Stožár vysoký 250 metrů je dominantou krajiny mezi Křešínem a Košeticemi

26. 04. 2024

Atmosférická stanice Křešín u Pacova je součástí Národní atmosférické stanice Košetice. Provozuje ji CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny AV ČR a zaměřuje se na studium dopadů globální změny klimatu. V areálu mají své přístroje i další instituce, například Ústav chemických procesů AV ČR, ČHMÚ a centrum RECETOX spadající pod Masarykovu univerzitu. Dominantou stanice i místní krajiny je čtvrt kilometru vysoký ocelový stožár. O stanici jsme psali v článku Stožár badatel v oficiálním čtvrtletníku Akademie věd ČR A / Magazín.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Při příjezdu je vidět už z velké dálky. Stojí totiž na kopci a tyčí se do výšky úctyhodných 250 metrů. Ocelový stožár tvoří hlavní dominantu atmosférické stanice Křešín u Pacova, která je součástí Národní atmosférické stanice Košetice.

Stanice byla vybudována v letech 2012 až 2013 pomocí prostředků z fondů Evropské unie, konkrétně Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, a státního rozpočtu ČR. Provozuje ji CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny AV ČR a zaměřuje se na studium dopadů globální změny klimatu.

V České republice je podobných (nikoli tak monumentálních) atmosférických stanic celkem osm a jsou součástí evropské výzkumné infrastruktury ICOS (Integrated Carbon Observation System).

Stanice je národním monitorovacím bodem výskytu a dálkového přenosu skleníkových plynů (CO2, CO, CH4, N2O), vybraných znečišťujících látek a základních meteorologických charakteristik (rychlost a směr větru, tlak a teplota vzduchu, vlhkost). Je vybavena meteorologickými senzory, analyzátory plynů a systémem pro odběr vzduchu do vzorkovnic.

„Naším cílem je pochopit současný stav globálního cyklu uhlíku a emisí skleníkových plynů a pokusit se předvídat budoucí situaci,“ říká Vlastimil Hanuš z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Badatelé rovněž zkoumají vliv atmosférických aerosolů na klimatickou změnu. Jejich pozornosti neuniknou ani další atmosférické polutanty (například plynná rtuť či troposférický ozon).

Národní atmosférická observatoř Košetice je společným pracovištěm Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, Ústavu chemických procesů AV ČR, ČHMÚ a centra RECETOX (Masarykova univerzita). Přístroje umístěné v observatoři hydrometeorologů zde například měří kvalitu ovzduší.

Červeno-bílý ocelový stožár je zakotvený v pěti úrovních do tří směrů. Robustní kotevní lana mají průměr 40 a 50 milimetrů a celkovou délku přes dva a půl kilometru.

Trojboké těleso stožáru je široké 2,6 metru a má hmotnost 124 tun.

Když se výzkumníci potřebují dostat na vrcholek, případně do jednoho ze dvou níže umístěných ochozů, mohou kromě žebříku a síly vlastních paží využít také výtah poháněný benzinovým motorem. Zdviž uveze až 320 kilogramů a jede rychlostí 0,3 metru za sekundu.

„Cesta nahoru zabere skoro půl hodiny a pokud se nerozhodnete skočit padákem – ano, i takové návštěvníky jsme tu měli – stejně tak i cesta dolů,“ říká Daniel Štěpánek z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Při výstupu na některý z ochozů musí pracovníci dodržovat přísná bezpečností opatření.

Stanice se nachází ve výšce 534 metrů nad mořem na Českomoravské vrchovině.

Výhled z ochozů stožáru do krajiny je dechberoucí.

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

Stožár vysoký 250 metrů je dominantou krajiny mezi Křešínem a Košeticemi

Při příjezdu je vidět už z velké dálky. Stojí totiž na kopci a tyčí se do výšky úctyhodných 250 metrů. Ocelový stožár tvoří hlavní dominantu atmosférické stanice Křešín u Pacova, která je součástí Národní atmosférické stanice Košetice.

V České republice je podobných (nikoli tak monumentálních) atmosférických stanic celkem osm a jsou součástí evropské výzkumné infrastruktury ICOS (Integrated Carbon Observation System).

„Naším cílem je pochopit současný stav globálního cyklu uhlíku a emisí skleníkových plynů a pokusit se předvídat budoucí situaci,“ říká Vlastimil Hanuš z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Badatelé rovněž zkoumají vliv atmosférických aerosolů na klimatickou změnu. Jejich pozornosti neuniknou ani další atmosférické polutanty (například plynná rtuť či troposférický ozon).

Červeno-bílý ocelový stožár je zakotvený v pěti úrovních do tří směrů. Robustní kotevní lana mají průměr 40 a 50 milimetrů a celkovou délku přes dva a půl kilometru.

Trojboké těleso stožáru je široké 2,6 metru a má hmotnost 124 tun.

Když se výzkumníci potřebují dostat na vrcholek, případně do jednoho ze dvou níže umístěných ochozů, mohou kromě žebříku a síly vlastních paží využít také výtah poháněný benzinovým motorem. Zdviž uveze až 320 kilogramů a jede rychlostí 0,3 metru za sekundu.

„Cesta nahoru zabere skoro půl hodiny a pokud se nerozhodnete skočit padákem – ano, i takové návštěvníky jsme tu měli – stejně tak i cesta dolů,“ říká Daniel Štěpánek z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Při výstupu na některý z ochozů musí pracovníci dodržovat přísná bezpečností opatření.

Stožár se tyčí do výšky 250 metrů.

Stanice se nachází ve výšce 534 metrů nad mořem na Českomoravské vrchovině.

Výhled z ochozů stožáru do krajiny je dechberoucí.

Přečtěte si také

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter