Vágní terén a vnitřní periferie: procházka po ošemetných místech české metropole

21. 07. 2023

Jsou místa k toulkám ve městě, která nikdo neplánoval, a jsou městské krásy, které nikdo nezamýšlel ukazovat. Jsou tváře města, jež nejsou součástí jeho oficiálního obrazu ani kurikula. V téměř každém městě – Prahu nevyjímaje – najdeme místa, která na první pohled nejsou zrovna líbivá. Proč tu ten prostor je? Jak vznikl a k čemu slouží? Něco zde je, něco se zde děje, ale je to těžko uchopitelné… Zamyšlení nad podobnými místy nabízejí autoři z Centra pro teoretická studia UK a AV ČR ve výpravné monografii Město naruby – Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy, vydané v Nakladatelství Academia.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Radan Haluzík, Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Editor knihy Město naruby Radan Haluzík definuje vágní terén jako na první pohled prázdný prostor našich měst, území, kterému vládne plevel a křoví. (Na snímku je prostor, který se táhne mezi ulicí Argentinskou a Za Viaduktem a železničním nádražím Praha-Bubny.)

Místa, zdánlivě bez funkce, jež mohou roky „ležet ladem“, se zdají nevyužitá a zapomenutá. Vznikají a zanikají, v průběhu času se mění. Autoři knihy Město naruby na ně nahlédli optikou botaniky, zoologie, ekologie, sociální antropologie, urbanismu a dalších vědních disciplín. (Na snímku je prostor, který se táhne mezi ulicí Argentinskou a Za Viaduktem a železničním nádražím Praha-Bubny.)

Dělit město na centrum, které má řád, a periferii, kde vládne chaos, by bylo zjednodušené. Aby mohlo být v centru všechno uspořádáno a uklizeno, musí k tomu být někde na periferii zázemí. Prázdná místa navíc bývají i v samotných centrech. (Na snímku je prostor, který se táhne mezi ulicí Argentinskou a Za Viaduktem a železničním nádražím Praha-Bubny.)

Jak města rostla, postupně své periferie pohlcovala. Nákladová nádraží, říční přístavy či pozůstatky po průmyslových aktivitách postupně ztrácely původní účel a mnohdy se propadaly do vágnosti. (Na snímku je prostor, který se táhne mezi ulicí Argentinskou a Za Viaduktem a železničním nádražím Praha-Bubny.)

Bývalé silo na štěrkopísek stojí jako vzpomínka na minulost na levém břehu Vltavy v Praze-Holešovicích. Typický příklad pozůstatku po průmyslové činnosti, jež zmizela. Roky chátrá, tvoří ovšem estetickou dominantu zdejší lokality.

Od sila je to jen pár set metrů k Libeňskému mostu. Betonový monument postavený ve dvacátých letech minulého století ve stylu avantgardního funkcionalismu (případně kubismu) čekající na rekonstrukci je branou do vnitřní periferie Rohanského ostrova.

Pohled na Libeňský most z opačné strany. Na snímku koleje, které nikam nevedou…

Vnitřní periferie mohou být nadějí pro ty, kteří nemají kam jít. Hledají útočiště, ať už je tvoří provizorní přístřešek z igelitu, či trvalejší chatka. Nicméně taková místa jsou prekérní, tedy zrádná, nebezpečná… Fotografie zachycuje lesík nacházející se u ulice Radlická v Jinonicích, jen pár stovek metrů od nákupního centra Galerie Butovice.

Lesík nacházející se u ulice Radlická v Jinonicích, jen pár stovek metrů od nákupního centra Galerie Butovice.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Pohled směrem na železniční koleje vedoucí k bývalému seřaďovacímu nádraží Praha-Vršovice.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Místo s osobitým stylem a zajímavou historií.

Slatiny inspirovaly i mnohé české umělce. Točila se zde například část exteriérů filmu Obecná škola či Občanský průkaz.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách – protéká zde Slatinský potok.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách na pomezí Michle a Strašnic z dvacátých let 20. století bývala nadějí nejchudších na bydlení v Praze. Osobité místo i dnes žije vlastním životem.

Živočichové na rozdíl od člověka vnímají vágní terén jako prostor potenciálně vhodný k obývání, jako výzvu k expanzi. Častým obyvatelem vágních terénů je hlemýžď zahradní. Doklady jeho přítomnosti nacházíme všude, kam se s fotoaparátem vydáváme: prázdné ulity, tu a tam živý exemplář, který se před námi nestihl schovat.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Biofyzikální ústav AV ČR
Biotechnologický ústav AV ČR
Fyziologický ústav AV ČR
Mikrobiologický ústav AV ČR
Ústav experimentální botaniky AV ČR
Ústav experimentální medicíny AV ČR
Ústav molekulární genetiky AV ČR
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR

Cílem výzkumu je poznávání procesů v živých organismech, a to na úrovni molekul, buněk i organismů. Biofyzikální výzkum se zabývá studiem vztahu DNA – protein a vlivu faktorů životního prostředí na organismy. V oblasti molekulární genetiky a buněčné biologie jsou studovány zejména signální cesty pro spouštění reakcí a odezvy cílových genů na tyto signály; zvláštní pozornost je věnována studiu buněčných mechanismů imunitních odpovědí. Sledovány jsou rovněž genomy mikroorganismů a procesy směřující k moderním technologiím přípravy látek s definovanými biologickými účinky. V oblasti fyziologie a patofyziologie savců a člověka je výzkum zaměřen na kardiovaskulární fyziologii, neurovědy, fyziologii reprodukce a embryologii s cílem vytvořit teoretické základy preventivní medicíny. V oblasti experimentální botaniky se výzkum věnuje genetice, fyziologii a patofyziologii rostlin a moderní rostlinné biotechnologii. Sekce zahrnuje 8 vědeckých ústavů s přibližně 1930 zaměstnanci, z nichž je asi 690 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

Vágní terén a vnitřní periferie: procházka po ošemetných místech české metropole

Editor knihy Město naruby Radan Haluzík definuje vágní terén jako na první pohled prázdný prostor našich měst, území, kterému vládne plevel a křoví. (Na snímku je prostor, který se táhne mezi ulicí Argentinskou a Za Viaduktem a železničním nádražím Praha-Bubny.)

Bývalé silo na štěrkopísek stojí jako vzpomínka na minulost na levém břehu Vltavy v Praze-Holešovicích. Typický příklad pozůstatku po průmyslové činnosti, jež zmizela. Roky chátrá, tvoří ovšem estetickou dominantu zdejší lokality.

Od sila je to jen pár set metrů k Libeňskému mostu. Betonový monument postavený ve dvacátých letech minulého století ve stylu avantgardního funkcionalismu (případně kubismu) čekající na rekonstrukci je branou do vnitřní periferie Rohanského ostrova.

Pohled na Libeňský most z opačné strany. Na snímku koleje, které nikam nevedou…

Lesík nacházející se u ulice Radlická v Jinonicích, jen pár stovek metrů od nákupního centra Galerie Butovice.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Pohled směrem na železniční koleje vedoucí k bývalému seřaďovacímu nádraží Praha-Vršovice.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Místo s osobitým stylem a zajímavou historií.

Slatiny inspirovaly i mnohé české umělce. Točila se zde například část exteriérů filmu Obecná škola či Občanský průkaz.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách – protéká zde Slatinský potok.

Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách na pomezí Michle a Strašnic z dvacátých let 20. století bývala nadějí nejchudších na bydlení v Praze. Osobité místo i dnes žije vlastním životem.

Přečtěte si také

Biologie a lékařské vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter