Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
03. 10. 2024
V České republice se nachází více než 370 židovských hřbitovů, z toho je asi jen polovina do určité míry zdokumentovaná. Kvalitní záznamy jsou přitom základem jejich obnovy a péče o ně. Na zpřesňování dokumentace se proto nyní intenzivně pracuje. O současných výzvách oboru se hovořilo na kolokviu Evropské iniciativy pro židovské hřbitovy (ESJF), na jehož organizaci se podílely Ústav dějin umění AV ČR a Židovská obec v Praze. Akci, která se konala od 30. září do 1. října 2024 v Praze, podpořilo německé ministerstvo zahraničních věcí.
„Při snaze o obnovu židovských hřbitovů bychom měli vést v patrnosti, že hřbitovy nejsou jen náhrobky. Základem je vždy člověk, který v hrobě leží,“ řekl v úvodu kolokvia vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon. Židovská tradice považuje náhrobní kámen (macevu) za dar zemřelému a jeho věčný nedotknutelný majetek. Je proto povinností potomků o hroby svých předků pečovat a udržovat je v dobrém stavu.
Jednu z úvodních řečí přednesl vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon.
Zmizelé i znovu objevené
Přesný počet židovských hřbitovů na území České republiky není jasný a z povahy věcí ani být nemůže. Velké množství židovských památek totiž zmizelo spolu s komunitou, která je užívala dlouhá staletí až do tragédie holokaustu. Synagogy a hřbitovy buď poničili nacisté nebo prošly devastací v průběhu čtyřiceti let komunistické totality. Teprve po sametové revoluci se mohlo začít s jejich postupnou obnovou.
„Obecně uvádíme počet víc než tři sta sedmdesáti hřbitovů, protože čas od času objevíme další, třeba před několika lety v Bečově nad Teplou. Věděli jsme, že tam pohřebiště bylo, ale v původních výzkumech v mapě hřbitovů nefigurovalo,“ uvedla Petra Vladařová ze společnosti Matana při Židovské obci v Praze.
V Bečově nad Teplou na Karlovarsku stával židovský hřbitov od 17. století, v roce 1938 se na něm nacházely asi tři stovky náhrobků. Pak ho ale zničil místní zfanatizovaný dav, přičemž větší množství náhrobních kamenů si odvezl mlynář z nedaleké Vodné, který si s nimi vydláždil příjezdovou cestu k mlýnu.
Po židovských náhrobcích se šlapalo několik desítek let, až je v roce 2010 objevil nový majitel pozemku a upozornil na ně odborníky. V roce 2015 tak mohlo dojít k částečné obnově hřbitova. Především se postavila zeď, což je základní prvek každého židovského pohřebiště, a na místo se vrátily všechny macevy z mlýna. Později k nim přibyly také náhrobní kameny z bečovského zámku a obřadní síně karlovarského židovského hřbitova.
Spoluorganizátorka kolokvia Petra Vladařová ze společnosti Matana při Židovské obci v Praze
Adopce náhrobku
Vlastníkem většiny židovských hřbitovů v Česku je Židovská obec v Praze (181), celkem 95 hřbitovů patří Federaci židovských obcí, zbytek je pak v majetku ostatních židovských obcí (Plzeň, Děčín, Brno...), případně měst nebo ve výjimečných případech v osobním vlastnictví.
Hlavním úkolem majitelů a správců židovských hřbitovů je zachování pietní a historické hodnoty místa. Pohřebiště velmi rychle zarůstají plevelem a náletovými dřevinami, je tak potřeba pravidelně udržovat zeleň. Postupně se také opravují jednotlivé náhrobky, které jsou často v žalostném stavu.
„Narážíme samozřejmě na nedostatek financí a odborníků, kteří by se obnově a péči dlouhodobě věnovali. Proto jsme vděčni za podporu všech organizací, které přispívají na obnovu památek, jako je Evropská iniciativa pro židovské hřbitovy, která finančně podpořila obnovu ohradních zdí několika hřbitovů a také naše kolokvium,“ připomněla Petra Vladařová.
Na údržbu hřbitovů nebo jednotlivých hrobů ale může přispět i každý z nás. Společnost Matana při Židovské obci v Praze na svém webu nabízí možnost adopce i sponzoringu. „Adopce je forma dlouhodobějšího pravidelného příspěvku na údržbu hřbitova, hrobu nebo náhrobku. Nejde o nájem hrobového místa, jako je to na jiných hřbitovech. Na židovském hřbitově se hrobové místo jednou uhradí a pak je navždy garantováno zemřelé osobě či konkrétní rodině. Nemůže nikdy změnit majitele. V případě, že již žádní příbuzní nežijí, stará se o hrob příslušná židovská obec,“ píše se na webu Matany.
Péče o hřbitov je nekončící proces. Je třeba pečovat o zeleň a obnovovat náhrobní kameny. Tato fotografie byla pořízena na Starém židovském hřbitově ve Fibichově ulici v Praze (pod žižkovským vysílačem).
Pomníky holokaustu
K restaurování jednotlivých náhrobků a jejich umístění na původní hrobové místo je nutné mít k dispozici dokumentaci hřbitovů. Někde existují historické záznamy včetně opisů textů na macevách, většinou z konce 19. nebo začátku 20. století, nebývají ale nekompletní.
K jejich doplnění může napomoci i výzkum badatelů z Ústavu dějin umění AV ČR, kteří se dlouhodobě věnují soupisům a analýzám uměleckých památek včetně těch v synagogách a na hřbitovech.
„Loni jsme zahájili pětiletý grantový projekt, který se zaměřuje také na poválečnou reflexi holokaustu v pomníkové tvorbě a výtvarném umění. Zpočátku jsme se domnívali, že jich bude třeba kolem dvou stovek v celé republice, ale už teď jsme u počtu asi tři sta padesáti pomníků,“ řekla historička umění Eva Janáčová. Výsledkem projektu, podpořeného ministerstvem kultury, bude veřejná databáze na webu Ústavu dějin umění AV ČR.
Budoucnost obnovy židovských hřbitovů
„Cílem dvoudenního odborného kolokvia bylo upozornit na téma židovských hřbitovů v České republice, ale také se potkat osobně s badateli, kteří se tomuto problému dlouhodobě věnují, a v neposlední řadě upozornit na nejnovější trendy v dané oblasti výzkumu,“ uzavřela Eva Janáčová.
Kolokvia se zúčastnili nejen zástupci židovských obcí, ale také památkáři nebo správci hřbitovů a dobrovolníci, kteří se mnohde nezištně starají o záchranu kulturních památek. Součástí akce byly exkurze na Starý židovský hřbitov na Josefově, na místo zaniklého středověkého hřbitova ve Vladislavově ulici, na Starý židovský hřbitov ve Fibichově ulici (pod žižkovským vysílačem), Nový židovský hřbitov na Olšanech a zasypaný Starý židovský hřbitov v Libni.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
- Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
- Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
- Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů
- Na vlně retra: výročí metra, historie smažáku, céčka a dovolená embéčkem
- Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce nová mobilní aplikace
- Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu
- Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?
- Začíná dostavba Pražského okruhu, lokalitu prozkoumají archeologové
- Žena nalezla na Kutnohorsku více než 2000 stříbrných mincí z počátku 12. století
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.