Zahlavi

Vychází vzpomínková kniha Jiřího Grygara, všímavého pozorovatele hvězd i života

11. 09. 2024

Hvězdářem chtěl být už jako malý chlapec. Fascinovalo jej, že je možné i na dálku objevovat a poznávat nedotknutelné sféry. Ve více než šestisetstránkové knize Dvě století v životě pozorovatele nyní předkládá čtenářům výsledky své celoživotní observace světa kolem sebe. Vzpomíná na dětství za války, na školní docházku i nástup komunistů, vysokoškolská studia fyziky a astronomie, vědeckou a popularizační práci, ale i na normalizaci, revoluci a návrat ke svobodě. Kniha je plná postřehů o době, již Jiří Grygar prožil, a zmínek o lidech, které na své životní pouti potkal. Autor osobně publikaci představil publiku v úterý 10. září 2024 v kavárně Nakladatelství Academia na Václavském náměstí v Praze.

Kmotry knihy byli jeho spolupracovníci a přátelé Zdeněk Mikulášek a Norbert Werner. „Pro mě to bude vždycky Jura, nezlobte se,“ smál se profesor astrofyziky z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Zdeněk Mikulášek. Jiří Grygar byl jeho školitelem a vždy mu byl velkou inspirací. „Oceňuji nejen jeho odborné znalosti, ale také jeho názory a pevné morální zásady. Svým charismatem dokázal téměř nemožné, povznést astronomii na vyšší úroveň poznání u většího množství lidí. Byl to právě Jura Grygar, kdo mnohé mladé lidi pozval do říše vědění o astronomii a přírodních věd,“ řekl na křtu publikace Zdeněk Mikulášek.

Jedním z těch, kdo se Jiřím Grygarem nechali zlákat do světa astronomické vědy, byl i druhý z kmotrů, Norbert Werner. „Jsem důkazem, že nebyl jen pozorovatelem, ale také aktivním hybatelem, který měl na život některých z nás skutečně obrovský vliv,“ vzpomínal na křtu slovenský astrofyzik, který dnes působí v brněnském Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity. Jiřího Grygara poprvé osobně potkal někdy v polovině devadesátých let na popularizační přednášce v rodné Rožňavě. Přestože neměl štěstí na fyzikáře ve škole, astronomie ho velmi bavila a byla to právě osobnost Jiřího Grygara, která nasměrovala celé jeho další působení. „Že dnes před vámi stojím jako profesor astrofyziky, je jeho zásluha,“ dodal Norbert Werner.

2008F0~1
Uprostřed stojí jeden z kmotrů knihy Zdeněk Mikulášek, vpravo se usmívá Norbert Werner.

Věčný pozorovatel
Jiří Grygar poděkoval za milá slova kmotrům knihy i početným hostům za jejich účast. Knihu ochotně všem zájemcům podepisoval. Jako správný pozorovatel ale zůstal spíše v pozadí událostí a žádný velký proslov z jeho strany nepřišel. Vše, co chtěl, sepsal do svých obsáhlých vzpomínek, které nyní putují ke čtenářům.

„Mé přání stát se hvězdářem se po určitých peripetiích splnilo. Naučil jsem se pozorovat a pozorování zpracovávat; opravdu to funguje. Teď se mi ta schopnost pozorování hodí, když se chci věnovat popisu světa lidí, které zase lze pouze pozorovat. Je mimořádně obtížné ovlivnit chování nebo názory větší skupiny lidí, ale pozorovat je a vyvodit z toho nějaká poučení pro sebe a spřízněné duše bych rozhodně chtěl,“ píše v úvodu autor knihy.    

Jiří Grygar se narodil v roce 1936. Vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil do Stelárního oddělení Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd. Následně působil ve Fyzikálním ústavu ČSAV, později AV ČR.

Několikrát byl oceněn za popularizaci vědy – v roce 1996 organizací UNESCO, v roce 2012 Akademií věd a v roce 2016 vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Veřejnost jej dobře zná jako autora mnoha populárních a vzdělávacích knih o vesmíru a jako průvodce legendárním televizním seriálem Okna vesmíru dokořán.     

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

2008F0~1

2008F0~1

200CDF~1

200CDF~1

202269~1

202269~1

2024-0~1

2024-0~1

2024-0~2

2024-0~2

2024-0~3

2024-0~3

2024-0~4

2024-0~4

20283F~1

20283F~1

202D97~1

202D97~1

20460F~1

20460F~1

204800~1

204800~1

205D33~1

205D33~1

206D00~1

206D00~1

20771A~1

20771A~1

20779D~1

20779D~1

207C72~1

207C72~1

2087F0~1

2087F0~1

208BDF~1

208BDF~1

2095E9~1

2095E9~1

209E25~1

209E25~1

20A269~1

20A64E~1

20B2DA~1

20C2A7~1

20C60F~1

20CC4E~1

20E077~1

20ED00~1

20F81B~1

20FD63~1

Přečtěte si také

Aplikovaná fyzika

Vědecká pracoviště

Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce