Zahlavi

Zemřel František Šmahel, jeden z nejvýznamnějších evropských historiků

07. 01. 2025

František Šmahel zemřel 5. ledna 2025 ve věku 90 let. Jako zřejmě jediný český historik se orientoval ve všech oblastech středověku, od intelektuálních po hospodářské dějiny, a byl autorem více než 60 publikací. V letech 1993–1994 působil jako místopředseda Vědecké rady AV ČR, v letech 2001–2009 jako její předseda. V období 1990–1998 vedl Historický ústav AV ČR.

František Šmahel vystudoval historii – archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V šedesátých letech 20. století začal pracovat v Historickém ústavu ČSAV, kde se začal soustředit na období husitství. Pracoviště musel z politických důvodů opustit a v letech 1974–1979 byl řidičem tramvaje. Poté pracoval v Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře, které se díky jeho působení stalo špičkovým pracovištěm. Zpracováním dějin Tábora zároveň položil základ pro své životní dílo Husitská revoluce.

Na počátku devadesátých let se stal ředitelem Historického ústavu AV ČR. V roce 1998 založil Centrum medievistických studií, společné pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, v jehož čele stál do roku 2004. František Šmahel získal mnohá ocenění a vyznamenání, například státní vyznamenání Za zásluhy, Národní cenu vlády Česká hlava a cenu Neuron za přínos světové vědě.

Kondolenční kniha je k dispozici v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.

Více se o Františku Šmahelovi dočtete v nekrologu Roberta Novotného zde.

Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Stanislava Kyselová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

Biologicko-ekologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce