Zahlavi

Prachotřenka nečekaná – nápadný lišejník, kterého si donedávna nikdo nevšiml

02. 04. 2025

Italsko-rakousko-český tým zveřejnil popis úplně nového druhu lišejníku, který je zatím znám pouze ze severní Itálie. Zde roste nejčastěji na dubech ve světlých lužních lesích. Za tento objev sice nejspíš nebude udělena Nobelova cena, nicméně okolnosti vedoucí k popisu druhu byly plné překvapení.

„Před více než rokem mi poštou přišla obálka s lišejníkem, který na první pohled vypadal jako desítky jiných druhů. Měl však poměrně charakteristickou modravou barvou, kterou jsem u podobných lišejníků neznal. Proto jsem se rozhodl z druhu získat DNA,“ uvádí Jiří Malíček z Botanického ústavu AV ČR, spoluautor popisu.

Podle DNA patřil lišejník do rodu prachotřenka (Leprocaulon). Ten měl v celé Evropě jen tři známé druhy, které vypadají jinak. Hned bylo téměř jisté, že se jedná o nový druh lišejníku. Následovaly kroky vedoucí k formálnímu popisu druhu, tedy morfologicko/anatomický popis, fotodokumentace, analýza DNA, průzkum ekologických nároků, a nakonec i zkoumání, jakého řasového partnera má lišejník ve své stélce.

„Řasy v lišejnících dnes nejčastěji zkoumáme dle DNA, protože existuje velké množství vzájemně velmi podobných druhů“, říká Lucie Vančurová, spoluautorka popisu. „A naše prachotřenka v sobě měla úplně nový druh řasy“, dodává.

Lišejníky jsou totiž houby, které žijí společně s řasou, případně se sinicí. Samostatně fungovat zpravidla nedokážou. Je to velmi úzké a v přírodě unikátní symbiotické soužití. „Toto soužití si můžeme představit jako pizzu, kde houba je těstem, tedy základní složkou pokrmu, a řasa všechny ostatní přísady. Samotné těsto je jen obyčejnou pšeničnou plackou, zatímco dohromady s přísadami pizza dobyla svět. Taková zajímavost by se rozhodně měla učit na základních školách“, zdůrazňuje Jiří Malíček.

Nakonec bylo potřeba lišejník latinsky pojmenovat. „Italští kolegové vymysleli jméno Leprocaulon inexpectatum, což je v překladu prachotřenka nečekaná“, vzpomíná J. Malíček.

Objev byl nečekaný hned z několika důvodů – pochází z oblasti dobře prozkoumané a hustě obydlené, z jaké většinou nové druhy lišejníků vědci v současnosti nepopisují. Lišejník je navíc poměrně nápadný, proto vědce překvapilo, že ho dosud nikdo nenašel. V oblasti severní Itálie zřejmě není vyloženě vzácný, dosud byl nalezen na více než dvaceti místech.

„Naši práci na právě dokončeném popisu nového druhu zachytili španělští kolegové, kteří nám poslali fotky v podstatě stejně vypadajícího lišejníku ze Španělska. A přestože kreativita vědců ve vymýšlení jmen organismů téměř nemá hranice, pojmenovali ho stejně jako my čili prachotřenka nečekaná“, uvádí J. Malíček.

Vědci tak stáli před zásadní otázkou, spolupracovat či soutěžit. Kdo totiž publikuje jako první popis nového druhu, je jeho platným autorem. Druhý má smůlu. Volba padla na spolupráci, přestože to znamenalo práci navíc. Při bližší analýze DNA se však zjistilo, že španělský lišejník je sice příbuzný, ale odlišný od toho italského. Od té chvíle si týmy šly vlastní cestou.

„Popis nového druhu lišejníku a objev nového druhu řasy v hustě obydlené severní Itálii nám ukazují, že k poznání biodiverzity ještě vede dlouhá cesta“, uzavírají autoři.

Odkaz na originální publikaci: https://www.cambridge.org/core/journals/lichenologist/article/epiphytic-leprose-leprocaulon-inexpectatum-sp-nov-ascomycota-leprocaulaceae-from-italy-and-its-photosynthetic-partner-symbiochloris/0DBB4DD3C7CE76EF3F179FACC945FAC2

Kontakt:
Mgr. Jiří Malíček, PhD. 
Oddělení taxonomie
jiri.malicek@ibot.cas.cz  
                                                                                              

Mgr. Mirka Dvořáková
PR & Marketing Manager
miroslava.dvorakova@ibot.cas.cz
 
+420 602 608 766
                                                                                       

TZ ke stažení zde.

Detail lišejníku pod mikroskopem.

Detail lišejníku pod mikroskopem.

Foto J. Machač
Lokalita prachotřenky nečekané v Itálii.

Lokalita prachotřenky nečekané v Itálii.

Foto G. Gheza

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce