Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
28. 03. 2023
Bývala centrem společného mnohonárodnostního státu. Rakousko-Uhersko sice zaniklo před více než sto lety, Vídeň ale stále zůstává místem, kde se naši krajané usídlují natrvalo. Dnes v ní najdeme jednu z nejvýznamnějších českých diaspor. Vídeňští Češi zaujali etnomuzikoložku Zitu Skořepovou z Etnologického ústavu AV ČR, která v knize Hudební světy české Vídně. Menšina a identita v 21. století zmapovala jejich hudebně-taneční aktivity.
Začátkem minulého století žilo ve Vídni odhadem půl milionu Čechů, zatímco v Praze přibližně polovina. Vídeň tak byla v podstatě největším českým městem.
Do současného českého kontextu Vídně se vepsaly naše „osudové osmičky“. V rakouské metropoli žijí potomci Čechů, kteří se zde po vniku Československa roku 1918 rozhodli zůstat, nárůst české menšiny nastal i po roce 1948. Později, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 až do konce osmdesátých let 20. století, tam emigrovali Čechoslováci z politických důvodů. Nyní do Vídně přesidlují Češi většinou za prací nebo studiem. Při stěhování s sebou ale přinášejí více než jen hmotný majetek.
Stará hudba, nový kontext
„Když lidé migrují, berou si s sebou svoji hudbu,“ píše v knize Zita Skořepová. „Přestěhovaná“ hudba získává v jiném prostředí nový význam – pro posluchače i hudebníky. Proto publikace Hudební světy české Vídně. Menšina a identita v 21. století zasazuje hudebně-taneční aktivity vídeňských Čechů do širšího kontextu. Kniha je zároveň první publikací, která se zabývá těmito aktivitami natolik heterogenní menšiny, jako jsou vídeňští Češi. Potěší nejen odborníky, ale i veřejnost se zájmem o dané téma.
Vídeňským Čechům a jejich hudebně-tanečním aktivitám se Zita Skořepová věnovala už v disertaci. S vizí připravit knihu na toto téma nastupovala v roce 2018 do Etnologického ústavu AV ČR. „Chtěla jsem představit podoby a významy těchto aktivit u různých typů migrantů a objasnit, zda a jak moc jsou pro ně důležité vazby na původní domovinu i jak pohlížejí na svůj život v Rakousku. Pokouším se dokládat význam hudby a tance u menšin, ale obecněji i ve vztahu k identitě člověka a jeho různým – často i nelehkým – životním situacím,“ objasňuje autorka.
Etnomuzikoložka Zita Skořepová se věnovala vídeňským Čechům už v disertaci.
Malé Česko ve velké Vídni
Čeština je ve Vídni, pro někoho možná překvapivě, stále živým jazykem. „Zásluhu bezesporu mají české spolky v čele se Školským spolkem Komenský, ale také vůle jednotlivců zachovávat a předávat rodný jazyk další generaci,“ říká Zita Skořepová a dodává: „Přesto ale Češi dovedou být neviditelní v tom smyslu, že se plně v rakouské společnosti integrovali a rozhodně nežijí stranou majority.“
Česká diaspora ve Vídni je specifická i tím, že se v ní objevují různé postoje ke kořenům. Například starousedlíci si udržují znalost češtiny a vědomí jejich původu je velmi silné. Imigranti po roce 1968 se ovšem setkali s jejich nevstřícným postojem, a rozhodli se proto raději pro úplnou asimilaci. V některých případech ale i oni svůj český původ začínají znovu „oprašovat“. Před pádem komunismu se skupiny českých migrantů vzájemně vymezovaly a každá z nich si přitom vytvořila vlastní okruh spolků a odlišných aktivit.
Vídeňská česká beseda
Umíte tančit českou besedu? Potomci českých starousedlíků tento salonní tanec z 19. století nejenže znají, ale také si jej každoročně připomínají. Rádi si zazpívají české koledy nebo písně z Osvobozeného divadla a vzhlíží k Bedřichu Smetanovi. Naše současná scéna jim ale často moc neříká. Vědomí českého či slovenského původu se snaží probouzet i matky u svých dětí. Právě zpěv a tanec podle nich nejvíce pomáhá jejich potomkům při osvojování jazyka i uvědomování si identity třeba i jen části rodinných příslušníků.
Zpěv a tanec umějí podle výzkumů fungovat jako jedinečná vzpruha. Z hlediska fyziologie působí příznivě na fyzickou i psychickou stránku. „Hudba a tanec jsou velmi tělesnou a osobní záležitostí. Jsou ale i záležitostí společenskou, neboť napomáhají lidským interakcím: formují nové komunity, udržují stávající a v řadě situací mají nesmírný emocionální a symbolický význam,“ popisuje Zita Skořepová, čím jsou hudba, zpěv a tanec v lidském životě specifickými.
Kniha ilustruje vztah hudby a tance k identitě.
Pauza v pozorování
Prostřednictvím knihy se může stát neviditelným pozorovatelem česko-vídeňských akcí a nahlédnout do uvažování vídeňských Čechů i čtenář. Materiály autorka totiž sbírala při terénním výzkumu metodou zúčastněného pozorování. V knize tak najdeme pasáže, které akce přímo popisují z pohledu návštěvníka, nebo citace z rozhovorů. „Jezdím do Vídně navštěvovat hudebně-taneční události a poznávám jejich aktéry, se kterými provádím různé typy rozhovorů. Jedině tak se dá postihnout hudba a tanec jako významuplné jednání lidí, které se musí interpretovat nejen z toho, co lidé dělají, ale také jak o svých aktivitách přemýšlí a mluví,“ přibližuje autorka metody své práce.
Do aktivit spolků a zprostředkovaně i do autorčina výzkumu přirozeně zasáhla i pandemie covidu-19. Společné schůzky a koncerty se musely zrušit a Nachtasyl, který je neodmyslitelně spojený s někdejším československým undergroundem, nakonec činnost ukončil. Přestávka nicméně měla podle Zity Skořepové i pozitivní dopad. „Lidé i přes izolaci stále cítili potřebu spolu zpívat a tančit alespoň virtuálně prostřednictvím online setkávání.“ Představitelé českých spolků například přehodnocovali koncepce a leckdy si do budoucna vytyčili nové plány.
Na české Vídni bude podle autorky stále co zkoumat. Nejde ale o její jediný vědecký zájem. „Nyní například společně se slovinskými kolegy pracujeme na bilaterálním grantovém projektu, který se zaměřuje na současné podoby folklorního revivalismu v postsocialistických zemích.“
Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
- Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
- Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
- V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
- Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
- Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
- Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
- Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
- Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?
- Jsme odolní vůči krizím? Odpovědi hledali odborníci na konferenci o odolnosti
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.