Zahlavi

Nejbližší jiní. Představy o Rusku a Rusech v raném novověku

01. 11. 2024

Obraz Rusů v globálním veřejném prostoru spojujeme v poslední době zejména s ruskou agresí na Ukrajině. Pohled na dobovou literaturu však ukazuje, že obyvatelé Moskevského velkoknížectví byli předmětem diskusí po celé Evropě už v dobách raného novověku. O Historických kořenech strachu z Ruska vypovídají raně novověké texty z mnoha evropských regionů. Zejména těch, které jsou ruským tlakem ohroženy i dnes. Výzkumům věnovaným reflexím Ruska a Moskvanů jako součásti raně novověké kulturní výměny se věnuje probíhající mezinárodní konference pořádaná Filosofickým ústavem AV ČR. 

Jaké reprezentace Moskevského velkoknížectví (později ruského carství) tedy kolovaly v literatuře mezi lety 1500 a 1750? A co přesně je utvářelo? Rusko bylo podle všeho vnímáno komplexněji než pouhý "region na Východě s odlišným náboženstvím a civilizací" a jednoduchý protiklad k evropské společnosti. Obrazy Moskvanů nalezneme jak v kázáních, životopisech, kronikách, diplomatických zprávách, cestopisech a příležitostné poezii, tak v náboženských, pedagogických a právních traktátech. Porovnat tyto představy napříč různými regiony s důrazem na vzájemnou kulturní propojenost se spolu s Čechy snaží i badatelé ze Švédska, Polska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, ale také USA, Kanady a dalších zemí. Zvláštní pozornost přitom věnují prolínání textů, map a ilustrací.

Dozvíme se například, jak vypadá obraz Ruska v raně novověkých švédských pramenech nebo jak vykresluje moskevské útočníky latinská a polská poezie. Výzkum map zase ukáže, jak obtížné bylo se zorientovat v prostoru východní Evropy a jak si lidé představovali hranici mezi Evropou a Asií. Lucie Storchová z Filosofického ústavu AV ČR se zaměří na vyhrocený spor o původu Čechů z doby po roce1615 a na dosud neprozkoumané zdroje českých představ o Rusech v tomto období. Pokusí se přitom analyzovat stereotypy předpokládaného barbarství Moskvanů, každodenního násilí a despotismu carů, kteří byli představováni jako příklady tyranských vládců. Ukáže zároveň, v čem se tyto obrazy „Jiného“ podobaly reprezentacím islámského Blízkého východu v tehdejších cestopisech (zejména v textech poutníků do Svaté země, včetně nejznámějšího od Kryštofa Haranta z roku 1608).

Ačkoliv většina textů z tohoto období chápe Moskvany jako vojenskou hrozbu, zdroj nebezpečí nebo dokonce jako trest seslaný Bohem, výjimečně se už v této době setkáváme i s pozitivním vyobrazením. Na změnu v polovině 16. století, kdy se znalosti o geografii, historii a náboženství Moskevského velkoknížectví přestaly opírat o starověké zdroje Plinia Staršího a Herodota, upozorní Ovanes Akopyan z Univerzity Ca' Foscari v Benátkách. Ve své přednášce ukáže, jak se z Ruska coby tajemného východního souseda stane integrální součást evropského světa.

PROGRAM
 

Kontak:
Jana Říhová

Filosofický ústav AV ČR
rihova@flu.cas.cz
+420 725 761 147

TZ ke stažení zde

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce