Český doktorand prozkoumá v Lipsku přesuny našich středověkých hradišť
04. 12. 2023
Kolem poloviny 10. století zaniklo v Čechách hned několik hradišť a jen chvíli poté vznikla v jejich blízkosti hradiště nová. Co k přesunům vedlo? Mohli za ně Přemyslovci, kteří upevňovali vládu nad zemí likvidací jiných knížecích dvorů? Nebo za stěhováním stály měnící se přírodní podmínky a zásobovací trasy? Ve své disertační práci se pokusí tyto otázky zodpovědět Daniel Dvořáček, který se stal prvním studentem společného doktorského studia realizovaného na základě spolupráce Akademie věd ČR s Univerzitou v Lipsku a Leibnizovým ústavem pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO).
Daniel Dvořáček stráví část svého doktorského studia přímo v Lipsku. „Od studia v Německu očekávám nový pohled na věc. Výklad některých stále přijímaných teorií je totiž zatížen sevřeností české kotliny. Budu mít možnost vstřebávat pohledy zvenčí, archeologii raného středověku je třeba vnímat v rámci celé střední Evropy,“ přibližuje doktorand.
Jedná se o doktorát pod společným česko-německým vedením, za německou stranu povede Daniela Dvořáčka Ulrich Veit z Fakulty historie, umění a regionálních studií Univerzity v Lipsku a Matthias Hardt z GWZO, za českou stranu pak Jan Mařík z pražského Archeologického ústavu AV ČR. Začátek studia se mírně zpozdil z důvodu nečekaného úmrtí původního školitele, jednoho z našich největších odborníků na raný středověk, Petra Sommera z Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu AV ČR.
Daniel Dvořáček se zaměřuje na výzkum raně středověkého hradiště Kouřim. Na obrázku je vidět tzv. Lechův kámen, vpravo v pozadí bazilika sv. Štěpána.
„Jsem velmi rád, že se po počátečních komplikacích podařilo zahájit společné školení prvního doktoranda. Myslím, že pro pracoviště Akademie věd se tím otevírá zajímavá možnost dalšího koncepčního rozvoje zahraniční spolupráce a současně jde i o vynikající příležitost pro začínající badatele a badatelky, kteří mohou realizovat doktorské studium v mezinárodním prostředí pod společným vedením českých a německých odborníků,“ komentuje zahájení programu Ondřej Ševeček, který byl ředitelem Filosofického ústavu AV ČR v době, kdy se podepisovala dohoda o spolupráci mezi pracovišti Akademie věd ČR a německou Leibnizovou společností a zahajovala se jednání o spolupráci na školení doktorandů s Univerzitou v Lipsku a GWZO.
Nechal Boleslav zlikvidovat konkurenční knížata?
Jev přesunů raně středověkých hradišť, k nimž docházelo v polovině 10. století, je možné vysvětlit dobovými politickými okolnostmi. „V Čechách do zhruba druhé třetiny desátého století vládla lokální knížata. Když ale na knížecí stolec nastoupil Boleslav I., nechal pravděpodobně regionální vládce zlikvidovat a ovládl jejich sídelní hradiště. V blízkosti vypleněných sídel byla založena nová centra, která již patřila Přemyslovcům,“ vysvětluje Daniel Dvořáček. Jestli je tato hypotéza pravdivá, však s určitostí doložené nemáme.
Ideálním příkladem pro hlubší studium přesunů hradišť je středočeská Kouřim. Mladší přemyslovské hradiště Kouřim–sv. Jiří je vzdálené od „knížecí“ Staré Kouřimi jen asi 250 metrů a odděluje je údolí s říčkou Výrovkou.
„Čakan“ z jednoho z knížecích hrobů na pohřebišti u Libušina jezírka
Jev přesunů centrálních lokalit se neomezuje jen na Čechy, lze jej sledovat také na Moravě, v saském Polabí, v Dolním Rakousku nebo Polsku. „Moje disertační práce by měla ověřit, zda přesuny centrality opravdu souvisejí se změnou vlády a s ní spojenou demonstrací moci, nebo zda za nimi nestálo něco jiného, třeba nález vhodnější lokality, lepší zásobování a tak podobně,“ dodává Daniel Dvořáček.
Česko-německá výzkumná platforma pro humanitní a společenské vědy, tzv. GWZOpragueFLÚ, zahájila vědeckou spolupráci mezi společenskovědními pracovišti Akademie věd ČR a německou Leibnizovou společností v roce 2020. Funguje současně jako prostředník mezi výzkumnými, pedagogickými a kulturními institucemi obou zemí. Jejím cílem je propojovat vědce a posilovat trvalou spolupráci mezi Akademií věd ČR a jejím německým protějškem Leibnizovou společností. Platformu společně koordinují GWZO a Filosofický ústav AV ČR.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Archeologický ústav AV ČR, Praha
Přečtěte si také
- Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
- Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
- Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
- Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
- Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů
- Na vlně retra: výročí metra, historie smažáku, céčka a dovolená embéčkem
- Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce nová mobilní aplikace
- Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu
- Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?
- Začíná dostavba Pražského okruhu, lokalitu prozkoumají archeologové
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.