Intimita s roboty: veřejnost už blížící se robotizaci sexu nevnímá jako tabu
14. 12. 2021
Vize budoucnosti, ve které lidé využívají intimních služeb robotů není tak vzdálená. Podle optimistických prognóz se naplní v horizontu padesáti let. Nasazení sexbotů nebo pečovatelských robotů vyvolává množství otázek. Kde všude sexboti a roboti pečovatelé mohou najít své uplatnění? A jak vnímají Češi podle nejnovějšího průzkumu intimní vztah s roboty?
Virtuální sex nebo kybersex většinou lidí není považován za nevěru a asi 13 procent všech vyhledávaných výrazů na internetu se týká právě něj. Intimní vztah s neživým strojem byl dřív nepředstavitelný, názor společnosti se ale mění. Robotizace je dalším logickým krokem ve vývoji lidské sexuality, shodli se badatelé na konferenci Intimně s roboty, kterou pořádalo Centrum Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice.
Díky přístupu k digitálním médiím došlo k liberalizaci intimních vztahů. Posouvá se měřítko toho, co je považováno za běžné a co je parafilií, tedy odchylkou od většinového vnímání normální sexuality.
Podle filozofa Davida Černého z Ústavu státu a práva AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR, který se zabývá eticko-právní problematikou robotizace intimity, nenajdeme žádnou obecně přijímanou definici parafilie. Souhlasí také sexuolog Zlatko Pastor, který v současnosti sleduje vyšší motivaci ke kybersexu a zároveň nižší zájem o párovou intimitu.
Robotizace sexu je dalším krokem v propojování intimity a techniky.
Sexboti najdou své uplatnění v případech, kdy je přístup ke kvalitnímu sexuálnímu životu obtížný. Využívat by je mohli lidé s různým typem fyzického omezení, nesmělí jedinci nebo lidé s neakceptovatelnou sexuální preferencí. Své místo by našli také v armádě, ve věznicích a v sociálních zařízeních.
„Alespoň pro vybrané skupiny lidí benefity převažují nad případnými negativy. Správným postupem v robotizaci intimity by měla být nejprve opatrná regulace. Uvolňovat kontrolu můžeme teprve tehdy, až budeme vědět, co se stane a jak budou lidé reagovat,“ shrnul svůj odborný názor David Černý. Poukázal však na nedostatek empirických výzkumů v tomto odvětví. Robotizaci intimity není podle něj možné zavrhovat a priori na základě dnešního stavu světa nebo přesvědčení. Roboti totiž mohou být odpovědí na některé velké sociální problémy současnosti a blízké budoucnosti. Mohou třeba jako společníci zlepšit zhoršující se psychickou kondici mladých osamělých lidí a pomáhat stárnoucí populaci.
Péče o člověka, vrchol robotizace
Intimita se netýká jen sexu, jejím nejvyšším projevem je péče o člověka. Na tento fakt poukázaly Lucie Vidovićová a Marcela Petrová Kafková z Masarykovy univerzity, které se zaměřují na využití robotů v péči o seniory. Ani starší generace není odstřižená od nových technologií a je žádoucí k péči o jejich potřeby využít také roboty.
V otázce, jak vyspělí by robotičtí pečovatelé měli být, se však odborníci neshodují. I ti nejvyspělejší v současnosti totiž postrádají funkce, které od pečujících běžně očekáváme, například schopnost empatie a běžné lidské emoce - důvěru, radost, znechucení či strach.
Jiné chytré technologie se však v pečovatelství už využívají a další robotizace pomůže snížit závislost lidí s omezením na pomoci jiných a zajistit jim důstojnost.
„Nemá smysl čekat na to, až bude vývoj robotiky v takovém stádiu, kdy robotům budou integrovány všechny funkce, které si u nich dovedeme představit. I v rámci pečovatelství existují činnosti, kde je emocionalita a sociabilita na škodu,“ argumentuje Juraj Hvorecký z Filosofického ústavu AV ČR, který se spolu s Davidem Anthony Procházkou z Vysoké školy ekonomické věnuje tematice robotizovaného ošetřovatelství.
Méně vyspělí roboti mohou najít své uplatnění například v péči o hygienu nebo lidskou sexualitu. „Stejně tak existují nároční pacienti, třeba ve vegetativních stavech nebo s pozdní fází Alzheimerovy choroby, kteří emocionalitu už nedokáží ocenit, a není tedy potřeba,“ uvádí Juraj Hvorecký. Schopnost projevovat emoce je podle něj zbytečná i pro některé zdravé lidí, kteří ji k intimnímu vztahu a sexu nepotřebují.
Většina Čechů je robotizaci nakloněná
Názor veřejnosti k robotizaci sexu reflektovaly výsledky průzkumu Davida Černého, Zlatka Pastora, a Daniela Dostála z Univerzity Palackého v Olomouci, který je autorem jejich statistického zpracování. Z odpovědí více než třinácti set respondentů vyplývá, že 94 procent dotazovaných Čechů se například domnívá, že by roboti našli využití v zajištění sexuálního života hendikepovaným lidem. Přes 80 procent respondentů by rádo robota k uspokojení všech vlastních sexuálních fantazií. Bezmála 70 procent by pak uvítalo užití robotů k uspokojení potřeb sadistů, přibližně polovina vidí možnost uspokojení sexuálních potřeb pedofilů.
Četnost pozitivních odpovědí v otázkách využití robotů v sexuálních službách.
Průzkum zkoumal také názor na možné pozitivní efekty a benefity robotizace sexu. Na otázku, zda je intimní styk s robotem bezpečný, odpovědělo na 89 procent respondentů kladně a 81 procent dotázaných se domnívá, že takový sex bude navíc esteticky příjemný. Na druhou stranu, asi 59 procent tázaných odpovědělo, že sex s roboty vzbuzuje určité etické problémy.
Názor Čechů na benefity a pozitivní dopady robotizace sexu. Procenta představují četnost pozitivních odpovědí.
Překážky ale nejsou jen etické. Vědci se v průzkumu zaměřili také na obavy z negativních dopadů využívání robotů v sexuálních službách. Podle 58 procent dotázaných, především žen, je sex s robotem nepřirozený. Přes 70 procent respondentů, zvláště mladých lidí, si myslí, že může rozbít partnerský vztah. Asi 19 procent se domnívá, že robotizovaný sexuální akt je v rozporu s lidskou důstojností.
Procentuální četnost kladných odpovědí v otázkách na negativní dopady sexbotů.
Ačkoliv některé obavy přetrvávají a otázky zůstávají otevřené, vztah veřejnosti k intimitě s roboty se dle odborníků postupně mění k lepšímu. Technologický vývoj směřuje nezadržitelně kupředu a robotika je jedním z odvětví, které se rozvíjejí nejdynamičtěji. Jak zasáhne do lidské sexuality a intimity, napoví až budoucnost.
Text: Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, Centrum Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice
Přečtěte si také
- Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
- Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
- Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
- V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
- Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
- Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
- Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
- Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
- Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
- Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.