Kukačka snese vejce do cizího hnízda už za čtyři sekundy

Když má kukačka klid, snese vejce do hostitelského hnízda v průměru za 16 sekund, pokud se ale majitel hnízda brání, vetřelec svou aktivitu zrychlí. Snese vejce za osm sekund, v extrémním případě dokonce za čtyři sekundy. Zjistili to ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR po analýze více než 150 videozáznamů. Kamery několik let sledovaly hnízda rákosníků velkých, kteří u nás patří mezi druhy nejčastěji zneužívané kukačkami.

Husté vodní traviny u rybníka dávají rákosníkům naději, že jejich hnízda jsou dobře ukrytá. Před lidskými zraky určitě. Kukačce se ale bohužel neschovají. Opeřenec známý hnízdním parazitismem hlídkuje, několik dní pozoruje okolí a všímá si překotné aktivity dvou hnědých ptáků poletujících kolem rákosin. Ví, že si staví hnízdo a čekají rodinu. Využije prvního nestřeženého okamžiku, přilétne k hnízdu a vyhodí jejich vejce ven. Vmžiku do něj snese vlastní.

Kukačku neodradí ani zuřivá reakce rákosníka. Napadení může vést až k její smrti, videa však ukázala, že ani velmi brutální útoky, kdy rákosníci sedí kukačce na zádech a klovou ji plnou silou do hlavy, jí ve snesení vejce nezabrání. Výsledky sledování chování obou druhů ptáků uveřejnili ornitologové Václav Jelínek a Marcel Honza v odborném časopise Ibis – International Journal of Avian Science.

Rákosník velký se aktivně brání kukačce, většinou však neúspěšně.

Dosud se o průběhu chování kukaček v hnízdech hostitelů příliš nevědělo, takto rozsáhlou sbírkou videonahrávek (více než 150 záznamů) nikdo nedisponoval. Výzkum tak zásadně rozšířil povědomí o procesu tohoto typu parazitace.

Je to jako rituál

„Vedle toho, že jsme přesně popsali průběh a rychlost parazitace hostitelského hnízda kukačkou obecnou, jsme ukázali, že průběh samotného parazitačního aktu je vysoce ritualizovaný proces. Samice kukačky po příletu na okraj hnízda uchopí jedno z vajec, které se v hnízdě nachází, a až poté snáší svoje vlastní vejce,“ říká Václav Jelínek.

Hledání vejce, jež by mohla odnést, provádí samice vždy, a to i v případě, že na ni rákosníci útočí či je hostitelské hnízdo prázdné. „Jedná se tedy o zjevně naprosto zásadní součást její parazitické životní strategie,“ dodává ornitolog. 

Při nepozorovaném přiblížení má samice kukačky na všechno mnohem více času.

Jako vejce vejci

Jednotlivé populace kukaček se přizpůsobují různým druhům hmyzožravých pěvců, nejčastěji rákosníku velkému a rákosníku obecnému, ale také konipasu bílému, pěvušce modré či lindušce luční. V Evropě se podařilo odborníkům najít kukaččí vejce u více než stovky různých druhů ptáků. Vejce, které kukačka snese do hostitelského hnízda, je zpravidla o něco větší než původní, barvou i velikostí se ale evolučně přizpůsobuje hostitelskému.

„Například v Maďarsku jsou rákosníci parazitováni kukačkami historicky déle než u nás a kukačky se stihly přizpůsobit. Někdy je skutečně těžké stoprocentně na první pohled rozeznat kukaččí vejce od vajec rákosníků velkých,“ řekl již dříve Marcel Honza (pro náš časopis AΩ / Věda pro každého).

Více se o bojových strategiích kukaček a obranných metodách hostitelských druhů dozvíte na stránkách zmíněného časopisu v článku Bojové strategie kukaček a jejich pěstounů.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Oldřich Mikulica (pro Ústav biologie obratlovců AV ČR), úvodní foto Shutterstock

Přečtěte si také

• Paraziti jsou podle mě nádherné organismy, říká Julius Lukeš
• O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši
• Svůj svátek slaví i včely. Jaká je role opylovačů v krajině a co je ohrožuje?
• Evoluce věčně živá. V čem tkví podstata biologické rozmanitosti?
• Pozor na klíšťata v městských parcích, jsou nebezpečná, varují odborníci
• Unikátní rozmnožování skokanů z Moravy potvrdili vědci i u dalšího druhu žáby
• Embrya parazitických ryb hořavek se naučila přemet, který jim umožňuje přežít
• Na světě klesá počet velkých šelem – vymírání čelí například levharti
• Vědec chce rozlousknout záhadu rozmanitosti přírody za pomoci mušek octomilek
• Rostliny se mohou přizpůsobit klimatickým změnám, aniž by změnily svoji DNA