Zahlavi

Škola českého jazyka a literatury: také pedagogové se chtějí vzdělávat

03. 10. 2024

Jakou cestou prochází rukopis od odevzdání až po tisk a knihkupecký pult? Co jsou toponyma a kde se s nimi můžeme setkat? To byla některá z témat letošní Školy českého jazyka a literatury pro pedagogy. Vzdělávací kurz pořádá již od roku 2012 Akademie věd ČR pod hlavičkou Otevřené vědy. Cílem je představit účastníkům zajímavá témata a poslední trendy v českém jazyce a literatuře. Na organizaci spolupracují tři pracoviště: Středisko společných činností, Ústav pro jazyk český a Ústav pro českou literaturu. Letošní ročník se konal od pondělí 30. září do středy 2. října 2024.

V pondělí ráno zvonilo netradičně až v 9 hodin – právě v tento čas totiž odborní garanti Školy českého jazyka a literatury pro pedagogy Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR a Robert Kolár z Ústavu pro českou literaturu AV ČR zahájili vyučování a přivítali v lavicích žactvo tvořené učitelkami a učiteli.

„Letos k nám přicestovalo více než padesát účastníků z celé republiky, někteří se hlásí opakovaně. Těší mě, že je mezi vyučujícími o školu stále takový zájem. Jsem ráda, že jim můžeme nabídnout nová témata a tipy do výuky, a naopak se i od nich dozvědět, co se jim osvědčilo, co je trápí a jak si současné školství vede,“ uvedla Markéta Pravdová.

Na vzdělávací kurz se mohou přihlásit učitelé českého jazyka a literatury 2. stupně ZŠ, SOŠ, SOU a gymnázií. Po jeho absolvování získají nové poznatky a nápady, které následně mohou uplatnit při výuce ve svých třídách.


Školu zahájila členka Akademické rady a garantka kurzu Markéta Pravdová (vpravo), na snímku jsou také lektoři Taťána Vykypělová a Aleš Bičan z Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Jak se kniha dostane ke čtenářům?
Anglicismy v češtině, literární kritika, toponyma a místa s nimi spjatá. To je jen malá ochutnávka z programu, který si pro letošek lektoři připravili. A aby pedagogové neseděli celý den v lavicích, nechyběla vedle přednášek ani výprava do Centra současného umění DOX, kde se účastníci seznámili se vzdělávacími programy Storybox a Z jiné stránky.

Úternímu odpoledni dominovala velmi podnětná debata se spisovatelem a ředitelem Nakladatelství Academia Jiřím Padevětem a šéfredaktorkou Academia Michaelou Procházkovou nazvaná Vydávání knih před lety a dnes.

Historií českého „nakladatelování“ provedl přítomné Jiří Padevět. Kulturně-historickou exkurzi začal u vynálezce knihtisku Jana Gutenberga, díky jehož revolučnímu počinu se výrazně zlevnilo vydávání knih a z tiskařů se postupem času mohli stát plnohodnotní nakladatelé a knihkupci.


Debaty o vydávání knih se zúčastnili (zleva): Jiří Padevět, Michaela Procházková, Markéta Pravdová a Robert Kolár.

Výlet do minulosti pokračoval připomenutím nejvýznamnějších českých nakladatelů. Jedním z nich byl Ignác Leopold Kober. Sídlil na Národní (tehdejší Ferdinandově třídě) naproti budově dnešní Akademie věd – na místě, kde dnes stojí Nová scéna Národního divadla. Přímo v domě sousedícím s prezidiem Akademie býval i další známý nakladatel František Topič. Jiří Padevět krátce pohovořil také o předválečné a poválečné situaci na knižním trhu a věnoval se také podmínkám, které panovaly v letech nesvobody za socialismu.

Michaela Procházková přiblížila účastníkům diskuse současnou praxi ve vydávání knih a nechala je nahlédnout do kompletního procesu, kterým rukopis projde – od odevzdání přes recenzní řízení, překlad, práci redaktorů až po tisk a distribuci. Zmínila také, že dobrý tip na nový titul může přijít klidně i od fanoušků na Facebooku. Setkání zakončily dotazy z pléna. Účastníky například zajímalo, jak u nás může běžný občan vydat knihu nebo jak vypadá recenzní řízení u odborných publikací.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Josef Landergott a Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

 

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce