Nejbližší jiní. Představy o Rusku a Rusech v raném novověku
01. 11. 2024
Obraz Rusů v globálním veřejném prostoru spojujeme v poslední době zejména s ruskou agresí na Ukrajině. Pohled na dobovou literaturu však ukazuje, že obyvatelé Moskevského velkoknížectví byli předmětem diskusí po celé Evropě už v dobách raného novověku. O Historických kořenech strachu z Ruska vypovídají raně novověké texty z mnoha evropských regionů. Zejména těch, které jsou ruským tlakem ohroženy i dnes. Výzkumům věnovaným reflexím Ruska a Moskvanů jako součásti raně novověké kulturní výměny se věnuje probíhající mezinárodní konference pořádaná Filosofickým ústavem AV ČR.
Jaké reprezentace Moskevského velkoknížectví (později ruského carství) tedy kolovaly v literatuře mezi lety 1500 a 1750? A co přesně je utvářelo? Rusko bylo podle všeho vnímáno komplexněji než pouhý "region na Východě s odlišným náboženstvím a civilizací" a jednoduchý protiklad k evropské společnosti. Obrazy Moskvanů nalezneme jak v kázáních, životopisech, kronikách, diplomatických zprávách, cestopisech a příležitostné poezii, tak v náboženských, pedagogických a právních traktátech. Porovnat tyto představy napříč různými regiony s důrazem na vzájemnou kulturní propojenost se spolu s Čechy snaží i badatelé ze Švédska, Polska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, ale také USA, Kanady a dalších zemí. Zvláštní pozornost přitom věnují prolínání textů, map a ilustrací.
Dozvíme se například, jak vypadá obraz Ruska v raně novověkých švédských pramenech nebo jak vykresluje moskevské útočníky latinská a polská poezie. Výzkum map zase ukáže, jak obtížné bylo se zorientovat v prostoru východní Evropy a jak si lidé představovali hranici mezi Evropou a Asií. Lucie Storchová z Filosofického ústavu AV ČR se zaměří na vyhrocený spor o původu Čechů z doby po roce1615 a na dosud neprozkoumané zdroje českých představ o Rusech v tomto období. Pokusí se přitom analyzovat stereotypy předpokládaného barbarství Moskvanů, každodenního násilí a despotismu carů, kteří byli představováni jako příklady tyranských vládců. Ukáže zároveň, v čem se tyto obrazy „Jiného“ podobaly reprezentacím islámského Blízkého východu v tehdejších cestopisech (zejména v textech poutníků do Svaté země, včetně nejznámějšího od Kryštofa Haranta z roku 1608).
Ačkoliv většina textů z tohoto období chápe Moskvany jako vojenskou hrozbu, zdroj nebezpečí nebo dokonce jako trest seslaný Bohem, výjimečně se už v této době setkáváme i s pozitivním vyobrazením. Na změnu v polovině 16. století, kdy se znalosti o geografii, historii a náboženství Moskevského velkoknížectví přestaly opírat o starověké zdroje Plinia Staršího a Herodota, upozorní Ovanes Akopyan z Univerzity Ca' Foscari v Benátkách. Ve své přednášce ukáže, jak se z Ruska coby tajemného východního souseda stane integrální součást evropského světa.
Kontak:
Jana Říhová
Filosofický ústav AV ČR
rihova@flu.cas.cz
+420 725 761 147
Přečtěte si také
- Vědci odhalili zdroj mimořádné druhové bohatosti luk v rumunské Transylvánii
- Začíná festival Týden Akademie věd ČR
- Jeden z úseků chybějící části Pražského okruhu býval kdysi pohřebištěm
- Otevřená věda slaví 20 let, stážemi prošlo více než 2000 studentů
- Čeští vědci popisují, jak bakterie unikají před účinky antibiotik
- Klíčové rysy vývoje hlavy obratlovců mají svůj původ u společného předka
- Online výstava zachycuje normalizační Žižkov ve fotografiích Pavla Štechy
- Objev rychlokluzní magnetické rekonexe
- Velmi jasný bolid nad Rakouskem podrobně zachycený
- Akademie ocení své excelentní vědce i výjimečné talenty
Chemické vědy
Vědecká pracoviště
- Ústav analytické chemie AV ČR
Ústav anorganické chemie AV ČR
Ústav chemických procesů AV ČR
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Chemický výzkum navazuje na tradici vytvořenou významnými českými chemiky jako Rudolfem Brdičkou, Jaroslavem Heyrovským, Františkem Šormem či Ottou Wichterlem. V teoretické i experimentální fyzikální chemii je výzkum orientován na vybrané úseky chemické fyziky, elektrochemie a katalýzy. Anorganický výzkum je zaměřen na přípravu a charakterizaci nových sloučenin a materiálů. Výzkum v oblasti organické chemie a biochemie se soustřeďuje zejména na medicínu a biologii s cílem vytvořit nová potenciální léčiva a dále do ekologie. V oblasti makromolekulární chemie jde o přípravu a charakterizaci nových polymerů a polymerních materiálů, které lze využít v technice, v biomedicíně a ve výrobních, zejména separačních, technologiích. Analytická chemie rozvíjí separační analytické techniky, zejména kapilární mikrometod, a dále se zaměřuje na metody spektrální. Chemicko-inženýrský výzkum je orientován na vícefázové systémy, homo- a heterogenní katalýzu, termodynamiku a moderní separační metody. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1270 zaměstnanci, z nichž je asi 540 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.