Lifestyle, mýtus, hybridní válka: konspirační teorie v současném bádání

Naaranžované přistání na Měsíci, atentát na princeznu Dianu, zapojení tajných služeb do zastřelení J. F. Kennedyho, z poslední doby pak třeba čipy ve vakcínách proti covidu-19, nebo manipulace s lidskou myslí pomocí nastupující generace 5G sítí. Kam až sahají kořeny konspirací a jaké jsou společné znaky i těch nejdivnějších teorií spiknutí?

Konspirace v podobě mýtů, fám a legend provází člověka celou jeho historií a běžně jsou součástí popkultury. V posledních letech však kvůli sociálním sítím získávají větší dosah. V digitálním věku ovlivňují životy i těch, kteří v konspirační narativy nevěří.

I proto se na ně zaměřila pozornost vědců. O metodologickém postupu jejich práce, předpokladech a cíli se bavili odborníci z mnoha akademických disciplín na workshopu Výzkum konspirační imaginace pořádaném Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Hledat původ konspirací jakožto jevu je však stejně tak nesnadný úkol, jako hledat původ jednotlivých teorií.

Konspirace jako dějinný mýtus
Zárodky moderních teorií spiknutí vědci nacházejí již v dobách evropského osvícenství. V časech Velké francouzské revoluce, kdy byl starý a konzervativní způsob společenského života nahrazován tím moderním. Specifické znaky konspiračních narativů, které se dochovaly především v dobové literatuře, jsou přítomné i v teoriích dnešní doby.

„Kultura má dlouhou paměť. Dnešní konspirační teoretici mají usnadněnou práci tím, že rozehrávají něco, co už je ve společnosti dlouhou dobu. Mohli jsme to vytěsnit, ale ty příběhy jsou po staletí stejné a stačí je vytáhnout z podvědomí,“ vysvětluje Václav Smyčka z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Společným znakem minulých a současných konspiračních teorií je boj proti nastolené ideologii. V dobách osvícenství se stavěly proti barokní religiozitě, v 19. století proti habsburské monarchii, během první republiky proti novému liberálnějšímu státnímu zřízení. A dnešní konspirace jsou zase myšlenkově stavěné proti současnému vládnoucímu systému.

Díky šíření na sociálních sítích mají konspirační teorie velký dosah.

Konspirace jako životní styl
Konspirační narativy se v každém případě dotýkají otázky moci. Mají vliv, vytvářejí jistý názor a evokují představy. Historicky jsou v mnoha případech spojené s propagandou. Jejich působení a sdílení je ale i v dnešním propojeném světě omezené na určitou komunitu. Například na lidi podobně smýšlející, či společensky nebo emočně naladěné na stejnou notu. I kvůli sociálním sítím se pak z konspirací stává trend nebo i životní styl.

Na konspirační teorie na sociálních sítích cílí výzkum Marie Heřmanové ze Sociologického ústavu AV ČR. Aktuálně se zaměřuje na narativy spojené s pandemií covidu-19 a očkováním. Sleduje sociální lifestyleové influencery a změnu jejich rétoriky během minulých vln covidového onemocnění. Všímá si také jejich postupné radikalizace i radikalizace jejich kanálů a komunit.

„U českých influencerů je zajímavé, že často přebírají obsah ze zahraničí, především narativy spojené s očkováním a covidem. Zdroje berou například z amerických webů, které se otevřeně hlásí k hnutí QAnon,“ vysvětluje Marie Heřmanová. Mnoho influencerů podle vědkyně pravděpodobně ani netuší, že informace převzali ze stránek tohoto typu. Badatelé se shodují, že lidé konspirační teorii většinou nevěří doslova, za pravdivou považují jen část, sdílí ji ale obvykle celou.

Motivací k neuvědomělému šíření konspirací je respekt k jinému pohledu na svět. Snaha dát prostor i jiným než oficiálním názorům. K radikalizaci uživatelů přispívají i samotné sociální sítě. V případě konspirací o covidu-19 třeba tím, že jakékoli zavádějící nebo jen neoficiální stanovisko označí varováním, odstraní nebo uživateli zablokují účet.

Pro lidi, kteří se běžně do politických diskuzí nezapojují, představují sítě bezpečné prostředí, ve kterém mohou projevit svůj hlas. „Postupem času se influencerům proměňuje komunita i styl komunikace. Budují si autoritu, kterou potom mohou uplatňovat,“ popisuje antropoložka Marie Heřmanová proces, kterým procházejí účty vlivných uživatelů k politizaci jejich obsahu.  

Konspirace jako vysvětlení současnosti
Při výzkumu konspirací je potřeba jejich narativy zbavit negativních konotací, není také možné hodnotit je na základě podmínek pravdivosti. „Konspirační teorie si s sebou nesou stigma. Nevytvářejí hierarchie jen svým přístupem k fakticitě, ale také hierarchie etické. Dělí společnost na ty racionální a ty, kteří věří ve spiknutí. Poučené a ty, které je třeba poučit,“ zmínil na workshopu Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů, který se zaměřuje na dopady hybridní války.

Podle něj je třeba ve výzkumu postupovat obezřetně a hledat i jiné zájmy a motivace konspirátorů, než je pouze šíření nepodložených fámů a mýtů. Příklady nachází v kontextu konspirací, které se týkají hybridní války, působení tajných služeb a trollích farem. „V takových případech zkrátka nevíme. Nemáme v současnosti informace, abychom posoudili vztah konspirace k pravdě,“ doplňuje Jakub Eberle. Ukázková je podle něj konspirační teorie, že covid-19 unikl z laboratoře, kterou média za poslední rok několikrát označila za možnou, jindy za zcela smyšlenou.

I když není možné hodnotit fakticitu spikleneckých teorií, najdeme mezi vědeckým diskurzem a konspirací rozdíl minimálně v tom, že vědecký diskurz je ze své podstaty kritický sám k sobě. Konspirace nikdy samy sebe kritice nepodrobují. I proto k jejich výzkumu badatelé přistupují metodicky. V budoucnu mohou přinést poznatky nejen o tom, jak se narativy v komunitách šíří a jaké kanály kospirátoři používají, ale také mohou poodhalit dopad konspiračních teorií na vnímání reality.

Text: Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

 Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
• Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
• Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
• Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
• Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?