Poprvé na Zemi připravili vědci kovovou vodu, má zlatavou barvu
28. 07. 2021
Čistá voda v laboratorních podmínkách prakticky nevede elektrický proud. Její vodivosti dosáhneme až následnou úpravou, například přidáním rozpuštěné soli. Kovovou vodu, tedy vodný roztok, který má stejné vlastnosti a vodivost jako kov, se dosud nedařilo v pozemských podmínkách vytvořit. Dokázal to až mezinárodní tým vedený Pavlem Jungwirthem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. K světovému úspěchu nakonec přispěl zcela netradiční přístup k letitému problému. Svá zjištění nyní výzkumníci publikovali v časopise Nature.
Ke kovové vodivosti čisté vody by mohlo teoreticky docházet podle předpokladu výzkumníků v jádrech velkých planet, kde vysoký tlak dokáže stlačit molekuly vody k sobě do té míry, až se začnou překrývat jejich elektronové obaly natolik, že vznikne tzv. vodivostní pás. Vyvinout takový tlak v pozemských podmínkách však v současnosti není možné. Vědci proto považovali přípravu kovové vody na Zemi za nemožnou.
Neotřelé řešení
Tým Pavla Jungwirtha ovšem přišel se zcela originálním řešením problému, díky kterému se podařilo potřebě vysokého tlaku při přípravě kovové vody zcela vyhnout. Vědci se rozhodli dosáhnout vytvoření vodivostního pásu nikoli stlačením molekul vody k sobě, ale masivním rozpouštěním elektronů uvolňovaných z alkalického kovu.
Na prvním snímku vidíme čistou kapku slitiny sodíku a draslíku, na dalších je kapka vystavena působení vodní páry 10-4 mbar. Usazuje se na ní vrstvička vody, v níž se rozpouštějí elektrony uvolňované z kovu, čímž získává zlatý kovový lesk.
„Je to takový typicky český, možná trochu cimrmanovský přístup. Nemusíme vytvářet obrovské tlaky, stačí si koupit za deset korun trochu sodíku a ono to taky jde," popisuje neotřelé řešení problému Pavel Jungwirth.
Jeho tým přitom potřeboval překonat zásadní překážku spočívající ve skutečnosti, že alkalické kovy po přidání do vody okamžitě explodují. Proto se vědci rozhodli nepřidávat alkalický kov do vody, ale naopak přidávat vodu na kov. Uvnitř vakuové komory vystavili kapku slitiny sodíku a draslíku malému množství vodní páry, která začala kondenzovat na jejím povrchu. Tímto postupem se elektrony uvolňované z alkalického kovu rozpouštěly do vrstvičky vody na jejím povrchu rychleji, než probíhá chemická reakce vedoucí k explozi.
Získané množství elektronů přitom bylo dostatečné k překonání kritické hranice pro vytvoření vodivostního pásu a vedlo tak k vzniku samotného kovového vodného roztoku se stejnými vlastnostmi jako vykazují kovy.
Výroba na koleni
Potřebnou aparaturu si výzkumníci vyrobili více méně na koleni v malé pražské laboratoři, kde také proběhly první experimenty. Klíčový důkaz přítomnosti kovové vody pak získali pomocí rentgenové fotoelektronové spektroskopie na synchrotronu v Berlíně.
„Díky tomu se nám na několik sekund podařilo vytvořit tenkou vrstvu zlatě zbarveného kovového vodného roztoku. To nám stačilo na to, abychom ji mohli nejen spatřit na vlastní oči, ale také proměřit spektrometry. Když jsme poprvé kovovou vodu uviděli, tak všichni začali jásat, nemohli tomu uvěřit,“ popisuje chvíle radosti vedoucí vědeckého týmu.
Studie vědců z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a jejich kolegů, publikovaná v časopise Nature tak nejen dokazuje, že kovovou vodu je možné připravit i v pozemských podmínkách, ale také detailně charakterizuje spektroskopické vlastnosti spojené s jejím zlatě kovovým leskem.
Poslechněte si podcast s Pavlem Jungwirthem o práci jeho vědecké skupiny:
O dalším „punkovém“ experimentu Pavla Jungwirtha, který se dostal až na titulku prestižního časopisu Science, jsme si s vědcem povídali v časopise A / Věda a výzkum.
Text: Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ve spolupráci s ÚOCHB AV ČR
Foto: ÚOCHB AV ČR; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Přečtěte si také
- Čeští vědci spolupracují na vývoji ekologických a levných solárních článků
- Nebezpečné látky obsažené v náplních elektronických cigaret poškozují plíce
- Nový vodíkový elektrolyzér ukládá energii z obnovitelných zdrojů
- Chemičkou jsem se chtěla stát už od čtrnácti let, říká Adéla Šimková
- Vědci vyvinuli novou kontrastní látku, která pomůže včas odhalit skryté nemoci
- Rostliny v sobě mají neuvěřitelné chemické bohatství, říká Tomáš Pluskal
- Krotitelé molekul: vědci objevili, jak zvýšit kapacitu molekulárních čipů
- Od vynálezu k praxi. Firma vyzkouší metodu jednodušší výroby metanolu
- Badatelé představili 3D materiály pro rekonstrukční a plastickou chirurgii
- Proč se Země a Venuše vyvinuly odlišně? Napoví mise, jíž se účastní i Češi
Chemické vědy
Vědecká pracoviště
- Ústav analytické chemie AV ČR
Ústav anorganické chemie AV ČR
Ústav chemických procesů AV ČR
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Chemický výzkum navazuje na tradici vytvořenou významnými českými chemiky jako Rudolfem Brdičkou, Jaroslavem Heyrovským, Františkem Šormem či Ottou Wichterlem. V teoretické i experimentální fyzikální chemii je výzkum orientován na vybrané úseky chemické fyziky, elektrochemie a katalýzy. Anorganický výzkum je zaměřen na přípravu a charakterizaci nových sloučenin a materiálů. Výzkum v oblasti organické chemie a biochemie se soustřeďuje zejména na medicínu a biologii s cílem vytvořit nová potenciální léčiva a dále do ekologie. V oblasti makromolekulární chemie jde o přípravu a charakterizaci nových polymerů a polymerních materiálů, které lze využít v technice, v biomedicíně a ve výrobních, zejména separačních, technologiích. Analytická chemie rozvíjí separační analytické techniky, zejména kapilární mikrometod, a dále se zaměřuje na metody spektrální. Chemicko-inženýrský výzkum je orientován na vícefázové systémy, homo- a heterogenní katalýzu, termodynamiku a moderní separační metody. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1270 zaměstnanci, z nichž je asi 540 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.