Laboratoř plazmových technologií: nástřiky plazmatem a slinování prášků

09. 01. 2023

Laboratoř plazmových technologií, detašované pracoviště Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, se nachází v nenápadné přízemní budově v průmyslovém areálu v pražských Letňanech. Experimenty, na kterých pracují zdejší odborníci, spadají především do oblasti základního výzkumu, ale výsledky přesahují i do aplikační sféry. Využití mohou najít například i v tokamaku, kde běžné konstrukční materiály nestačí. „Podílíme se na vývoji speciálních materiálů, které odolají vysokým tlakům, teplotám a působení plazmatu uvnitř reaktoru,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Ve špičkově vybavených laboratořích oddělení materiálového inženýrství se odehrávají dva hlavní příběhy: plazmové stříkání a slinování prášků metodou SPS (Spark Plasma Sintering).

Slinování prášků metodou SPS začíná v místnosti, které vévodí rukavicový box. Uvnitř je inertní atmosféra plynného argonu. Reakce se vzduchem by zpracovávané prášky totiž mohla zcela znehodnotit.

V boxu se připravují vzorky pro následné zpracování v jednom ze dvou odstředivých mlýnů, kde za pomoci mlecích kuliček směs zreaguje a zhutní se. Prášek pak dále putuje ke zpracování na slinovacím lisu (SPS). Cílem je vyrobit z prášků kompaktní materiál, který má požadované vlastnosti.

„Zajímá nás, jak se bude materiál chovat za různých teplot či jaká je jeho struktura,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Vzorek prášku se nasype do zápustky (vodivé grafitové formičky), stlačí se v lisu a poté přemístí do slinovacího stroje. Rychlé zahřátí na vysokou teplotu průchodem elektrického proudu za současného působení mechanického tlaku zajistí slinutí materiálu do požadované peletky. Výsledkem je „penízek“ velikosti pětikoruny.

Plazmové stříkání začíná rovněž práškem. „Představme si, že potřebujeme udělat odolnou povrchovou úpravu nějaké součástky. Zvolíme například keramický nástřik. Zjednodušeně řečeno – vyberu si prášek, dám ho do podavače, naprogramuji pohyby robota a pomocí plazmového hořáku prášek natavím v proudu horkého plazmatu, a tak nastříkám vrstvu zvolené keramiky na zadaný dílec,“ vysvětluje Marek Janata.

Metodou plazmových nástřiků se dají stříkat nejen prášky, ale i suspenze či roztoky. Je to modernější a pro vědce zajímavější pojetí, jež umožňuje i práci s nanomateriály.

Pro zařízení určené k plazmovému stříkání se užívá i název plazmatron. Jde o vodou stabilizovaný plazmový hořák s označením WSP-H 500, který vyvinuli přímo pracovníci v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Pečlivá příprava a kontrola plazmového hořáku před samotným stříkáním.

Nyní je již vše připraveno a zařízení se může spustit.

„Jet“ neboli plamen má přibližně 10 cm a v nitru dosahuje teploty až 25 tisíc stupňů Celsia.

Plazmový hořák s výkonem 150 kW je vhodný k nástřiku materiálů s vysokou teplotou tání – zejména oxidických keramických materiálů (jako jsou například korund či oxid zirkoničitý), silikátů (čedič, olivín aj.), případně i kovů, jako je třeba wolfram.

„Plazmově nanesené povlaky pak v praxi dodávají takto ošetřeným dílům odolnost vůči vysokým teplotám, korozi či různým druhům mechanického opotřebení,“ říká Marek Janata.

Plazmatron se obsluhuje z vedlejší místnosti, takzvaného velína.

Z výzkumu mohou vzniknout i překvapivě krásné „vedlejší produkty“ ve formě abstraktních obrazů.

Přečtěte si také

Chemické vědy

Vědecká pracoviště

Ústav analytické chemie AV ČR
Ústav anorganické chemie AV ČR
Ústav chemických procesů AV ČR
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

Chemický výzkum navazuje na tradici vytvořenou významnými českými chemiky jako Rudolfem Brdičkou, Jaroslavem Heyrovským, Františkem Šormem či Ottou Wichterlem. V teoretické i experimentální fyzikální chemii je výzkum orientován na vybrané úseky chemické fyziky, elektrochemie a katalýzy. Anorganický výzkum je zaměřen na přípravu a charakterizaci nových sloučenin a materiálů. Výzkum v oblasti organické chemie a biochemie se soustřeďuje zejména na medicínu a biologii s cílem vytvořit nová potenciální léčiva a dále do ekologie. V oblasti makromolekulární chemie jde o přípravu a charakterizaci nových polymerů a polymerních materiálů, které lze využít v technice, v biomedicíně a ve výrobních, zejména separačních, technologiích. Analytická chemie rozvíjí separační analytické techniky, zejména kapilární mikrometod, a dále se zaměřuje na metody spektrální. Chemicko-inženýrský výzkum je orientován na vícefázové systémy, homo- a heterogenní katalýzu, termodynamiku a moderní separační metody. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1270 zaměstnanci, z nichž je asi 540 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

Laboratoř plazmových technologií: nástřiky plazmatem a slinování prášků

Ve špičkově vybavených laboratořích oddělení materiálového inženýrství se odehrávají dva hlavní příběhy: plazmové stříkání a slinování prášků metodou SPS (Spark Plasma Sintering).

Slinování prášků metodou SPS začíná v místnosti, které vévodí rukavicový box. Uvnitř je inertní atmosféra plynného argonu. Reakce se vzduchem by zpracovávané prášky totiž mohla zcela znehodnotit.

„Zajímá nás, jak se bude materiál chovat za různých teplot či jaká je jeho struktura,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Marek Janata.

Metodou plazmových nástřiků se dají stříkat nejen prášky, ale i suspenze či roztoky. Je to modernější a pro vědce zajímavější pojetí, jež umožňuje i práci s nanomateriály.

Pro zařízení určené k plazmovému stříkání se užívá i název plazmatron. Jde o vodou stabilizovaný plazmový hořák s označením WSP-H 500, který vyvinuli přímo pracovníci v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Pečlivá příprava a kontrola plazmového hořáku před samotným stříkáním.

Nyní je již vše připraveno a zařízení se může spustit.

„Jet“ neboli plamen má přibližně 10 cm a v nitru dosahuje teploty až 25 tisíc stupňů Celsia.

Plazmový hořák s výkonem 150 kW je vhodný k nástřiku materiálů s vysokou teplotou tání – zejména oxidických keramických materiálů (jako jsou například korund či oxid zirkoničitý), silikátů (čedič, olivín aj.), případně i kovů, jako je třeba wolfram.

„Plazmově nanesené povlaky pak v praxi dodávají takto ošetřeným dílům odolnost vůči vysokým teplotám, korozi či různým druhům mechanického opotřebení,“ říká Marek Janata.

Plazmatron se obsluhuje z vedlejší místnosti, takzvaného velína.

Z výzkumu mohou vzniknout i překvapivě krásné „vedlejší produkty“ ve formě abstraktních obrazů.

Přečtěte si také

Chemické vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter