Zahlavi

Online výstava zachycuje normalizační Žižkov ve fotografiích Pavla Štechy

29. 10. 2024

Žižkovské ulice jako živý prostor s čilými mezilidskými kontakty, jež se odehrávají v prostředí stísněných zanedbaných ulic ve strmém, v zimě téměř nesjízdném kopci. Právě takový pohled nabízí nová virtuální výstava Předvečer asanace: Žižkov 70. let v sociologické fotografii Pavla Štechy. Unikátní soubor fotografií zachycující sociální ráz, společenský život i intimní svět jednotlivých pavlačových bytů normalizačního Žižkova uspořádal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a je k vidění online.

Fotografie pražského Žižkova pořídil Pavel Štecha v roce 1971 jako čerstvý absolvent FAMU. Vznikly na objednávku architektonického ateliéru SIAL, který pracoval na jedné z variant asanačního projektu této dělnické čtvrti těsně přiléhající k pražskému centru. Původně měl Pavel Štecha ve spolupráci s architekty a sociology zdokumentovat současný technický stav budov a sociální poměry jejich obyvatel. Zadání však překročil a pojal fotografický projekt i jako uměleckou reflexi zanikající části Prahy a její specifické komunity, která se měla brzy rozptýlit po pražských panelových sídlištích. Povedlo se mu tak zachytit „sociální problémy“ i každodenní život tamějšího obyvatelstva.

„Na rozsáhlém souboru fotografií Pavla Štechy je snad nejzajímavější, jakým způsobem zachycuje každodennost života na Žižkově 70. let. Nezastírá nijak otřesný stav čtvrti i bytů, ale zároveň neukazuje žižkovské obyvatele jako oběti. Naopak, lidé z jeho fotografií se na žižkovskou realitu kreativně adaptují, a to s humorem a často i hrdostí,“ říká o souboru fotografií kurátor výstavy a autor textů Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Záchrana Žižkova

Na fotografiích je tak možné vidět děti hrající si místo na hřišti přímo na ulici, staré lidi potýkající se s nároky složitého a zanedbaného městského terénu, nebo stísněné místnosti s rozvěšeným prádlem praným bez automatických praček a s kamny, do nichž je potřeba denně nosit uhlí ze sklepních kójí. Zachycují ale také svépomocně a nejspíš bez úředního povolení zmodernizované byty vyzdobené domácím uměním nebo snahu zachovat zbytky dřívějšího vesnického života ručně vyřezávaných dřevěných postelí, nad nimiž visí krucifixy či obrázky světců.

Přestavbová studie SIALu, pro niž fotografie vznikly, se nakonec nedočkala realizace. Záchrana Žižkova, kterou definitivně stvrdily listopadové události roku 1989, byla výsledkem pozvolné změny v pohledu na roli a možnosti městského plánování. Fotografie Pavla Štechy, které původně měly být součástí asanačních plánů, se tak staly jedním z prvních podnětů k docenění genia loci. Bez takovéto reflexe by Žižkov dopadl jako mnoho západoevropských čtvrtí belle époque, které musely ustoupit technokratické představě o moderním bydlení plánované od urbanistických stolů. 

Pavel Štecha (1944–2004)

Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. Vedle žižkovského cyklu vytvořil v sedmdesátých letech 20. století řadu dalších fotograficko-sociologických sond (soubor fotografií ze starobince u sv. Tomáše, cykly Majitelé chat, Doprava ve městě, Děti ve městě). V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V devadesátých letech se věnoval zejména fotografii architektury. V roce 1992 obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika.

Odkaz na výstavu Předvečer asanace:
https://instituteofcontemporaryhistory.exposure.co/predvecer-asanace

Fotografie ke stažení:
https://owncloud.cesnet.cz/index.php/s/OPlc3CNu0a44fZx  (© Pavel Štecha-dědicové)

Výstava vznikla s finanční podporou programu Strategie AV 21 „Město jako laboratoř změny; stavby, kulturní dědictví a prostředí pro bezpečný a hodnotný život".

 

Kontakt:
MA, MPhil Petr Roubal, Ph.D.
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
roubal@usd.cas.cz 

 

TZ ke stažení zde.

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

(© Pavel Štecha-dědicové)

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce