním ceremoniálu v Knihovně AV ČR

Vidět a vědět

„Život každého vědce má dvě polohy. První je dána naší specializací. Během bádání bychom měli od pozorování a analýz postupně dospět až k formulaci nového poznání. Pokud se nám to poštěstí, přichází druhá poloha vědecké práce. Totiž nutnost sdělit objevené ostatním,“ řekl literární vědec Pavel Janoušek, který titul obdržel. „Slovo vědec je v češtině odvozeno od slova vidět a vědět. Označuje tudíž ty, kteří jsou schopni vidět a vědět více než ostatní,“ dodal Janoušek.

Komplexní posouzení osobnosti vědeckého pracovníka zabezpečují odborně vysoce kvalifikované komise, jejichž členy jsou specialisté z pracovišť AV ČR a vysokých škol, a nejméně tři oponenti. Takovéto posouzení je zárukou vědecké kvality nabyvatele titulu, které nemůže být nahrazeno pouhým automatickým hodnocením scientometrických ukazatelů. Akademie věd ČR z uvedených důvodů stále usiluje o právní zakotvení tohoto vědeckého titulu v legislativě České republiky.

Laureáti:

Prof. Mgr. Vasiľ Andruch, CSc., DSc., je pracovníkem Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Předloženou disertační práci nazvanou „Achievements in solvent microextraction“ obhájil před komisí Analytická chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.

Profesor Andruch položil základy kontinuální analytické mikroextrakce použitelné například pro přípravu analyzovaného vzorku. Jeho disertační práce obsahuje výsledky publikované v renomovaných časopisech a je významným přínosem pro rozvoj a využití techniky mikroextrakce v systému kapalina/kapalina.

Doc. RNDr. Elena Dzifčáková, CSc., DSc., je pracovnicí Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Svoji disertaci nazvanou „Ne-maxwelovské distribuce elektronů ve sluneční koroně a přechodové oblasti: diagnostika a nerovnovážné efekty“ obhájila před komisí Astronomie a astrofyzika a získala vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

Docentka Dzifčáková ve své disertaci studovala vliv odchylek rozdělení elektronů od termodynamické rovnováhy na ionizaci a excitaci ve sluneční koroně a přechodové oblasti. Započtení těchto vlivů umožňuje zpřesnit syntetické modely slunečního spektra a vysvětlit pozorované odchylky od starších teorií založených na předpokladu tepelné rovnováhy. Práce tak přispěla ke zlepšení diagnosticky spektroskopických pozorování a je významným příspěvkem v oboru fyziky Slunce v celosvětovém měřítku.

Mgr. Michal Ernée, Ph.D., DSc., který působí na Archeologickém ústavu Akademie věd ČR, Praha, obhájil disertaci nazvanou „Interdisciplinární výzkum pohřebiště v Praze-Miškovicích a analýza nálezů jantaru z území Čech při interpretaci významu české únětické kultury v evropském kontextu“. Práci obhájil před komisí Archeologie a získal vědecký titul „doktor historických věd“.

Disertační práce doktora Erného přispěla k poznání jednoho z důležitých pravěkých období a ukázala nové cesty rozvoje archeologie, zejména v ohledu analýzy artefaktů. Velmi přínosné je zejména jeho intenzivní soustředění na relativně malý soubor pramenů a důkladné vytěžení jeho informačního potenciálu pomocí všech dostupných, zejména přírodovědných metod.

RNDr. Tomáš Etrych, Ph.D., DSc., je pracovníkem Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Předloženou disertaci nazvanou „Hydrofilní polymery jako nosiče biologicky aktivních látek v medicíně“ obhájil před komisí Makromolekulární chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.

Disertační práce doktora Etrycha shrnuje výsledky systematického studia vlivu struktury polymerních léčiv na jejich fyzikálně chemické a biologické vlastnosti. Teoretické studie vedly k vývoji nové generace léčiv s účinkem cíleným na specifické části organismu, především na nádory a nádorové buňky. Kromě teoretických poznatků patří k nejvýznamnějším výsledkům této práce vývoj polymerních systémů prakticky využitelných jako cíleně působící léčiva a diagnostika v humánní medicíně.

Ing. František Foret, CSc., DSc., je pracovníkem a zároveň ředitelem Ústavu analytické chemie Akademie věd ČR. Svoji disertační práci nazvanou „Interfacing microchannel separations with electrospray mass spektrometry“ obhájil před komisí Analytická chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.

Disertace doktora Foreta se zabývá rozhraním pro spojení mikroseparačních metod s hmotnostní spektrometrií (jejich vývojem a aplikacemi), konkrétně kapilární elektroforézy a mikrofluidních systémů. Jedná se o vysoce perspektivní téma, které nachází uplatnění nejen z vědeckého pohledu, ale i z pohledu praktického, neboť tyto studované techniky mohou podat nové informace o kvalitě (struktuře) i kvantitě látek (od vysokomolekulárních látek jako jsou proteiny či nukleové kyseliny, až po nízkomolekulární látky).

Prof. RNDr. Ondrej Gedeon, Ph.D., DSc., který pracuje na Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologická v Praze, obhájil disertační práci nazvanou „Struktura křemičitých skel a její změny vlivem záření“ před komisí Anorganická chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.

Práce profesora Gedeona se zabývá výzkumem dosud neobjasněné struktury křemičitých skel a je kombinací dvou komplementárních částí: simulace strukturních parametrů metodou matematického modelování změn ve struktuře po ozařování vzorků skel různého složení fotony. Práce má mezioborový charakter v oblasti fyzika – chemie anorganických materiálů a vzhledem k významu skla jako široce používaného materiálu má i praktický dopad.

Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc., DSc., působí na Archeologickém ústavu Akademie věd ČR, Praha. Předloženou disertační práci nazvanou „Archeologie a dálkový průzkum. Historie, metody, prameny“ obhájil před komisí Archeologie a získal vědecký titul „doktor historických věd“.

Profesor Gojda významně přispěl k rozvoji oboru Letecká archeologie a lze konstatovat, že na tomto poli patří k mezinárodně uznávaným specialistům a zároveň zakladatelům této disciplíny v Čechách. K hlavním zásluhám profesora Gojdy patří etablování dané disciplíny v České republice a rozsáhlé publikační aktivity o leteckém průzkumu a krajinné archeologii.

Prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc., DSc., je pracovníkem Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a svou disertaci nazvanou „Subjekt znalce v myšlení o literatuře jako teoretický a literárněhistorický problém“ obhájil před komisí Literární vědy a získal vědecký titul „doktor filologických věd“.

Disertační práce profesora Janouška se skládá ze dvou částí a to Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie a Ten který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou. Obě knihy jsou základem pro vypracování autorových úvah o literárně vědním myšlení jako gnoseologickém a komunikačním problému.

PhDr. Petr Kitzler, Ph.D., DSc., působí na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, svou disertaci nazvanou „From Passio Perpetuae to Acta Perpetuae. Recontextualizing a Martyr Story in the Literature of the Early Church“ obhájil před komisí Filosofie a získal vědecký titul „doktor sociálních a humanitních věd“.

Doktor Kitzler je významným odborníkem v oblasti křesťanské literatury pozdní antiky a filozofické a teologické antropologie. Jeho disertační práce je významným příspěvkem současných bádání na poli křesťanské martyrologie.

Doc. Mgr. Petr Kobloch, Dr., DSc., pracuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Svou disertační práci nazvanou „Finite Element Techniques for Convection-Diffusion Problems“ obhájil před komisí Matematická analýza a příbuzné obory a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

Disertační práce docenta Knoblocha je věnována vývoji a analýze různých postupů v metodě konečných prvků pro numerické řešení konvekčně-difuzních úloh. Zkoumání numerických metod je zásadní pro úspěšné řešení těchto úloh, které se vyskytují v aplikacích. Práce je významným vědeckým příspěvkem v této problematice.

Ing. Ludmila Martínková, CSc., DSc., je pracovnicí Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Disertaci nazvanou „Microbial Enzyme Transformations of Cyano and Phenolic Compounds: Advances, Challenges and Perspectives“ obhájila před komisí Botanika, experimentální a ekologická biologie a získala vědecký titul „doktor biologicko-ekologických věd“.

Disertační práce doktorky Martínkové je věnována výzkumu ve velmi progresivním oboru biotransformací a bioremediací. Výsledky jejího výzkumu byly publikovány ve velmi prestižních mezinárodních časopisech a nalezly výraznou odezvu ve vědecké komunitě. Mají velký potenciál v oblasti mikrobiálních transformací a bioremediací s širokými ekologickými dopady.

Mgr. Vojtěch Pravda, Ph.D., DSc., který pracuje na Matematickém ústavu Akademie věd ČR, obhájil disertaci nazvanou „Algebraic classification of tensors in Lorentzian geometry and its applications“. Práci obhájil před komisí Jaderná, subjaderná a matematická fyzika a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

Doktor Pravda je mezinárodně uznávaným odborníkem v teoretické fyzice, především v oblasti obecné teorie relativity a jejího rozšíření do vyšších dimenzí. Hlavním předmětem jeho výzkumu jsou vlastnosti a algebraická klasifikace tenzorů na lorentzovských varietách a jejich použití při řešení rovnic teorie gravitace.

Prof. RNDr. Aleš Stuchlík, Ph.D., DSc., působí na Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Svou disertaci nazvanou „Dynamická navigace, kognitivní koordinace a behaviorální flexibilita v animálních modelech neuropsychiatrických poruch“ obhájil před komisí Zoologie a fyziologie živočichů a získal vědecký titul „doktor biologicko-ekologických věd“.

Výzkum profesora Stuchlíka se zaměřuje na různé způsoby prostorové orientace u laboratorních hlodavců z behaviorálního a neurofyziologického hlediska, na roli mozkových struktur a neuropřenašečových systémů v prostorovém chování a na studium kognitivních deficitů doprovázejících modelová a humánní neuropsychiatrická onemocnění.

Ing. Tomáš Suk, CSc., DSc., je pracovníkem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR. Disertační práci nazvanou „Analýza obrazu pomocí momentů ve 2D a ve 3D“ obhájil před komisí Informatika a kybernetika a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

Tématem práce doktora Suka je rozpoznávání obrazů, tzn. snaha naučit stroj rozpoznat, na co se dívá pomocí své kamery. Práce navrhuje a analyzuje nové postupy, které pomocí moderních statistických technik umožňují odstranit různá zkreslení, ke kterým při pořizování obrázků dochází. To umožní přesnější vyhodnocování obrázků pro různé aplikace v průmyslu, robotice, dopravě, zemědělství, kartografii, vojenství, apod.

Doc. Ing. Vít Šmilauer, Ph.D., DSc., pracuje na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Disertaci nazvanou „Multiscale Hierarchical Modeling of Hydrating Concrete“ obhájil před komisí Aplikovaná a teoretická mechanika a získal vědecký titul „doktor technických věd“.

Disertační práce docenta Šmilauera se zabývá hraniční problematikou mezi mechanikou pevné fáze, termodynamikou a chemickými procesy probíhajícími v tuhnoucím betonu. Práce má mimořádný teoretický i praktický význam, o čemž svědčí řada prestižních publikací ve stavebním průmyslu jak u nás, tak v zahraničí, a má velký dopad i pro stavební průmysl.

Připravila: Vlaďka Coufalová, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR