Kvalita pitné vody klesá, míní vědci

24. 06. 2018

Jak se upravuje voda, aby byla pitná? Co všechno se do ní chemicky přidává? Má zdravotní rizika? A jak je to s mikroplasty? Provokativní otázky i alarmující zjištění přinesl odborný seminář nazvaný „Pitná voda je – a bude?”, který uspořádala Akademie věd ČR v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

„Jsem ráda, že můžeme prostřednictvím těchto seminářů zprostředkovat nejnovější vědecké poznatky jak širší veřejnosti, tak Poslanecké sněmovně,” uvedla předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová. Seminář zaštítila předsedkyně výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Dana Balcarová.

Voda z chemických závodů

„Dnešní úpravny vody jsou v podstatě chemické závody. Neexistuje pitná voda z kohoutku, která by neprošla aspoň minimální chemickou úpravou,” řekl na semináři ředitel Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR Martin Pivokonský, podle něhož pitná voda sice splňuje relativně přísné normy, ale s tím, jak se zlepšují analytické metody, vyvstávají nové otázky. „Sám se ptám, jestli je limit na pesticidy dostačující. Protože pesticidy obvykle působí bezprahově, to znamená, že potenciálně škodlivé mohou být při jakémkoli množství,” dodal Pivokonský, který kriticky hodnotil výsadbu a následnou chemickou ochranu širokořádkových plodin, jako jsou řepka či kukuřice, v blízkosti vodních nádrží jako třeba Švihov a Vrchlice. Švihov přitom slouží jako zdroj pro výrobu pitné vody pro úpravnu vody Želivka, která zásobuje pitnou vodou Prahu a značnou část středních Čech. Jedná se o největší úpravnu vody ve střední Evropě.

Zástupci vedení Akademie věd Jan Řídký a Leoš Horníček s předsedkyní poslaneckého výboru pro životní prostředí Danou Balcarovou

Pesticidy a vodní květ

Současné metody odstraňování pesticidů jsou také limitovány přítomností stále většího množství obtížně odstranitelných organických látek produkovaných sinicemi a řasami, které se v nádržích objevují především v důsledku lidské činnosti. „Výskyt sinic bohužel vrcholí ve stejné době, kdy vrcholí aplikace některých pesticidů. Sinice na Švihově lze v některých místech doslova sbírat lopatou,” dodal Pivokonský, který svá slova podpořil i fotografiemi z vodních nádrží Švihov a Sedlice.

Ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Martin Pivokonský (druhý zleva) představil výsledky unikátního výzkumu o mikroplastech ve vodě

Organické látky ze sinic, takzvané Algal Organic Matter (AOM), jsou sice přírodního původu, ale významně ovlivňují účinnost adsorpce pesticidů. „Jejich složení je velmi různorodé. Jedná se o skupinu látek, z nichž některé v současnosti odstraňovat neumíme,” řekl Pivokonský, podle něhož zbytkové AOM mohou způsobovat v interakci s dezinfekčními prostředky tvorbu toxických vedlejších produktů dezinfekce. Což je například chloroform.

„Jsem přesvědčen, že jak dochází k nárůstu sinic z vodního květu v našich nádržích, tak to bude čím dál větší problém. Vím od kolegů z Austrálie, že zjistili koncentrace vedlejších produktů dezinfekce i ve stovkách mikrogramů na litr,” dodal Pivokonský, podle něhož vodní ekosystém neúměrně zatěžujeme chemikáliemi. „Kvalita surové vody se mění a velmi rychle klesá. Mnohde se dostává na hranici upravitelnosti,” uvedl Pivokonský, který na téma vody zavtipkoval: „Občane, pij vodu, a radši se neptej, co tam je.”

Na vedlejší produkty dezinfekce, které vznikají tam, kde se voda dezinfikuje pomocí chloru či jiného chemického oxidantu, se pak zaměřil i Petr Pumann ze Státního zdravotního ústavu. V některých případech se chlor přidává do vody nadbytečně, jak dokazují mnohé vodárny v Rakousku, Švýcarsku či Německu. „Ale už i v Česku máme první vlaštovku, vodovodní síť na Mladoboleslavsku,” řekl Petr Pumann. Tamější vodovody využívají podzemní vodu z čerpací stanice Bradlec a úpravny Rečkov a od chlorace upustily, aniž došlo ke zhoršení kvality vody.

Studie prokázala mikroplasty ve vodě

Experti na kvalitu úpravu vody se na semináři vyjádřili i k aktuálnímu a kontroverznímu tématu mikroplastů v pitné vodě. Poprvé zde veřejně prezentovali výsledky unikátního výzkumu, který probíhal od září 2017 do března 2018 na základě vzorků ze tří českých úpraven vody. Studie přítomnost mikroplastů prokázala, a to jak v podobě plastových fragmentů, tak vláken. Složení většiny z nich obsahovalo např. PET, polypropylen a polyetylen.

Za mikroplasty přitom vědci považují plasty o velikosti menší pěti milimetrů (studie se zaměřila i na velmi malé částice kolem deseti mikrometrů), které mohou vznikat například při praní syntetických látek nebo při brždění z pneumatik, jako mikrokuličky se běžně přidávají do kosmetiky, a to včetně tekutých mýdel, opalovacích krémů a sprchových gelů. Potěšitelné pak je, že všechny sledované úpravny vody dokázaly zhruba 80 procent těchto mikroplastů odstranit.

„Podotýkám, že v současné době nevíme, zda jsou mikroplasty škodlivé. Za sebe však mohu říci, že plasty ve vodě nechci,” řekl Martin Pivokonský, podle nějž se mikroplasty mohou vyskytovat i v balených vodách, pivě i mléce. Jenom v Evropské unii se ročně vyprodukuje na 25 milionu tun plastového odpadu, přičemž dnes již víme, že některé plastové částice obsažené ve vodě mohou sloužit jako transportéry nebezpečných mikropolutantů.

Proč čekat na Evropskou unii?

Rizika mikropolutantů přiblížil Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu. Jedná se o chemické látky, které se používají v běžných výrobcích např. jako změkčovadla v plastech nebo jako léčiva a putují ve stopovém množství vodním prostředím napříč planetou. Ty nejnebezpečnější z nich dokážou narušovat hormonální systém zvířat a lidí. Jejich účinky se dávají do souvislosti mimo jiné s deformací pohlavních orgánů u krokodýlů či želv, ale i se vzrůstajícím výskytem rakoviny prsu, varlat, sníženou plodností samců či předčasnou pubertou. Jde především o bisfenol A, ftaláty či polychlorované bifenyly – ty narušují signální dráhu štítné žlázy.

Mikrobiolog Tomáš Cajthaml (nahoře vlevo) diskutoval s vodárenským technologem Petrem Dolejšem a Petrem Pumannem ze Státního zdravotního ústavu

„Pohybujeme se pouze na špičce ledovce,” řekl Tomáš Cajthaml, podle nějž řadu mikropolutantů a jejich transformačních produktů nelze současnými metodikami ani změřit. „Měříme hormonální aktivitu vody, a z padesáti procent ji neumíme vysvětlit,” dodal.

Mezi přednášejícími byl i vodárenský technolog Petr Dolejš z českobudějovické společnosti W&ET Team, který se kriticky zabýval tím, zda výstavba a provoz úpraven vody odpovídá současným vědeckým poznatkům. „V současném nastavení legislativy lze najít mnoho příkladů, kdy za zbytečně velké investiční prostředky je realizováno koncepčně zastaralé, problematicky funkční a na údržbu i provoz náročné dílo,” řekl Petr Dolejš. Zdůraznil, že o takových stavbách často rozhodují víc stavební inženýři než zkušení vodní technologové.

Otázce mikroplastů v české legislativě se věnovala Hana Müllerová z Ústavu státu a práva

Možnosti české legislativy analyzovala Hana Müllerová z Ústavu státu a práva. Současné právo například zatím nijak neřeší problematiku mikroplastů, které se již stávají velkým tématem v Evropské unii. Ta chce jejich výskyt omezit, schvalovací proces však bude zřejmě zdlouhavý. Naproti tomu některé země, jako jsou USA, Kanada, Nový Zéland a Velká Británie, již zakázaly alespoň mikroplasty v kosmetice. „Nemusíme čekat, až to na nás spadne z Evropské unie. Je tady prostor pro změny,” řekla Hana Müllerová, podle níž však podobný zákaz bude vyžadovat zvláštní úpravu.

Jednotlivé prezentace najdete zde.

Související články:

Předsedkyně v Ústavu pro hydrodynamiku probírala úpravu i čištění vody

Obří plastová skvrna v Tichém oceánu

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Zdeněk Rerych pro Akademii věd ČR

Na titulní fotografii Martin Pivokonský a předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová

Kvalita pitné vody klesá, míní vědci

Přečtěte si také

Newsletter