Laboratoř plazmových technologií: nástřiky plazmatem a slinování prášků

09. 01. 2023

Laboratoř plazmových technologií, detašované pracoviště Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, se nachází v nenápadné přízemní budově v průmyslovém areálu v pražských Letňanech. Experimenty, na kterých pracují zdejší odborníci, spadají především do oblasti základního výzkumu, ale výsledky přesahují i do aplikační sféry. Využití mohou najít například i v tokamaku, kde běžné konstrukční materiály nestačí. „Podílíme se na vývoji speciálních materiálů, které odolají vysokým tlakům, teplotám a působení plazmatu uvnitř reaktoru,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Ve špičkově vybavených laboratořích oddělení materiálového inženýrství se odehrávají dva hlavní příběhy: plazmové stříkání a slinování prášků metodou SPS (Spark Plasma Sintering).

Slinování prášků metodou SPS začíná v místnosti, které vévodí rukavicový box. Uvnitř je inertní atmosféra plynného argonu. Reakce se vzduchem by zpracovávané prášky totiž mohla zcela znehodnotit.

V boxu se připravují vzorky pro následné zpracování v jednom ze dvou odstředivých mlýnů, kde za pomoci mlecích kuliček směs zreaguje a zhutní se. Prášek pak dále putuje ke zpracování na slinovacím lisu (SPS). Cílem je vyrobit z prášků kompaktní materiál, který má požadované vlastnosti.

„Zajímá nás, jak se bude materiál chovat za různých teplot či jaká je jeho struktura,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Vzorek prášku se nasype do zápustky (vodivé grafitové formičky), stlačí se v lisu a poté přemístí do slinovacího stroje. Rychlé zahřátí na vysokou teplotu průchodem elektrického proudu za současného působení mechanického tlaku zajistí slinutí materiálu do požadované peletky. Výsledkem je „penízek“ velikosti pětikoruny.

Plazmové stříkání začíná rovněž práškem. „Představme si, že potřebujeme udělat odolnou povrchovou úpravu nějaké součástky. Zvolíme například keramický nástřik. Zjednodušeně řečeno – vyberu si prášek, dám ho do podavače, naprogramuji pohyby robota a pomocí plazmového hořáku prášek natavím v proudu horkého plazmatu, a tak nastříkám vrstvu zvolené keramiky na zadaný dílec,“ vysvětluje Marek Janata.

Metodou plazmových nástřiků se dají stříkat nejen prášky, ale i suspenze či roztoky. Je to modernější a pro vědce zajímavější pojetí, jež umožňuje i práci s nanomateriály.

Pro zařízení určené k plazmovému stříkání se užívá i název plazmatron. Jde o vodou stabilizovaný plazmový hořák s označením WSP-H 500, který vyvinuli přímo pracovníci v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Pečlivá příprava a kontrola plazmového hořáku před samotným stříkáním.

Nyní je již vše připraveno a zařízení se může spustit.

„Jet“ neboli plamen má přibližně 10 cm a v nitru dosahuje teploty až 25 tisíc stupňů Celsia.

Plazmový hořák s výkonem 150 kW je vhodný k nástřiku materiálů s vysokou teplotou tání – zejména oxidických keramických materiálů (jako jsou například korund či oxid zirkoničitý), silikátů (čedič, olivín aj.), případně i kovů, jako je třeba wolfram.

„Plazmově nanesené povlaky pak v praxi dodávají takto ošetřeným dílům odolnost vůči vysokým teplotám, korozi či různým druhům mechanického opotřebení,“ říká Marek Janata.

Plazmatron se obsluhuje z vedlejší místnosti, takzvaného velína.

Z výzkumu mohou vzniknout i překvapivě krásné „vedlejší produkty“ ve formě abstraktních obrazů.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Biofyzikální ústav AV ČR
Biotechnologický ústav AV ČR
Fyziologický ústav AV ČR
Mikrobiologický ústav AV ČR
Ústav experimentální botaniky AV ČR
Ústav experimentální medicíny AV ČR
Ústav molekulární genetiky AV ČR
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

Laboratoř plazmových technologií: nástřiky plazmatem a slinování prášků

Ve špičkově vybavených laboratořích oddělení materiálového inženýrství se odehrávají dva hlavní příběhy: plazmové stříkání a slinování prášků metodou SPS (Spark Plasma Sintering).

Slinování prášků metodou SPS začíná v místnosti, které vévodí rukavicový box. Uvnitř je inertní atmosféra plynného argonu. Reakce se vzduchem by zpracovávané prášky totiž mohla zcela znehodnotit.

„Zajímá nás, jak se bude materiál chovat za různých teplot či jaká je jeho struktura,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Metodou plazmových nástřiků se dají stříkat nejen prášky, ale i suspenze či roztoky. Je to modernější a pro vědce zajímavější pojetí, jež umožňuje i práci s nanomateriály.

Pro zařízení určené k plazmovému stříkání se užívá i název plazmatron. Jde o vodou stabilizovaný plazmový hořák s označením WSP-H 500, který vyvinuli přímo pracovníci v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Pečlivá příprava a kontrola plazmového hořáku před samotným stříkáním.

Nyní je již vše připraveno a zařízení se může spustit.

„Jet“ neboli plamen má přibližně 10 cm a v nitru dosahuje teploty až 25 tisíc stupňů Celsia.

Plazmový hořák s výkonem 150 kW je vhodný k nástřiku materiálů s vysokou teplotou tání – zejména oxidických keramických materiálů (jako jsou například korund či oxid zirkoničitý), silikátů (čedič, olivín aj.), případně i kovů, jako je třeba wolfram.

„Plazmově nanesené povlaky pak v praxi dodávají takto ošetřeným dílům odolnost vůči vysokým teplotám, korozi či různým druhům mechanického opotřebení,“ říká Marek Janata.

Plazmatron se obsluhuje z vedlejší místnosti, takzvaného velína.

Z výzkumu mohou vzniknout i překvapivě krásné „vedlejší produkty“ ve formě abstraktních obrazů.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter