Cítíme se dobře a bezpečně, přesto propadáme beznaději, zjistil průzkum

V důsledku války na Ukrajině pociťují lidé v České republice obavy ze zhoršení své ekonomické situace a nemají naději, že je krize může posílit. Zároveň ale říkají, že se jim žije dobře a cítí se v bezpečí. Zcela jiné výsledky přinesl mezinárodní srovnávací průzkum veřejného mínění přímo na Ukrajině, ale také v Izraeli, Estonsku a Gruzii. Na konferenci Facets of Resilience 22. listopadu 2022 představila výsledky české části průzkumu filozofka Alice Koubová a mezinárodní srovnání poskytl Shaul Kimhi z Telavivské univerzity.

Cílem výzkumu bylo porovnat míru rezilience neboli odolnosti jednotlivců, komunit a společností v různých zemích. Vědci sledovali míru pozitivních indikátorů zvládání stresu (pocit životní pohody, naděje, vnitřních opor a morálních zásad), negativních indikátorů zvládání stresu (úzkost, depresivní symptomy, pocit ohrožení, vnímání konkrétních hrozeb), míru podpory současné vládě a postoje k ukrajinským uprchlíkům v přijímajících zemích.

„Ve srovnání s ostatními zeměmi má Česká republika zajímavá specifika,“ říká Alice Koubová z Filosofického ústavu AV ČR. „Češi například pociťují nejvyšší míru životní pohody ze všech zkoumaných zemí, stejně jako nejvyšší míru pocitu bezpečí ve svém domově. Referují o tom, že se jim žije v jejich zemi dobře a nemají záměr ji opustit. Zároveň však pociťují ze všech zemí nejnižší míru morálky ve smyslu odhodlaného nastavení společnosti řešit krizovou situaci a mají nejsilnější beznaděj,“ zdůrazňuje vědkyně.

Občané České republiky se nejvíce obávají poklesu své ekonomické situace v důsledku války na Ukrajině (67 %) a následné uprchlické vlny (44 %). Česká společnost vyjadřuje výrazně nejnižší podporu ukrajinským uprchlíkům ze všech měřených zemí (údaje se v ČR sbíraly v říjnu 2022). Pouze pětina lidí je podle tohoto průzkumu ochotna osobně pomáhat přicházejícím uprchlíkům. S uprchlíky a s jejich utrpením se ztotožňuje 36 % Čechů a Češek.

Ukrajinci mají větší naději než Češi
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ říká se v Česku. Přesto se zdá, že se s tímto úslovím Češi a Češky neztotožňují. Z průzkumu totiž plyne, že většina z oslovených se nedomnívá, že by je krizová situace spjatá s válkou na Ukrajině mohla jakkoli posílit. S konstatováním, že z krize vyjdou osobně posíleni, se ztotožnilo pouze 15 procent lidí. Naopak čtvrtina lidí uvedla, že má velmi malou naději, že je to osobně posílí a více než pětina má jen malou naději.

To je ve velkém kontrastu s výsledky stejného průzkumu na Ukrajině, která je přímou obětí ruské invaze a teroru. Ukrajinští respondenti projevili nejvyšší míru individuální, komunitní i národní (společenské) odolnosti navzdory tomu, že z pochopitelných důvodů pociťují nejvyšší míru obecného ohrožení i konkrétních hrozeb.

„Naše studie ukázala velkou důležitost naděje jako psychologické dimenze populace, která musí zvládat vážnou válečnou krizi. Průzkum také ukázal, že Ukrajinci masivně podporují svou současnou vládu,“ řekl Shaul Kimhi z Telavivské univerzity. Vysokou míru individuální odolnosti projevili v průzkumu hned po Ukrajincích Poláci a Izraelci.

Co se týče naděje, že krize může nakonec vést k něčemu dobrému, na první příčce v tomto přístupu se opět umístili Ukrajinci, následovaní Estonci a Poláky. „Tohle nás hodně překvapilo, musím říct, že jsem takto jednoznačné prvenství Ukrajiny nečekal,“ dodal Shaul Kimhi s tím, že ukrajinská naděje byla ze všech sledovaných bezkonkurenčně nejsilnější (zatímco česká naděje nejslabší).

Celé představení české i mezinárodní části výzkumu si můžete prohlédnout v záznamu konference Facets of Resilience. Filozofka Alice Koubová začíná svou prezentaci zhruba v čase 05:19:05, izraelský výzkumník Shaul Kimhi pak v čase 05:34:25.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Shutterstock

Přečtěte si také

• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým