Aplikace HistoryLab. Jak vypadá novodobé pojetí školy hrou?

Frontální výuka už dávno není trendy a učitelé hledají efektivnější nástroje, jak žáky zaujmout. Jedním z nich je badatelská webová aplikace HistoryLab, na jejímž vývoji se podílela Akademie věd ČR. O tom, že dějepis může mít i podobu zábavného objevování a skládání střípků z minulosti, jsme hovořili s tvůrci aplikace. Článek vyšel na stránkách čtvrtletníku A / Magazín.

Černobílá fotografie ukazuje partu kluků se štětcem, kteří obklopují staromódní poštovní schránku a něco na ni čmárají. Vandalové? Když si všimneme data pořízení snímku v dolním rohu – 28. října 1918 –, napadne nás, že chlapci zřejmě nebudou obyčejní nezbední uličníci, jak by se mohlo zdát.

Možná jde spíš o nadšené mladé lidi, kteří stejně jako jejich rodiče a prarodiče v obrovské euforii z konce první světové války, porážky Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky přemalovávají všude možně monarchistické znaky, a zbavují se tak symbolů skončených časů.

Vznik Československa v říjnu 1918 lidé slavili i ničením symbolů monarchie.

Následuje další snímek. Sken zažloutlých Kolínských listů z 31. října 1918 s tučnými titulky typu: „Vítězství! Finis Austriae!“ nebo „Pryč s hnusnými ptáky“ (míněno s císařskými orlicemi). V článku se píše: „Po poledni rázem zaplnily se ulice zástupy. Pojednou padlo heslo: dolů s orly! A již valil se lid k reálnému gymnasiu a za krátko letěl z budovy obrovský orel na zem a ležel v prachu dravý ten pták, který tolik století kloval nás svým zobanem.“

Fotografie i text jsou součástí aplikace HistoryLab, která už od roku 2018 nabízí učitelům dějepisu atraktivní prvek výuky. V tomto konkrétním úkolu nazvaném „Co kluci provedli?“ mají studenti za úkol zhodnotit na první pohled zvláštní, nepochopitelné jednání chlapců se štětcem. Můžou si ověřit svou intuici a lépe pochopit, co a proč se dělo v ulicích po pádu habsburské monarchie. Možná se do svých dávných vrstevníků dokážou i vcítit a na chvíli se téměř dotknou historie na vlastní kůži.

Vítejte v dílně
„HistoryLab je dílnou nebo také laboratoří, ve které žáci nejsou pasivními účastníky výuky, ale zúčastněně ji spoluutvářejí. Chceme, aby zaujali mnohem aktivnější úlohu, aby pracovali s fotografiemi, filmovými záznamy a dobovými doklady, skládali střípky minulosti a za doprovodu pedagogů objevovali minulost,“ říká Vojtěch Ripka z Filozofické fakulty UK, jeden z hlavních autorů aplikace.

HistoryLab se velmi osvědčil v době, kdy vypukla pandemie covidu-19 a s ní přišla povinná distanční výuka. „Hodně pedagogů tehdy učilo přes videohovory a zjišťovalo, že tradiční forma vyučování, kdy moudrá hlava něco povídá a ostatní poslouchají, nefunguje,“ objasňuje Vojtěch Ripka s tím, že zájem o online aplikaci nezatratili učitelé ani po skončení lockdownů.

Za sedm let fungování se HistoryLab stal důležitou součástí výuky dějepisu na základních, středních i vysokých školách. Jako zdroj při výuce moderních dějin jej v roce 2023 doporučila Česká školní inspekce a je v souladu se směřováním současných reforem rámcových vzdělávacích programů. V jejich aktuální, revidované verzi je dokonce HistoryLab pilířem řady tzv. očekávaných výstupů učení.

Odhadem aplikaci používá více než 1500 učitelů po celé České republice. Do konce roku 2024 studenti a další zájemci vyplnili přes 215 tisíc cvičení. Aby byla pomůcka pro pedagogy dobře využitelná a pro žáky srozumitelná a lákavá, musí tým neustále pracovat na její údržbě a dalším vývoji. Na ty získal v minulém roce podporu z Programu rozvoje aplikací a komercializace AV ČR (PRAK).

„Oblast vzdělávání je přirozenou součástí našeho zájmu. Úkolem odborníků na moderní historii není pouze bádat a v uvozovkách odhalovat pravdy, které budeme dál zvěstovat,“ vysvětluje Martin Štefek, specialista transferu a vedoucí projektu zajišťujícího další rozvoj HistoryLabu z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

 
Martin Štefek (vlevo) a Vojtěch Ripka z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (CC)

Specifikem moderní historie je její aktuálnost. Události, k nimž se vztahuje, si ještě mnozí pamatují, ať už přímo, nebo z vyprávění rodičů a prarodičů. Ozývají se tak i kritické hlasy k její výuce. Jenže možná právě o to důležitější je školám nabídnout takové materiály, nad nimiž můžou studenti přemýšlet a zaujmout k nim vlastní stanovisko.

„Konfliktní povaha pluralitní společnosti vytváří složité pole pro to, jak pedagogicky uchopit určité problémy, které jsou velmi čerstvé a o něž se třeba i vedou spory. Soudobé dějiny nevyhnutelně vyžadují citlivější uvažování o využitelných metodách,“ dodává Martin Štefek.

Umění otázek
Jednotlivá témata a úkoly můžou učitelé v katalogu HistoryLabu vyhledávat tradičně podle období, ale třeba i podle toho, jaké dovednosti chtějí u svých studentů trénovat. Některé úlohy jsou vhodné k procvičení porovnávání historických pramenů, jiné k formulování a ověřování hypotézy anebo hledání detailů.

Každou úlohu doprovází úvodní fotografie a její název je zpravidla formulovaný otázkou. Měli udat cyklistu? Co přinese mír? Proč seděli ve škole? Jaký příběh vyprávějí kufry? Jak vnímali boxerský zápas?

„Cílem je zaujmout studenty, nalákat je nejlépe nějakou záhadou, kterou by měli řešit a která by se mohla potenciálně dotýkat i jejich životů. Záhadu můžou řešit buď samostatně, ale ideálně ve skupince se spolužáky,“ vysvětluje Vojtěch Ripka. Variant řešení přitom může být víc. Do odpovědí se promítají zkušenosti daného studenta, stejně jako jeho osobnost.

Důležitým aspektem badatelské metody výuky dějin je odbourání strachu z chyby. Nejde o to, aby děti biflovaly data a jména, která stejně záhy zapomenou. Cílem je u nich spíše podpořit kritické přemýšlení, schopnost analýzy, interpretace a vzájemné diskuze. To jsou dovednosti, které studujícím pomohou snáze se orientovat v současném složitém světě.

Práce na jednotlivém úkolu může žákům zabrat deset patnáct minut, někdy déle. Nejde ale jen o zodpovězení otázky, tím by se končit nemělo. Podstatná je také následná debata v hodině, konzultace s pedagogem, případně doplnění tématu dalšími materiály. A snad nejdůležitější je probuzení zájmu dále poznávat minulost.

Korejci v Čechách
„Proč je v československé škole?“ píše se u jedné z úloh. K ní je připojena černobílá fotografie chlapce s asijskými rysy ve tváři, jak stojí před tabulí s nápisem začínajícím slovy: „Jsme v Československu. Máme tady druhý domov…“ Jakou situaci asi snímek zachycuje? V jaké době se odehrála? Co se díky jedné fotografii dozvíme o naší nedávné historii?

Žáci, kteří mají za úkol tuto záhadu rozluštit, můžou z obrázku vyčíst jednu větší nápovědu. Vedle tabule visí dva portréty – prezidenta Klementa Gottwalda a sovětského vůdce Josifa Stalina. K určení doby, ze které snímek pochází, může napovědět, že druhý z portrétů je opatřen černou smuteční páskou. Asi většina studentů dobře tipne padesátá léta minulého století. Zajímavým detailem je, že je možné fotografii datovat s několikadenní přesností. Stalin umřel 5. března 1953 a Gottwald 14. března téhož roku, takže jen pár dní po něm. U portrétu československého prezidenta nicméně smuteční páska není.

Korejský žák v československé škole v padesátých letech

Data úmrtí samozřejmě nejsou tím hlavním, co by si měl student z úkolu odnést, i když si je možná díky němu mnohem lépe zapamatuje, než kdyby je jen tak četl v učebnici. Ještě pořád ale zbývá vysvětlit, kdo je záhadným malým Asiatem na obrázku. To student zjistí v dalším kroku, kde si může přečíst popisek snímku pořízeného 12. března 1953 fotografem agentury ČTK. Vyplývá z něj, že chlapec je jedním ze dvou set severokorejských dětí, jež našly útočiště v komunistickém Československu v době korejské války. Nakonec jsou studenti připraveni pustit se do úvahy o tom, za jakým účelem asi fotografie byla pořízena a jakou mohla mít úlohu v tehdejších médiích.

„Tohle je zrovna příklad velmi důležitého cvičení, které dobře funguje. S kolegyní jsme analyzovali stovky odpovědí studentů a jejich reakce jsme pak probírali i s pedagogy,“ říká Vojtěch Ripka. „Ze zpětné vazby od žáků i učitelů vyplynulo, že tahle na první pohled zdánlivě nudná fotka hocha před tabulí vyvolala zájem a následně vedla k lepší a udržitelnější znalostí studentů o tématech, jakými jsou studená válka, korejský konflikt, stalinismus v Československu i fungování médií,“ dodává historik.

To je ostatně srovnatelné i s příběhem popsaným na začátku. Obyčejná černobílá fotka trojice kluků, kteří přemalovávají poštovní schránku, se rázem stává zajímavým učebním materiálem, z nějž se studenti dozvídají, co se u nás dělo před několika desítkami let.

Transfer humanitních věd
Převedení nebo také transfer výzkumu do praxe je trendem poslední doby. Přestože si asi většina lidí pod těmito pojmy představí hlavně technologické inovace a patenty, „transferovat“ se dají i výsledky humanitního a společenskovědního bádání. Příkladem může být právě výuková aplikace HistoryLab, již dnes používá více než 1500 učitelů dějepisu po celé republice. K upřesnění pojmů a vyjasnění cílů přenosu znalostí do praxe připravila Akademie věd ČR Koncepci transferu a zhodnocování znalostí AV ČR s důrazem na potenciál společenských a humanitních věd. O jaké principy se koncepce opírá a jaké příležitosti přináší akademickým pracovištím? A co (ne)mají společného transfer znalostí a popularizace vědy? Přečtěte si v rozhovoru s místopředsedou AV ČR Ondřejem Beránkem a Martinem Smekalem a Janem Marešem z Centra transferu AV ČR.

Článek vyšel pod názvem Škola hrou. V laboratoři historie v A / Magazínu 1/2025:

1/2025 (verze k listování)
1/2025 (verze ke stažení)

Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Sbírka Scheufler; ČTK/Profimedia; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• V pop kultuře se odrážejí dobové hodnoty i vzorce chování, říká historička
• Archeologové objevili na plánové trase Pražského okruhu rozsáhlé pohřebiště
• Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
• Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
• Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
• Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
• Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů
• Na vlně retra: výročí metra, historie smažáku, céčka a dovolená embéčkem
• Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce nová mobilní aplikace
• Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu