FOTO: Samčí převaha. Skokani zelení v Poodří kradou vajíčka příbuzným žábám

16. 08. 2021

Skokani zelení na to vyzráli! Dokázali si vytvořit strategii, při které vůbec nepotřebují samičky svého druhu. V povodí řeky Odry ostatně na žádnou žábu ženského pohlaví patřící k taxonu Pelophylax esculentus ani nenarazíte. Co tedy tito krásně zbarvení obojživelníci dělají pro zachování rodu? Abychom to zjistili, vyrazili jsme v době žabího páření s fotoaparátem i kamerou do Poodří. Průvodce žabím životem nám dělali vědci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.

Letošní přelom dubna a května milostným hrátkám skokanů příliš nepřál. Žáby by potřebovaly o pár stupňů na teploměru více, aby se jim pořádně rozproudila krev v žilách a zatoužily plodit potomstvo. Naše výprava je tak musela v mokřadních loukách a na krajích rybníků trochu více hledat – nehybně se schovávaly a čekaly na teplé sluneční paprsky. Na druhou stranu nám alespoň neutíkaly a nechaly se vyfotografovat. A my jsme si tak spolu s Marií Kaštánkovou a Lukášem Cholevou mohli nerušeně povídat o pozoruhodném chování skokanů zelených, které spolu s kolegy z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR studují už více než dvacet let.

Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Video: Tomáš Kopecký, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Text a všechny fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Začátkem května jsou obvykle žabí námluvy v plném proudu a na březích rybníků či tůní se konají hotové koncerty místních obojživelných obyvatel. Letošní chladné jaro ovšem žáby nechalo ještě odpočívat.

Žáby se schovávaly v kalužích na loukách a vědci vybavení holinkami a podběráky je museli v trávě hledat. Skokani zelení díky své barvě opravdu umějí splynout s okolím, a když o tom, kde jsou, ani nenapovídají skřehotáním, je lov o to složitější.

Nakonec se podařilo několik obojživelníků objevit. Nejprve to však byla kuňka obecná. Když skákala pryč z našeho dosahu, odhalila pestré oranžové kresby na spodku svého těla.

My jsme však měli políčeno na skokana zeleného, který mezi žábami vyniká svými rozmnožovacími strategiemi. Láká k páření samičky jiného druhu – skokanů skřehotavých. Výsledek jejich milostných pletek je dvojího typu – potomci mužského pohlaví jsou opět skokani zelení, kdežto samičky zdědí taxonomickou příslušnost po matce.

Sám skokan zelený je přitom křížencem. Vyvinul se ze spojení skokanů krátkonohého a skřehotavého (na obrázku), jemuž současně „krade“ vajíčka pro vlastní rozmnožování.

„Skokani zelení jsou jakýmisi poloklony. Přenášejí si vždy jednu sadu chromozomů rodičovského druhu a během páření potřebují získat sadu druhou,“ říká Lukáš Choleva. Takzvanou hybridogenezi využívají také některé druhy kaprovitých ryb ve Španělsku či Portugalsku.

Vědci si pochvalují spolupráci s rybníkářem Janem Stehlíkem a vyzdvihují příkladný přístup k hospodářskému chovu ryb, který může fungovat v harmonii se zdejším rozmanitým a unikátním ekosystémem.

Síť rybníků okolo Jistebníku je rájem vodního ptactva, na ostrovech mezi jednotlivými nádržemi hnízdí volavky popelavé i bílé. Žije tu nespočet kachen či labutí a místo u jednoho z odtokových kanálů si oblíbila bobří rodinka, kde si postavila hráz.

Žáby hledáme i mezi rákosím u rybníka. Ze břehu ale není nic vidět. Vědcům nezbývá než obléct vysoké gumové kalhoty a vlézt přímo do vody.

Mělký břeh je plný vodních rostlin, mezi jejich stonky a listy je skokanům zeleným příjemně.

Tentokrát nás zajímá jiný druh obojživelníka, ale když v síťce podběráku uvázne i čolek obecný, potěší nás to.

Nakonec se podařilo odchytit i skokana zeleného. Vlevo je dospělý jedinec, vpravo juvenil, tedy několik měsíců stará žába. Dorůstat může velikosti až deset centimetrů.

Přemísťujeme se do laboratoří Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, se kterou badatelé z Akademie věd ČR dlouhodobě spolupracují.

V laboratořích vědci porovnávají vzorky DNA žab odchycených přímo v terénu. Zjistili z nich, že všichni skokani zelení v Poodří jsou příbuzní a nesou stejnou genetickou informaci prapůvodního skokaního otce.

Vzorky DNA skokanů zelených se odebírají neinvazivními metodami, například stěrem slin z ústní dutiny, případně se využívají částečky blanek mezi prsty.

„Pokud pochopíme mechanismy, jakými dochází k eliminaci mateřské DNA u žab, mohli bychom nalézt i alternativní cestu k cílené eliminaci nežádoucích genů otce či matky,“ vysvětluje Marie Kaštánková.

Jak vědkyně podotýká, využít by se to pak dalo například v medicíně. Jednou bychom tak skokanům mohli vděčit třeba i za klonování částí lidského těla.

Když se setmí, vracejí se vědci opět do terénu. Během období námluv jsou totiž žáby aktivnější právě v noci.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

FOTO: Samčí převaha. Skokani zelení v Poodří kradou vajíčka příbuzným žábám

Začátkem května jsou obvykle žabí námluvy v plném proudu a na březích rybníků či tůní se konají hotové koncerty místních obojživelných obyvatel. Letošní chladné jaro ovšem žáby nechalo ještě odpočívat.

Žáby se schovávaly v kalužích na loukách a vědci vybavení holinkami a podběráky je museli v trávě hledat. Skokani zelení díky své barvě opravdu umějí splynout s okolím, a když o tom, kde jsou, ani nenapovídají skřehotáním, je lov o to složitější.

Nakonec se podařilo několik obojživelníků objevit. Nejprve to však byla kuňka obecná. Když skákala pryč z našeho dosahu, odhalila pestré oranžové kresby na spodku svého těla.

Sám skokan zelený je přitom křížencem. Vyvinul se ze spojení skokanů krátkonohého a skřehotavého (na obrázku), jemuž současně „krade“ vajíčka pro vlastní rozmnožování.

„Skokani zelení jsou jakýmisi poloklony. Přenášejí si vždy jednu sadu chromozomů rodičovského druhu a během páření potřebují získat sadu druhou,“ říká Lukáš Choleva. Takzvanou hybridogenezi využívají také některé druhy kaprovitých ryb ve Španělsku či Portugalsku.

Vědci si pochvalují spolupráci s rybníkářem Janem Stehlíkem a vyzdvihují příkladný přístup k hospodářskému chovu ryb, který může fungovat v harmonii se zdejším rozmanitým a unikátním ekosystémem.

Síť rybníků okolo Jistebníku je rájem vodního ptactva, na ostrovech mezi jednotlivými nádržemi hnízdí volavky popelavé i bílé. Žije tu nespočet kachen či labutí a místo u jednoho z odtokových kanálů si oblíbila bobří rodinka, kde si postavila hráz.

Žáby hledáme i mezi rákosím u rybníka. Ze břehu ale není nic vidět. Vědcům nezbývá než obléct vysoké gumové kalhoty a vlézt přímo do vody.

Mělký břeh je plný vodních rostlin, mezi jejich stonky a listy je skokanům zeleným příjemně.

Tentokrát nás zajímá jiný druh obojživelníka, ale když v síťce podběráku uvázne i čolek obecný, potěší nás to.

Nakonec se podařilo odchytit i skokana zeleného. Vlevo je dospělý jedinec, vpravo juvenil, tedy několik měsíců stará žába. Dorůstat může velikosti až deset centimetrů.

Přemísťujeme se do laboratoří Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, se kterou badatelé z Akademie věd ČR dlouhodobě spolupracují.

V laboratořích vědci porovnávají vzorky DNA žab odchycených přímo v terénu. Zjistili z nich, že všichni skokani zelení v Poodří jsou příbuzní a nesou stejnou genetickou informaci prapůvodního skokaního otce.

Vzorky DNA skokanů zelených se odebírají neinvazivními metodami, například stěrem slin z ústní dutiny, případně se využívají částečky blanek mezi prsty.

„Pokud pochopíme mechanismy, jakými dochází k eliminaci mateřské DNA u žab, mohli bychom nalézt i alternativní cestu k cílené eliminaci nežádoucích genů otce či matky,“ vysvětluje Marie Kaštánková.

Jak vědkyně podotýká, využít by se to pak dalo například v medicíně. Jednou bychom tak skokanům mohli vděčit třeba i za klonování částí lidského těla.

Když se setmí, vracejí se vědci opět do terénu. Během období námluv jsou totiž žáby aktivnější právě v noci.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter