Zahlavi

Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?

10. 06. 2024

Kosti, keramické střepy a šperky archeologům napovídají o dávné minulosti. Naopak útržky staletých textilií se odborníkům zdály dlouho zcela bezcenné. Přitom i „hadry“, jak se jim někdy přezdívá, poskytují o historii jedinečná svědectví. Ukazuje to příklad unikátních tkanin nalezených v hrobech na Pražském hradě, díky kterým zjišťujeme, co nosil Karel IV. a jeho manželky nebo jestli už sv. Ludmila mohla mít šaty z luxusního čínského hedvábí. Přečtěte si článek, který vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Magazín.

Císař ležel na márách na zlaté pokrývce a zlatých polštářích, měl na sobě bílé rukavice a plno prstenů, byl oděn v zlaté purpurové nohavice a purpurový plášť. Slunce v ty dny zapadalo velmi brzy a chladné počasí odpovídalo náladě v ulicích Prahy. Psal se prosinec roku 1378 a její obyvatelé a návštěvníci už několik dní zažívali výjimečné okamžiky. Pohřeb českého krále a římského císaře Karla IV.

Co přesně měl tehdy zesnulý panovník na sobě, s jistotou nevíme. Výše zmíněný stručný popis pochází ze vzpomínek anonymního autora Augsburské kroniky. Dá se však předpokládat, že oděv panovníka určený k jeho poslední cestě byl ušitý z těch nejlepších látek, které se tehdy daly pořídit. Koneckonců i po smrti měl symbolizovat jeho moc a slávu. Jaké materiály ale měli vlastně císařští krejčí k dispozici? Z jak dalekých zemí látky pocházely a jakým způsobem se dostávaly na středoevropský trh?

2024_06_10_Karel IV na katafalku
Rekonstrukce podoby pohřební výbavy a oděvu Karla IV. (kresba: Petr Chotěbor, vyšlo v knize Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě).

Hadry z krypty
Z kronik a pamětí se o oblékání v dávné minulosti mnoho nedočteme. Cenným pramenem jsou proto byť jen drobné zbytky textilu, který se dochoval v hrobech. V případě Karla IV. jde o několik kusů tkanin z krypty královské hrobky v chrámu sv. Víta, kterou archeologové otevřeli v roce 1928.

Tehdy ještě neexistovaly technologie, jež by o stovky let starých látkách poskytly relevantní informace. Odborníci je proto nepovažovali za nijak zvlášť cenné natolik, aby stály za výzkum. „Královská krypta byla ve velmi špatném stavu a bylo třeba ji rekonstruovat, proto se její obsah musel vyzvednout. Textiliím, které se tam našly, byla bohužel věnována minimální odborná pozornost a záznamy o nich byly z dnešního pohledu naprosto nedostatečné,“ říká textilní archeoložka Milena Bravermanová, která u nás před třiceti lety stála u zrodu systematické péče o archeologický textil.

Textil z hrobů pražského hradu

Systematické archeologické průzkumy začaly na Pražském hradě probíhat po roce 1859, po ustanovení Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta. Prvním nalezeným archeologickým textilem z prostředí Hradu byly kousky látky, které sloužily jako obal pro část lebky biskupa Ondřeje (13. století) – v roce 1888 je dělníci našli ve zdi svatováclavské kaple. V roce 1911 vyjmuli odborníci několik tkanin z tumby sv. Václava. Největší množství textilních památek ale pochází z roku 1928, kdy archeologové otevřeli hroby biskupů, stavitelů chrámu, a především kryptu královské hrobky.

Na začátku devadesátých let 20. století, kdy pracovala v oddělení památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, dostala za úkol uspořádat a zdokumentovat předměty z hrobů Pražského hradu, většinou textilií. „Tehdy jsem řekla, no dobře, trochu šiju, tak já to teda zkusím,“ vzpomíná dnes s nadhledem. Čekal ji velmi nelehký úkol.

Nejenže o textilu z krypty neexistovaly přesné záznamy, ale jednotlivé kousky ani nespočívaly na jednom místě a některé se dokonce v průběhu času ztratily. V roce 1928 považovali tehdejší odborníci textil z hrobů spíše za kuriozitu – stávalo se tak, že si některé ustřižené kousíčky nechali na památku nebo je darovali přátelům. „Jedním z mých úkolů bylo pokusit se dohledat ztracené kousky textilu, rozptýlené po různých soukromých sbírkách,“ říká Milena Bravermanová.

V odborné hantýrce se archeologickému textilu v nadsázce říká „hadry“, jako by šlo jen o něco špinavého a nepotřebného. „My si z toho někdy děláme legraci, ale pravda je, že se k tomu tak opravdu leckdy přistupovalo, naštěstí se to mění a dnes už je textilní archeologie pevnou součástí našeho oboru.“

Milena Bravermanova

PhDr. MILENA BRAVERMANOVÁ
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Vystudovala archeologii a historii na Filozofické fakultě UK. Od roku 1986 pracovala v Národním muzeu v Praze, od roku 1990 v oddělení památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. O tři roky později se stala kurátorkou archeologie a textilu v oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu, kde uspořádala depozitáře a zbudovala specializovanou restaurátorskou dílnu. V Archeologickém ústavu AV ČR v Praze pracovala na projektech v letech 2018–2023. Stála u zrodu celého oboru textilní archeologie a je spoluzakladatelkou daného studijního oboru. O textilu v pravěku a středověku a o metodách výzkumu archeologického textilu přednáší v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze a Ústavu archeologie a muzeologie MU v Brně.

Záchrana textilu
Některé textilní památky, včetně těch z královské krypty, se dostaly do rukou restaurátorů už v osmdesátých letech minulého století, jenže z dnešního pohledu byly jejich zásahy často problematické. Při čištění archeologického textilu se nadměrně používaly chemikálie, páraly se originální stehy, na středověké tkaniny se nažehlovaly novodobé podkladové materiály a podobně. Proces restaurování navíc tehdejší odborníci písemně ani fotograficky řádně nezdokumentovali a nepopsali původní stav před zásahem.

„Cílem restaurování textilu je především jeho stabilizace, aby i nadále vydržel. Je potřeba jej zbavit největší špíny, která může působit další degradaci, ale do původní textilie by se mělo co nejméně zasahovat. Všechny zásahy musí být vratné,“ vysvětluje Helena Březinová z pražského Archeologického ústavu AV ČR. „Jedním z případů nevhodného restaurování v osmdesátých letech minulého století je klobouk císaře Rudolfa II., který se poněkud srazil,“ dodává.

Od té doby se obor naštěstí značně posunul. A to i díky průkopnické práci Mileny Bravermanové a následně také Heleny Březinové. Jejich zásluhou se o archeologickém textilu začalo přednášet na vysokých školách a do praxe se tak dostávají nové generace odbornic a odborníků vzdělaných v této specifické disciplíně.

Královské látky v textilní škole
V roce 1928, kdy archeologové otevřeli a vyzvedli obsah královské krypty na Pražském hradě, nevěnovali textiliím takovou pozornost, jakou by si tyto cenné památky zasloužily. Textilní archeologie jako obor neexistoval, nebyly k dispozici ani technologie potřebné k restaurování a výzkumu archeologického textilu. V roce 1930 poslali odborníci některé látky z krypty královské hrobky Křesťanské akademii v Praze, která se měla pokusit o jejich stabilizaci, aby se látky úplně nerozpadly. Jak to dopadlo, nevíme, protože o výsledku neexistuje zpráva. Souběžně se několik kousků originálních látek (údajně 26 různých druhů) dostalo do středních textilních škol v Jilemnici, Brně, Ústí nad Orlicí, Rýmařově a Liberci. Studenti měli na základě těchto originálů utkat kopie vhodné k vystavení. Ze vzorků kopií vznikla dvě alba, z nichž jedno se dnes nachází v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, druhé je ztracené. Středověké látky se na Pražský hrad sice vrátily, ale zabalené v jednom balíku, opět bez řádné dokumentace a zdá se, že některé kousky se ztratily. Ještě v roce 2016 se na Pražský hrad dostal jeden fragment archeologické tkaniny nalezený ve Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí.

Přibývá rovněž odborných prací na dané téma. Společně s kolegyní Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou Milena Bravermanová a Helena Březinová autorkami nové shrnující monografie o archeologickém textilu. Publikace Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě obsahuje celkem 270 položek dokumentujících jednotlivé fragmenty textilií vyzvednutých z hrobů a tumb (schránek na ostatky) v areálu Pražského hradu. Zároveň nabízí obsáhlý teoretický úvod do výzkumu archeologického textilu, údaje vztahující se k prostředí Pražského hradu jako pohřebišti historických osobností a popisuje obchod s tkaninami či odívání ve středověku.

2024_06_10_Tři dámy
Helena Březinová a Milena Bravermanová z pražského Archeologického ústavu AV ČR a Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou autorkami knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě.

Obálku knihy zdobí detail části tkaniny z pohřebního oděvu císaře Karla IV., o které se podařilo zjistit pozoruhodné podrobnosti. „Považujeme ji za jeden z vrcholů celé sbírky, charakterizuje ji ze všech možných úhlů pohledu,“ zdůrazňuje Milena Bravermanová.

Už dříve odborníci na základě zmínek v písemných pramenech předpokládali, že panovníci bývali pohřbíváni v ceremoniálním rouchu (podobném jako nosili duchovní). „Jednoznačně jsme to doložily. V konkrétním případě Karla IV. jsme identifikovaly například takzvanou dalmatiku, což je liturgické roucho, jaké se používá při bohoslužbách,“ dodává archeoložka.

Dalším důležitým – a překvapivým – zjištěním bylo určení původu látky. Pocházela až z daleké střední Asie, možná z Číny.

Co nosil Karel IV.
Fenomén středoasijských látek na evropském středověkém trhu nebyl dlouho vůbec prozkoumaný. Ucelenější vědecké informace se o něm začaly objevovat až zhruba před dvaceti lety, což souviselo s rozvojem bádání. Jako první se tématu věnovali američtí, němečtí a švýcarští textilní historici.

„Dozvěděly jsme o tom ze zahraniční literatury a podívaly jsme se na naše sbírky novýma očima. Najednou jsme zjistily, že i my máme textil středoasijského původu, a dokonce ve značném množství. Zdokumentovaly jsme i jedinečné vzory, které se nikde jinde nedochovaly,“ říká Milena Bravermanová.

Až na jeden samet italského původu tvořily pohřební roucho Karla IV. pouze látky ze střední Asie. Pozoruhodné zároveň je, že pocházely z první půlky 14. století, zatímco císař zemřel v roce 1378. Šlo o nesmírně vzácné a na svou dobu drahé luxusní tkaniny, což znamená, že lucemburský dvůr byl natolik bohatý, že si je mohl nakoupit do zásoby a nechat z nich později ušít pohřební roucho pro císaře.

Těhotenské šaty
Látky středoasijského původu se našly také v hrobech žen spjatých s Karlem IV. (manželky a snacha). V jejich případě je ale konkrétní určení velice komplikované. V roce 1590 totiž byly jejich ostatky přeneseny do nové královské hrobky a v roce 1612, když bylo potřeba uvolnit místo pro sarkofág zesnulého císaře Rudolfa II., se smísily s kostmi Jana Zhořeleckého a Václava IV. (synů Karla IV.).

Tkanina s hradbami a zvířaty
Tkanina s motivem hradeb a zvířat z pozdní 2. poloviny 14. století pocházela z Itálie. Ušitý z ní byl oděv z pohřební výbavy jedné z manželek Karla IV.

„Vlivem přenášení a slučování ostatků bohužel není identifikace jednoznačná, ale existují určité indicie, podle nichž se dají fragmenty některých textilií určit,“ říká Helena Březinová. Nedodělané průramky nebo vsazené nenašité rukávy mohou například napovědět, že šlo o narychlo připravené šaty pro ženu, která zemřela nečekaně nebo se s jejím tělem nesnadně manipulovalo.

Mohlo by se to týkat třeba tkaniny s motivem ptáka a s tehdy módním pseudoarabským písmem, zřejmě italského původu z druhé poloviny 14. století. Ušitý z něj byl živůtek (část oděvu kryjící horní polovinu těla). Patřil buď poslední manželce Karla IV. Elišce Pomořanské, anebo ženě Karlova syna Václava IV. Johaně Bavorské.

Látky, z nichž byly pravděpodobně ušité těhotenské šaty, se dají spojit s Annou Svídnickou, Karlovou manželkou, jež zemřela při porodu. Jde o tkaniny se zvířaty a palmetami (ornamenty připomínajícími koruny palmových listů) pravděpodobně z Blízkého východu nebo Itálie. Zachovala se část živůtku, jenž se rozšiřoval směrem k pasu, což by napovídalo zvětšenému těhotenskému bříšku, a široká v pase nabíraná sukně.

Z dochovaných zbytků dalších šatů je evidentní, že je tehdejší krejčí ušili z luxusních látek s velmi výraznými originálními vzory. „Objevují se na nich lidské postavy, lodě, hradby, pávi, gazely, orli, ale i lotosové květy nebo čínští ptáci,“ vyjmenovává Helena Březinová.

PhDr. HELENA BŘEZINOVÁ, Ph.D.
Archeologický ústav AV ČR, Praha

Helena Březinová a Milena Bravermanová z pražského Archeologického ústavu AV ČR a Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou autorkami knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě.

Vystudovala archeologii a historii na Filozofické fakultě UK. Archeologickému textilu se věnovala už v diplomové práci (Textilní výroba u Slovanů v 6.–12. století) a následně i v práci disertační (Textilní výroba v českých zemích ve 13.–15. století). Od roku 1994 působí v pražském Archeologickém ústavu AV ČR, nejprve v oddělení výzkumu Pražského hradu, od roku 2007 na pracovišti restaurátorské laboratoře, jehož je v současné době vedoucí. Je jednou ze zakladatelek studijního oboru textilní archeologie v našem prostředí. O textilní výrobě v pravěku a raném až vrcholném středověku přednáší v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze a Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně.

Křestní obleček
Raritou jsou dochované útržky oblečku pro miminko. Neví se, komu přesně patřil, a zajímavé jsou i okolnosti nálezu. Našly se totiž v tumbě knížete Břetislava II., zesnulého v roce 1100. Umístění hrobů se často posunovalo s tím, jak se stavebně proměňoval areál Pražského hradu. Břetislavovo tělo původně spočívalo v románské bazilice sv. Víta, která později ustoupila vybudování katedrály.

K přenosu ostatků knížete mělo dojít v roce 1373, hrob byl tehdy označen olověnou destičkou s vyrytým jménem panovníka. Jenomže jak ukázal antropologický průzkum v roce 2002, Břetislav v hrobě neležel. Místo něj tam archeologové našli ostatky nejméně pěti lidí: dvou žen, jednoho jedince neurčitého pohlaví, novorozence a batolete. Mezi dětskými kostmi se nacházely drobné fragmenty textilií. A právě z nich se současnými metodami podařilo zjistit neuvěřitelné detaily.

Obleček sestával z košilky a kalhotek, oboje poměrně komplikovaného střihu, který nesl znaky spodního i základního odění dospělých ve vrcholném středověku, tedy z košile, tuniky a spodků. Vzhledem ke kvalitě tkanin a preciznosti zpracování se předpokládá, že se k nám obleček dostal jako import, například ze Španělska, kde se obdobné jemné látky s krepovým efektem tkaly.

Textilní archeoložky se domnívají, že šlo o křestní oblečení, protože jeho součástí byla i kapuce s křížkem vyšitým kovovou nití. Z období středověku se nedochovaly žádné jiné dětské křestní oděvy, takže jde o naprosto unikátní nález.

O jménu a původu děťátka nepanuje jistota, zřejmě by mohlo jít o syna Přemysla Otakara II. nebo Václava II., o nichž víme, že zemřeli krátce po narození. „Ne všechno se dá doložit. Kolem původu oděvů zůstává mnoho otazníků a v naší knize jsme je také zmiňovaly,“ říká Milena Bravermanová. „Interpretace závěrů se můžou proměňovat v souvislosti s vývojem oboru. V knize jsme čtenářům nabídly velmi detailní informace a podklad pro další výzkum,“ uzavírá.

restaurátorská práce
Restaurování tkaniny s kmeny, rozetami, granátovými jablky a květy (detaily k restaurování popisuje kniha Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě).

Čínské hedvábí v českých zemích
Příkladem, jak může nový kontext zcela pozměnit interpretaci minulosti, je zmiňovaný fenomén středoasijského původu luxusních látek. Až do konce 20. století se mělo za to, že většina dochovaných fragmentů oděvů na našem území byla spíše evropského, přesněji italského původu.

Zboží včetně textilií z Číny a střední Asie putovalo směrem na západ sice už zhruba od 2. století př. n. l. po tzv. hedvábné stezce, jenže látky se dostávaly zejména do Byzantské říše a na území dnešního Blízkého východu. Přímý přístup dále do Evropy byl dlouhou dobu omezený. Nastupující evropské elity se tak k luxusnímu textilu z Dálného východu dostávaly pouze nepřímo, třeba právě prostřednictvím darů od byzantských císařů. Tímto způsobem přišla s asijským hedvábím do styku už knížata Velkomoravské říše a následně Přemyslovci.

Hedvábné šaty sv. Ludmily?

Určitý přístup k luxusnímu hedvábí měli už panovníci Velkomoravské říše a raně středověkých Čech. Velmi pravděpodobně se tak s ním mohla setkat i svatá Ludmila. Přímé důkazy ale nemáme, protože z jejího pohřebního roucha se nic nedochovalo. Pohřbena byla v roce 921 na Tetíně a už v roce 925 byly její ostatky přeneseny na Pražský hrad. Jak bývalo u svatých zvykem, ostatky byly předmětem uctívání, jejich části se odebíraly, balily do látek a převážely. Dochované textilie z hrobu sv. Ludmily tak jsou mladšího data, než by odpovídalo době jejího úmrtí. I tak patří k tomu nejcennějšímu, co se nám z archeologického textilu dochovalo, a to právě díky spojitosti s českou národní světicí. Jednalo se například o vzorovanou tkaninu byzantského původu z přelomu 10. a 11. století nebo nevzorovanou tkaninu vyrobenou v raném středověku v některé z hedvábnických dílen v Asii.

Později se s technologií výroby luxusního hedvábí seznámili sami Evropané. Okolo poloviny 13. století se hedvábné textilie tkaly například v severoitalských Benátkách, Boloni a Florencii. V době vlády Karla IV. obchod mezi těmito městy a českým královstvím vzkvétal, takže pro bohatou elitu nebyl problém luxusní látky pořídit. Právě proto se předpokládalo, že panovnický dvůr šil převážně z materiálů italského původu.

Dnes už ale víme, že zdaleka nejen z nich. Zbytky pohřebních rouch Karla IV. a jeho příbuzných jasně dokládají, že náš vládnoucí rod na konci 14. století využíval také vzácné tkaniny z daleké střední Asie a Číny. Díky moderním metodám výzkumu archeologického textilu se tak dovídáme dříve netušené podrobnosti i o poslední cestě Otce vlasti.

Článek vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Magazín 4/2023:


4/2023 (verze k listování)
4/2023 (verze ke stažení)

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, Jana Plavec, repro z knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě 

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce