Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost

Kočovné stepní kmeny Oghuzů, Pečeněhů a Baškirů, ale i volžští Bulhaři a severští obchodníci a válečníci ožívají na stránkách raně středověkého cestopisu, který právě vychází v překladu do českého jazyka. Knihu Cesta z Baghdádu k volžským Bulharům: 921–922 arabského diplomata Ibn Fadlána přeložil Ondřej Beránek z Orientálního ústavu AV ČR a v edici Orient vydalo Nakladatelství Academia. Publikace přináší pozoruhodné informace o dávných populacích, které před tisícovkou let kočovaly oblastí eurasijské stepi.

Muž, jehož historie zaznamenala pod jménem Ibn Fadlán, působil na dvoře abbásovského chalífy v Bagdádu. V roce 921 jej vládce vyslal na dalekou diplomatickou misi k soutoku řeky Volhy a Kamy (na území dnešního Ruska) do království volžských Bulharů.

Poselstvo se z Bagdádu vydalo 21. června netradiční trasou. Snad z politických důvodů se výprava nemohla ubírat nejkratší cestou, tedy přes Kavkaz, jehož severní části ovládali Chazaři. Místo toho poslové zvolili starověkou cestu z iráckých nížin přes íránskou planinu do středoasijské pouště (část hedvábné stezky), poté se stočili na sever až k soutoku Volhy a Kamy (prošli tím část takzvané kožešinové stezky). Cesta na místo určení zabrala poselstvu přibližně jeden rok.

Jak přesně Ibn Fadlán vypadal, dnes samozřejmě nevíme. Fotobanka Shutterstock nabízí tuto ilustraci.

Ibn Fadlán pečlivě zapisoval vše, co zažil, zaznamenal své postřehy o pro něj do té doby neznámých skupinách lidí a jejich zvycích, ale i o tamních přírodních podmínkách, ukrutné zimě, při které „praskala zem“, nebo dokonce polární záři, kterou spatřil.

Znovunalezení po tisíci letech
Původní arabský rukopis Ibn Fadlána se ztratil, některé jeho poznatky z cesty ale byly známé, protože je zmiňovali jiní cestovatelé a učenci. Vědělo se tedy, že spis existoval. Až po zhruba tisíci letech – v roce 1923 – se v jedné z knihoven íránského Mašhadu našel opis tohoto pozoruhodného díla. Nejprve byl přeložený do němčiny a ruštiny, později do angličtiny, francouzštiny a polštiny. Na český překlad jsme si museli počkat další stovku let.

Arabista a překladatel Ondřej Beránek při křtu knihy 28. listopadu 2023 v knihkupectví Academia

„Některá zásadní díla tohoto žánru už do češtiny přeložena byla, například od jednoho z nejznámějších cestovatelů arabského středověku Ibn Battúty,“ uvádí Ondřej Beránek. „Cestopis Ibn Fadlána ale zatím přeložený nebyl a já jsem měl pocit, že v českém kánonu překladů arabského písemnictví, v němž máme velmi dlouhou tradici, rozhodně chyběl,“ dodává.

„Na stole“ měl prý téma více než deset let a asi největším úskalím pro něj nebyla ani tak středověká arabština protkaná perskými a turkickými prvky, ale nedostatek času, který si na překlad mohl vyčlenit. V letech 2013 až 2021 totiž působil jako ředitel Orientálního ústavu AV ČR a od roku 2021 je místopředsedou Akademie věd ČR a členem předsednictva Akademické rady AV ČR.      

 
Titulní stranu knihy zdobí obrázek z jiného pozdějšího rukopisu z perského prostředí. Znázorňuje ale scénu, kterou Ibn Fadlán popisuje ve svém cestopisu.    

Pohřební rituál na lodi
Zápisky z cest Ibn Fadlána jsou nesmírně cenným svědectvím o kmenech, které v 10. století obývaly rozsáhlé pouštní a stepní oblasti, kde bychom dnes na mapě našli Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán a Rusko. Čtenář se tak může dozvědět o národech, které se do českých učebnic dějepisu nebo zeměpisu nikdy neprobojovaly. „Běžný středoškolák a jen minimum vysokoškoláků se při svých studiích setká s národy, jako jsou Oghuzové, Baškirové nebo Pečeněhové. Víme o nich poměrně málo a Ibn Fadlánův cestopis je jedním z mála písemných zdrojů informací, které mohou pomoci osvětlit význam archeologických nálezů z oblasti,“ pokračuje Ondřej Beránek.

Mezi jedinečná svědectví patří popis pohřebního rituálu takzvaných Rusů. „Kolem nich se vede debata, kdo vlastně byli tehdejší Rusové. Jestli se jednalo o skandinávské Vikingy, kteří k Volze cestovali za obchodem s otroky a na nájezdnické výpravy, nebo jestli šlo o etnikum, které bylo v oblasti doma už delší dobu,“ přibližuje arabista. Pohřební rituál ruského pohlavára spočíval ve spálení mrtvého na lodi a obětování zvířat i lidí. Na lodi byli spolu s ním upáleni psi, krávy a koně, ale i služebná mrtvého. Podobné rituály jsou známé právě z vikingské minulosti.    

Ibn Fadlánův rukopis je přeložený také do angličtiny.

Kniha Cesta z Baghdádu k volžským Bulharům: 921–922 čítá 192 stran. Větší část tvoří stať Ondřeje Beránka, který přibližuje dobový i jazykový kontext cestopisu. Menší část pak zabírá samotný překlad rukopisu. Publikace může být zajímavým zdrojem informací pro studenty a odborníky na oblast (nejen) střední Asie, dějiny lidstva i orientální jazyky. Podle Ondřeje Beránka ale může zaujmout jakéhokoli čtenáře, protože je psaná přístupným jazykem a Ibn Fadlánovy postřehy jsou na svou dobu neobyčejně poutavé.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jan Malý pro Nakladatelství Academia, Shutterstock, Wikimedia Commons   

Přečtěte si také

• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
• Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?