Městské legendy či folkloreska. Žánry, které mohou obohatit bohemistiku

Bohemistika a etnologie jsou dva svébytné obory, každý s vlastními metodami, poznatky i výzkumy. Jejich bádání se však občas protnou – popisují totiž některé stejné kulturní fenomény, ovšem každý odděleně. „Literární věda i folkloristika ignorují poznatky toho druhého a je to ke škodě obou,“ myslí si Pavel Šidák z Ústavu pro českou literaturu AV ČR spolu s Petrem Janečkem z Ústavu etnologie Filozofické fakulty UK. O sdružování a spolupráci svých oborů promluvili na VI. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky, který pořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR.

Dle názoru Pavla Šidáka a Petra Janečka se bohemistika musí pokusit obohatit o perspektivy a metody z jiných věd, například právě z folkloristiky. Nejenže tím získá impulzy k dalšímu bádání, ale zároveň tak zjemní svůj poznávací aparát. „Česká literární věda v současnosti registruje jen velmi malý počet jinak dobře popsaných folklorních žánrů,“ upozorňuje etnolog Petr Janeček. „Pramálo pracuje s městskými legendami, takzvanými urban legends. A třeba specifika lidových pohádek o čertech nezná vůbec.“

Bohemistika při popisu těchto, v literatuře možná okrajových, ale ve společnosti velmi rozšířených žánrů, opomíjí jejich svébytné znaky. Mnohé produkty lidové a populární kultury bohemistika hází do jednoho pytle. Přitom by mohla být díky optice jiných věd mnohem důslednější. Určité, ze strany bohemistiky takto zanedbané žánry, se v literatuře už dlouho vyskytují. Příklady folklorních motivů najdeme například v dílech Karla Poláčka a Zdeňka Jirotky.

Kulturní antropolog a etnolog Petr Janeček z Ústavu etnologie Filozofické fakulty UK (vpravo) s Pavlem Šidákem z Ústavu pro českou literaturu AV ČR

Podle vědců je folklor v pojetí literární vědy pojímaný jako obor, který je spojený s minulostí a určitou tradičností. „Chápe ho jako staré tradované příběhy, sesbírané Erbenem a Němcovou. Folklor je ale živý a mnohem dynamičtější,“ připomněl Pavel Šidák. Upozornil, že na tomto poli neustále vznikají nové typy vyprávění, například SMS folklor, nebo folklor e-mailový.

Žánrem, se kterým by bohemistika měla rozhodně pracovat, je takzvaná folkloreska. Jde o textový útvar, který vzbuzuje dojem, že je založený na folkloristické tradici, ale ve skutečnosti je jeho obsah nový, fiktivní a unikátní pro dané dílo. Jako čtenáři se s ním setkáváme velmi často, je na něm například postavená celá řada příběhů z oboru fantasy literatury. Zřetelné jsou znaky folkloresky třeba u ságy Zaklínač.

Obohacující vztah mezi bohemistikou a etnologií ale není jednostranný. S novými vědními impulzy přicházejí obě disciplíny. Literární věda například rozpoznává žánr označovaný jako hospodská historka nebo hospodský kec, který naopak vůbec nezná současná folkloristika.

Místo bohemistiky v proměnlivém světě
Jak důsledně by tedy měla česká literární věda nahlížet pod ruce disciplínám, jako je etnologie? A jakým způsobem by měla reflektovat aktuální žánry a trendy? Právě o takových tématech účastníci VI. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky diskutovali. Jejich snahou bylo nejen zrekapitulovat poznatky v oboru, ale především nabídnout jeho perspektivy do budoucna.

Petr A. Bílek z Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK

Že je potřeba pracovat s novými přístupy v literární vědě souhlasil také Petr A. Bílek z Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK. Ten na úvod položil řečnickou otázku, zdali myšlení o české literatuře samo nepřestalo nabízet celistvější příběh.

Zdůraznil, že význam literární vědy je v současné společnosti podhodnocený a veřejnost bohemistiku jako obor vnímá s rozpaky. Dle jeho slov by měla literární věda více pronikat do veřejného prostoru, zvláště pak do oblasti školství. „Právě na půdě vzdělávacích institucí může nejlépe předávat své poznatky a dát nahlédnout svou metodologii,“ poznamenal.

Třebaže by se česká literární věda měla více angažovat mimo akademické prostředí, rozhodně jí není možné vytknout nečinnost v samotném výzkumu. Řada domácích i zahraničních osobností na kongresu představila aktuální témata, kterým se bohemistika věnuje: od prolínání literatury a herních digitálních světů, přes zkoumání podobností mezi experimentální poezií 60. let a texty, které vygenerovala umělá inteligence, až po kognitivní literární vědu – obor, který vysvětluje intepretaci literárního díla pomocí poznatků neurověd.

Text: Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Ústav pro českou literaturu AV ČR

Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým