Mák, šafrán, řepa, len, čočka, zelí aneb užitkové zahrádky ve středověku

26. 08. 2022

Zahrádky bývaly ve středověku součástí klášterních komplexů, ale postupně se nacházely i při obydlí obyčejných lidí. Nejstarší písemný doklad o existenci domácích zahrádek v českém prostoru pochází z roku 1227. Píše se v něm, že vedle obilí se odváděl desátek také z rostlin pěstovaných tzv. při domě (mák, šafrán, řepa, len, čočka, zelí). Zahrádka pěstovaná podle středověkého vzoru vyrůstá již druhým rokem ve skanzenu Curia Vítkov u Liberce. Je součástí experimentu Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku (DaR) při Historickém ústavu AV ČR. Projekt se uskutečňuje díky podpoře ze Strategie AV21.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, Dana Dvořáčková-Malá, Historický ústav AV ČR
Foto: Dana Dvořáčková-Malá, Historický ústav AV ČR

Zahrádka na jaře (v dubnu 2022) s jednotlivými záhony a prvními rostlinami, které vyrašily ze země. „Pěstujeme zejména byliny, barvířské rostliny či len přadný. Při pohledu na fotografii lze však již spatřit česnek, lebedu nebo ve druhém záhoně zleva rmen barvířský. Vždy se jedná o rostliny doložené buď písemně či na základě archeobotanického rozboru nálezů v českých zemích,“ uvádí Dana Dvořáčková-Malá, vedoucí Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku (DaR) a autorka projektu.

V květnu už jsou záhony přirozeně bohatší. Nejvíce vidět je rmen barvířský, česnek, ale také pelyněk či mydlice lékařská.

Detaily rostlin z června; v popředí vzrůst mydlice lékařské, vpravo lebeda a v pozadí již rozkvetlá šalvěj lékařská, vzrůstající masiv rmenu barvířského a česnek.

Středověká zahrádka se nachází přímo v areálu skanzenu, který představuje ideální podobu sídla raně středověkého šlechtice a jeho lidí v přemyslovských Čechách 12. století. Na fotografii je zachycen jeden z nadzemnicových domů a užitková dílenská dřevěná stavba. Výzkumné centrum Dvory a rezidence spolupracuje se skanzenem již dva roky, samotný areál vzniká jako dobrovolnický projekt odborníků (historických a technických oborů) i amatérských zájemců o středověk bezmála dvě desítky let.

Detail zahrádky v květnu ukazuje opět na vzrostlý česnek, lebedu, mydlici, kvetoucí šalvěj a rovněž i pozvolna se vzmáhající brukev vodnici/řepák.

Pohled na zahrádku na konci června přibližuje rostliny před rozkvětem. Nejblíže se nachází bohatě rozrostlá dobromysl obecná, zprava se do výšky tyčí pelyněk, v pozadí pak již září první žluté květy rmenu barvířského.

V letošním roce rozkvetl žlutý rmen barvířský již na počátku července, rostlina (zpravidla dvouletka) byla v záhoně druhým rokem. „Ve skanzenu jsme rostlinu vysadili za účelem opakovaných pokusů s přírodním barvením vlny (jak příze, tak textilií). Rmen je zdrojem hlavně žlutého barviva. Pro příští rok chystáme vysadit i další barvířské rostliny,“ doplňuje Dana Dvořáčková-Malá.

„Květy rmenu barvířského je možné pro barvení použít ihned po sklizni. My jsme je nejprve svázali a sušili. Na fotografii je vidět jen asi polovina sklizně. Pro barvení jsme následně měli k dispozici až osm set gramů žlutých květů rmenu barvířského,“ dodává Dana Dvořáčková-Malá.

Rozkvetlá mydlice lékařská v červenci 2022. Krásu drobnokvěté mydlice je možné stále ještě volně spatřit v přírodě. Využívala se mnoha způsoby jako léčivka a zejména pak její kořen, který sloužil k praní tkanin a prádla.

Detaily květů dobromysle obecné, dnes proslulého ochucovadla (sušené oregano) i léčivé bylinky.

Mateřídouška před plným rozkvětem v červenci 2022. Známá léčivá bylina, rostoucí i dnes stále ještě volně v přírodě.

Půvabné květy pohanky obecné na počátku července 2022. V českých zemích byla známá snad už ve 13. století, přičemž její pěstování se rozšiřovalo až postupně.

Len se v experimentální středověké zahrádce pěstuje již druhým rokem. Na fotografii se jedná o len přadný, resp. len pěstovaný pro textilní vlákno, rostlina je zde ve fázi blankytně modrého květenství.

Detail lnu přadného po odkvětu v podobě ještě zelených tobolek.

Podoba první pěstitelské „verze“ experimentální středověké zahrádky v loňském roce, v červenci 2021. Pěstování jednotlivých rostlin se průběžně mění, jednak s ohledem na postupující výzkum a zvolený experiment, nebo podnební podmínky, počasí i hledání vhodných odrůd pro pěstování. Cílem je v maximální možné míře poznávat způsoby, možnosti i pěstební cesty, které se odvozují na základě písemných pramenů a archeobotanických nálezů. Pro průběžné informace sledujte webové stránky Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku https://www.hiu.cas.cz/vyzkumne-centrum-dvory-a-rezidence-ve-stredoveku.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce

Mák, šafrán, řepa, len, čočka, zelí aneb užitkové zahrádky ve středověku

V květnu už jsou záhony přirozeně bohatší. Nejvíce vidět je rmen barvířský, česnek, ale také pelyněk či mydlice lékařská.

Detaily rostlin z června; v popředí vzrůst mydlice lékařské, vpravo lebeda a v pozadí již rozkvetlá šalvěj lékařská, vzrůstající masiv rmenu barvířského a česnek.

Detail zahrádky v květnu ukazuje opět na vzrostlý česnek, lebedu, mydlici, kvetoucí šalvěj a rovněž i pozvolna se vzmáhající brukev vodnici/řepák.

Pohled na zahrádku na konci června přibližuje rostliny před rozkvětem. Nejblíže se nachází bohatě rozrostlá dobromysl obecná, zprava se do výšky tyčí pelyněk, v pozadí pak již září první žluté květy rmenu barvířského.

Rozkvetlá mydlice lékařská v červenci 2022. Krásu drobnokvěté mydlice je možné stále ještě volně spatřit v přírodě. Využívala se mnoha způsoby jako léčivka a zejména pak její kořen, který sloužil k praní tkanin a prádla.

Detaily květů dobromysle obecné, dnes proslulého ochucovadla (sušené oregano) i léčivé bylinky.

Mateřídouška před plným rozkvětem v červenci 2022. Známá léčivá bylina, rostoucí i dnes stále ještě volně v přírodě.

Půvabné květy pohanky obecné na počátku července 2022. V českých zemích byla známá snad už ve 13. století, přičemž její pěstování se rozšiřovalo až postupně.

Len se v experimentální středověké zahrádce pěstuje již druhým rokem. Na fotografii se jedná o len přadný, resp. len pěstovaný pro textilní vlákno, rostlina je zde ve fázi blankytně modrého květenství.

Detail lnu přadného po odkvětu v podobě ještě zelených tobolek.

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Newsletter