Nejbližší jiní. Představy o Rusku a Rusech v raném novověku
01. 11. 2024
Obraz Rusů v globálním veřejném prostoru spojujeme v poslední době zejména s ruskou agresí na Ukrajině. Pohled na dobovou literaturu však ukazuje, že obyvatelé Moskevského velkoknížectví byli předmětem diskusí po celé Evropě už v dobách raného novověku. O Historických kořenech strachu z Ruska vypovídají raně novověké texty z mnoha evropských regionů. Zejména těch, které jsou ruským tlakem ohroženy i dnes. Výzkumům věnovaným reflexím Ruska a Moskvanů jako součásti raně novověké kulturní výměny se věnuje probíhající mezinárodní konference pořádaná Filosofickým ústavem AV ČR.
Jaké reprezentace Moskevského velkoknížectví (později ruského carství) tedy kolovaly v literatuře mezi lety 1500 a 1750? A co přesně je utvářelo? Rusko bylo podle všeho vnímáno komplexněji než pouhý "region na Východě s odlišným náboženstvím a civilizací" a jednoduchý protiklad k evropské společnosti. Obrazy Moskvanů nalezneme jak v kázáních, životopisech, kronikách, diplomatických zprávách, cestopisech a příležitostné poezii, tak v náboženských, pedagogických a právních traktátech. Porovnat tyto představy napříč různými regiony s důrazem na vzájemnou kulturní propojenost se spolu s Čechy snaží i badatelé ze Švédska, Polska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, ale také USA, Kanady a dalších zemí. Zvláštní pozornost přitom věnují prolínání textů, map a ilustrací.
Dozvíme se například, jak vypadá obraz Ruska v raně novověkých švédských pramenech nebo jak vykresluje moskevské útočníky latinská a polská poezie. Výzkum map zase ukáže, jak obtížné bylo se zorientovat v prostoru východní Evropy a jak si lidé představovali hranici mezi Evropou a Asií. Lucie Storchová z Filosofického ústavu AV ČR se zaměří na vyhrocený spor o původu Čechů z doby po roce1615 a na dosud neprozkoumané zdroje českých představ o Rusech v tomto období. Pokusí se přitom analyzovat stereotypy předpokládaného barbarství Moskvanů, každodenního násilí a despotismu carů, kteří byli představováni jako příklady tyranských vládců. Ukáže zároveň, v čem se tyto obrazy „Jiného“ podobaly reprezentacím islámského Blízkého východu v tehdejších cestopisech (zejména v textech poutníků do Svaté země, včetně nejznámějšího od Kryštofa Haranta z roku 1608).
Ačkoliv většina textů z tohoto období chápe Moskvany jako vojenskou hrozbu, zdroj nebezpečí nebo dokonce jako trest seslaný Bohem, výjimečně se už v této době setkáváme i s pozitivním vyobrazením. Na změnu v polovině 16. století, kdy se znalosti o geografii, historii a náboženství Moskevského velkoknížectví přestaly opírat o starověké zdroje Plinia Staršího a Herodota, upozorní Ovanes Akopyan z Univerzity Ca' Foscari v Benátkách. Ve své přednášce ukáže, jak se z Ruska coby tajemného východního souseda stane integrální součást evropského světa.
Kontak:
Jana Říhová
Filosofický ústav AV ČR
rihova@flu.cas.cz
+420 725 761 147
Přečtěte si také
- Jeden z úseků chybějící části Pražského okruhu býval kdysi pohřebištěm
- Otevřená věda slaví 20 let, stážemi prošlo více než 2000 studentů
- Čeští vědci popisují, jak bakterie unikají před účinky antibiotik
- Klíčové rysy vývoje hlavy obratlovců mají svůj původ u společného předka
- Online výstava zachycuje normalizační Žižkov ve fotografiích Pavla Štechy
- Objev rychlokluzní magnetické rekonexe
- Velmi jasný bolid nad Rakouskem podrobně zachycený
- Akademie ocení své excelentní vědce i výjimečné talenty
- Čeští vědci pomáhají tlumit invazi sumce v Portugalsku
- Nové poznatky o šíření myší prozrazují hodně i o migraci lidí
Biologie a lékařské vědy
Vědecká pracoviště
- Biofyzikální ústav AV ČR
Biotechnologický ústav AV ČR
Fyziologický ústav AV ČR
Mikrobiologický ústav AV ČR
Ústav experimentální botaniky AV ČR
Ústav experimentální medicíny AV ČR
Ústav molekulární genetiky AV ČR
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR
Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.