Predátorské časopisy: jak je poznat?

Publikování v prestižních vědeckých časopisech patří k hlavním kritériím hodnocení vědců i pracovišť, v nichž působí. Spjato bývá s nemalými finančními odměnami a dotacemi. Zavedené citační databáze i černé listiny, které mají být garanty označení „prestižní vědecký časopis“, jsou ale nedostatečné. Vzniká tak potřeba hledat další cesty, jak zjistit, co je a není tzv. predátorský časopis. Zvlášť v situaci, kdy známý zdroj pro posouzení predátorství, tzv. Beallův seznam, není od 15. ledna 2017 k dispozici. Proč se tak stalo, blíže Jeffrey Beall nevysvětlil. Není ani jasné, kdy (a jestli vůbec) bude seznam opět obnoven.

Parazitickým vztahům ve vědě a výzkumu se J. Beall věnoval od roku 2010 a za tímto účelem vytvořil černou listinu vědeckých časopisů a vydavatelství (blacklists), které z predátorských praktik podezíral. Názory na praktiky, které mezi badateli narušují vzájemnou důvěru, mj. představil v červnu 2016 na konferenci Etnologického ústavu AV ČR Parazitické vztahy v akademickém publikování, když kriticky analyzoval rozvoj predátorských časopisů a s nimi spojených nakladatelů jakožto nezamýšlený důsledek otevřeného přístupu.

V případě Beallových seznamů šlo prakticky o jediný zdroj, s jehož pomocí bylo možné případné predátorství časopisu či vydavatelství prověřit. Některá Beallova rozhodnutí se však nesetkala s pozitivní odezvou, protože byla kontroverzní a neobjektivní, což potvrdila i loňská studie Predátorské časopisy ve Scopusu Martina Srholce a Víta Macháčka z think-thanku IDEA CERGE-EI při Národohospodářském ústavu AV ČR.

Letošní, již šestá studie Pod pokličkou Beallova seznamu vznikla s podporou Strategie AV21a opět pojednává problematiku predátorských časopisů. Zavedené databáze typu Scopus a Web of Science či „černé“ listiny jako je Beallův seznam prostě nepostačují. Jsou buď nadmíru benevolentní a indexují i predátory, nebo naopak příliš přísné a zavrhují i časopisy, které si to nezaslouží. Zařazení do databáze Scopus je přitom z perspektivy českého vědeckého prostředí klíčové pro získání bodů ve vládním hodnocení výsledků výzkumných institucí – tzv. kafemlejnku.

Beallův seznam – přísný arbitr

„Zatímco v předchozí analýze jsme zmapovali průnik predátorských časopisů do citační databáze Scopus, současná studie hledá dodatečná kritéria pro klasifikaci periodik na Beallově seznamu. Je totiž možné, že tento známý blacklist indexuje některé časopisy neprávem,“ vysvětluje Martin Srholec.

Jeffrey Beall na konferenci Etnologického ústavu AV ČR „Parazitické vztahy v akademickém publikování“ (Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR)

Podle Víta Macháčka byl Jeffrey Beall první, kdo nástup predátorských časopisů zaznamenal a začal na neblahý fenomén upozorňovat. „Jeho blog byl také téměř jediným, alespoň trochu systematickým zdrojem informací. Na druhou stranu byl ale oprávněně kritizován, že jeho rozhodnutí vycházejí do značné míry z intuice.

S uzavřením Beallova blogu však problém predátorství rozhodně nemizí. Počet časopisů nařčených z predátorství navíc roste, a je tak potřeba hledat nová zpřesňující kritéria pro jejich určení.

Nový pohled

Metodiku zvoleného výzkumu popisuje spoluautor studie Vít Macháček.„Použili jsme dvě kritéria k určení vědecké relevance časopisů uvnitř seznamu Jeffreyho Bealla. Prvním je Scimago Journal Ranking (SJR), který měří citační ohlas časopisu mezi výzkumníky. Druhým podíl autorů v časopise, kteří pocházejí ze zemí s vyspělou kulturou hodnocení vědecké práce.“

Při analýze Beallova seznamu se zkoumalo 240 časopisů podezřelých z predátorství.Po zvážení SJR a podílu autorů z „vyspělých“ zemí byly časopisy rozděleny do několika kategorií, z nichž nejdůležitější jsou dvě: „hlavní podezřelí z predátorství“ (172 časopisů) a „sporná rozhodnutí“(34). 

Při dalším rozboru se zjistilo, že převážnou většinu sporných časopisů vydávají pouze dvě vydavatelství, konkrétně Frontiers Research Foundation a Impact Journals,které mají vysoký SJR a publikuje v nich velký počet autorů pocházejících ze zemí s vyspělou kulturou hodnocení.

Jak si stojí Česko?

Podílem výsledků v potenciálně predátorských časopisech jsou mezi zeměmi OECD nejhorší Jižní Korea (5 %) a Slovensko (1,9 %). Česká republika v původní studii vychází s 1,3% podílem jako sedmá nejvíce zasažená země OECD.

Přetrvávající rozdíly mezi nejvyspělejšími zeměmi a ostatními podtrhuje i skutečnost, že v zemích západní Evropy po vyjmutí časopisů vydávaných společnostmi Frontiers a Impact Journals z kategorie „predátorské“ rapidně poklesne počet zbylých „predátorských“ časopisů. Zatímco v Nizozemsku, Švýcarsku, Německu, Dánsku a Belgii jde dokonce o úbytek o více než čtyři pětiny,v Česku a na Slovensku se sníží jen zanedbatelně (1,1 %, respektive 1,8 %).

Vedle peněz, které predátorské časopisy odčerpávají z vědeckého rozpočtu, je v sázce i dobrá pověst výzkumu. „Česká republika je snad jediná země, která nevyužívá pro hodnocení kvality expertní panely. Odborník přitom predátorský výstup pozná na první pohled. V Česku se navíc při hodnocení vědy téměř výhradně spoléhá na citační databáze typu Scopus. Tento kafemlejnek je potřeba změnit,“ uzavírá Martin Srholec.

Ke studii byla vytvořena i speciální interaktivní aplikace, která umožňujevyhledávat jednotlivé časopisy.

Připravil: Odbor akademických médií SSČ AV ČR
Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR a Pixabay

Přečtěte si také

• Akademie věd ČR udělila šest medailí, dvě převzali zahraniční experti
• Tomáš Čižmár převzal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy
• Nadějní středoškoláci prezentovali vědecké projekty na konferenci Otevřené vědy
• Technologická agentura ocenila aplikované výzkumy pracovišť Akademie věd
• Česká a Saská akademie věd chtějí rozvíjet spolupráci na důležitých tématech
• ERC Synergy grant podpoří výzkum Ondřeje Nováka z Akademie věd ČR
• Podpora mladých vědců je důležitá, shodují se účastníci Wichterleho kempu
• Akademie věd podpořila prémiemi tři zkušené badatele a šest nadějí
• Výstava Věda fotogenická se představuje v Poslanecké sněmovně
• Akademie věd představila výsledky tří výzkumných programů Strategie AV21