Vědci zkoumají dlouhou cestu ptáků do teplých krajin

S blížícím se podzimem začínají naše kraje v menších i obrovských hejnech opouštět stěhovaví ptáci. Letí tisíce kilometrů daleko do svých zimovišť, aby se zjara opět neomylně vrátili zpět na zdejší hnízdiště. Kam přesně míří a kudy? Jakými proměnami musí předtím projít jejich organismus? Jaké důsledky má tah na jejich reprodukční úspěšnost? Odpovědi hledají vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Ptáci se přesouvají z jednoho konce zeměkoule na druhý proto, aby využili sezonních výhod mírného pásma, kde je daleko méně predátorů než v tropech, v létě hojnost potravy a delší den, takže se zde dá vychovat více mláďat. Navíc – navzdory obecnému přesvědčení – pro ně tah nepředstavuje nadměrné riziko. Jsou k němu uzpůsobeni a nepůsobí jim významnější ztráty.

„Samozřejmě pokud nepřijde náhlá vlna nepříznivého počasí nebo nenarazí na nějakou překážku. V současnosti je jednou z velkých hrozeb světelné znečištění,“ připouští Petr Procházka z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií a migrací ptáků, studuje aspekty tahové konektivity a hnízdního parazitizmu a jejich důsledky pro reprodukční úspěšnost a populační ekologii.

Dříve se poznatky, jak daleko a kudy ptáci pravidelně táhnou, získávaly kroužkováním. Moderní technika (nejprve satelitní vysílače připojované na tělo větších ptáků, a především v nedávné době maličké geolokátory vhodné i pro drobné pěvce) však dodala fascinující informace, kdy se přesouvají nebo zda a kde odpočívají.

Tradiční migrační zvyklosti se mění
Geolokátor zaznamenává intenzitu světla. Z ní lze určit dobu východu a západu slunce v různých částech naší planety a délku dne v různých částech roku. Podle těchto údajů lze stanovit přibližnou zeměpisnou polohu daného opeřence: „Podařilo se nám sledovat několik druhů a získat výsledky, kde které populace zimují.“

Petr Procházka a jeho kolegové také poprvé experimentálně prokázali, že drobní pěvci, kteří při přeletu Sahary v naprosté většině táhnou v noci (ohrožuje je méně predátorů a nedochází k takovým ztrátám vody jako ve dne), často prodlužují noční cestu ještě do světlé části dne.

Moderní technika umožňuje měřit kromě intenzity světla rovněž atmosférický tlak, teplotu a zrychlení v trojrozměrném prostoru. Z toho lze odhadnout výška letu, jestli sledovaný pták odpočíval, poskakoval ve vegetaci nebo letěl jedním směrem, tedy jestli byl na tahu. Na základě dat z geolokátorů a satelitní telemetrie vědci upřesnili též rychlost letu a vzdálenost, kterou různé druhy ptáků uletí za den.

Další zdroj informací představuje podle Petra Procházky analýza stabilních izotopů z peří: „Umožní nám dozvědět se více o místě, v němž daný pták zimoval.“ Většina dálkových migrantů z Evropy totiž vyměňuje peří na svém zimovišti, takže jeho chemické složení odráží kvalitu tamního prostředí.

Klimatická změna ovlivňuje tahové trasy
Se změnou globálního klimatu se mění i migrační zvyklosti. „Například západoevropská populace čápa bílého, která klasicky směřovala minimálně do Maroka nebo ještě dál do západní Afriky, už v dnešní době zůstává ve Španělsku a přiživuje se na skládkách,“ upozorňuje Petr Procházka.

Je známo, že sýkory ze severu se na zimu posouvají k nám a naše kousek na jih. Někteří kosi se urbanizovali, protože ve městech je vyšší teplota, méně predátorů a více potravy. Kupříkladu v Praze už nacházíme stálé, nemigrující populace. Ovšem na venkově hnízdí stále ještě kosi, kteří přezimují v severní Itálii nebo v jižní Francii.

Co se děje v těle tažného ptáka
Kromě podrobné znalosti migračních tras a důležitých tahových zastávek by se Petr Procházka a jeho kolegové chtěli dozvědět co nejvíc i o místech kritických pro přežívání tažných ptáků: „Jde o poznání geografických slabin, míst s vysokou koncentrací ptáků, která jsou však ohrožená úbytkem vhodného prostředí. Třeba v místech tahových zastávek ve Středomoří se staví hotely pro turisty a podobně.“

Dalším tématem bádání je dramatická proměna ptačího organismu před tahem. Budoucí migrant začne přijímat hodně potravy, založí si zásobu tuku a prochází celou řadou dalších fyziologických, hormonálních i neurologických změn. „Představte si, že když se letošní mládě drobných druhů osamostatní, často letí samo v noci, potmě a bez pomoci třeba 3500 kilometrů někam jižně od Sahary. To znamená, že musí mít v těle zabudované jasné instrukce, co dělat. Musí mít vrozené období tahového neklidu, směr tahu a podobně.“

Rekordní výkony tažných ptáků
Zřejmě největší vzdálenosti překonává při tahu rybák dlouhoocasý: ročně uletí v průměru 70 až 80 tisíc km! Hnízdí v arktickém pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky, ale zimuje až v pobřežních vodách kolem Antarktidy a při tahu uletí v průměru přes 500 km denně.

Satelitním sledováním jednoho z břehoušů rudých, kteří hnízdí na Aljašce a přezimují na Novém Zélandu, se zase zjistilo, že letěl přes Tichý oceán a během osmi dnů letu nonstop uletěl 11 600 km!

Geolokátory připevněné na záda jiřiček modrolesklých před jejich letem ze zimovišť v tropech do hnízdišť v Pensylvánii ukázaly, že se tito ptáci vracejí z jihu domů rychlostí i více než 550 km za den.

Extrémní vytrvalostí se vyznačuje rorýs obecný. Letem tráví v podstatě celý život – za letu přijímá potravu, pije, páří se, sbírá hnízdní materiál i spí. Za rok nalétá asi 190 000 km. Obdivuhodný je i budníček větší: váží pouhých 10 gramů a přitom z východní Sibiře do východní Afriky urazí kolem 13 500 km!

Obdobně rákosník velký uletí do Afriky a zpět osm tisíc km. „Využívá přitom příznivé vzdušné proudy, takže místy vystoupá do výšky až 3000 metrů. A to váží kolem 30 gramů,“ nešetří obdivem Petr Procházka: „Existují záznamy, že někteří jedinci dosáhli až 6000 metrů.“

Husa tibetská nebo také indická, která musí přeletět osmicisícovky v Himálajích, vystoupá dokonce až do výšky 10 tisíc metrů nad mořem. Neuvěřitelný výkon.

Díky moderní technice se vědci v posledních letech dozvídají o migraci ptáků řadu nových a překvapivých podrobností. Nicméně jde o jev natolik komplexní, že jeho poznávání si bezpochyby vyžádá ještě mnoho let intenzivního výzkumu.

Více se k tématu létání ptáků a hmyzu dočtete také v časopise A/Věda a výzkum.



Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

Přečtěte si také

• Paraziti jsou podle mě nádherné organismy, říká Julius Lukeš
• O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši
• Svůj svátek slaví i včely. Jaká je role opylovačů v krajině a co je ohrožuje?
• Evoluce věčně živá. V čem tkví podstata biologické rozmanitosti?
• Pozor na klíšťata v městských parcích, jsou nebezpečná, varují odborníci
• Unikátní rozmnožování skokanů z Moravy potvrdili vědci i u dalšího druhu žáby
• Embrya parazitických ryb hořavek se naučila přemet, který jim umožňuje přežít
• Na světě klesá počet velkých šelem – vymírání čelí například levharti
• Vědec chce rozlousknout záhadu rozmanitosti přírody za pomoci mušek octomilek
• Rostliny se mohou přizpůsobit klimatickým změnám, aniž by změnily svoji DNA