Bělozubku tmavou budou na podzim na Chebsku opět monitorovat vědecké týmy
24. 09. 2024
Výskyt bělozubky tmavé na Chebsku opět na přelomu září a října zkontrolují vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Muzea Karlovy Vary. Jde již o třetí „expedici“ za novým druhem savce, který se nedávno objevil v Chebské pánvi. Vědci v regionu stráví 10 dní, během kterých chtějí blíže určit směr a rychlost šíření bělozubky. Navíc se zaměří na popis společenstva dalších rejskovitých druhů a prostředí, v němž bělozubka tmavá žije. S mapováním vědcům pomáhá i veřejnost, která jim poskytuje užitečné informace a v některých případech i cenné vzorky.
Tým bude mít základnu opět v Nebanicích, které se nacházejí na nejvýchodnějším okraji rozšíření bělozubky tmavé. „Letos budeme mít v terénu tři týmy. Budeme objíždět už známé lokality z minulých let, kde jsme výskyt bělozubky tmavé potvrdili, ale rovněž se budeme snažit co nejvíce zaměřit na nové lokality v nejvýchodnější části areálu výskytu. V každé lokalitě zůstaneme tři odchytové noci, abychom maximalizovali přesnost odchytů,“ vysvětluje Alena Fornůsková, vědkyně z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Zapojení veřejnosti se vyplatí
Loni na podzim vědci vybídli zájemce z řad veřejnosti, aby se do projektu zapojili. Některé druhy rejskovitých totiž rády využívají lidských sídel k přečkání nepříznivého období zimy. Lidé se tak s nimi mohou setkat od podzimu do jara i u sebe doma. Během několika měsíců se badatelům se svými nálezy ozvalo přes 200 lidí z různých částí České republiky. V drtivé většině případů šlo opravdu o rejsky a bělozubky. Nejčastějším druhem byla bělozubka šedá, která se vyskytuje téměř po celé republice. Bělozubku tmavou lidé našli kolem Chebu, Aše a v Nebanicích.
„Mezi nálezy se ale objevovaly i vzácnější druhy, jako je rejsek malý či rejsec menší. Z obce Pohořany dokonce nálezci zaslali foto a následně i vzorek ocásku vzácného rejska horského,“ říká Jan Matějů, zoolog z Muzea Karlovy Vary. „Právě v případě zajímavých nálezů nebo pokud si nejsme jistí určením druhu na základě fotografie, žádáme veřejnost i o zaslání vzorku tkání. Nálezci pošleme předplacenou obálku se zkumavkami s lihem, do kterých pak stačí odstřihnout kousek ocásku z uhynulého zvířete. Hodně nás překvapuje ochota lidí ve výzkumu pomoci. Takto získané vzorky jsou pro nás totiž velmi cenné. Sami, bez pomoci veřejnosti, bychom je v tomto rozsahu nebyli schopni získat,“ zdůrazňuje Jan Matějů.
Sardinkové pasti sklaply
Vědci k odchytům používají živochytné pasti, které vnadí sardinkami. Pasti jsou bezpečné jak pro odchycená zvířata, tak pro domácí mazlíčky. „Pasti umisťujeme ke stěnám domů, ke kamenným zídkám a na břehy potoků. Tedy ke koridorům, kudy se bělozubky tmavé nejčastěji pohybují v okolí lidských obydlí. Někdy je pro nás nečekané, kde všude se s nimi setkáme,“ popisuje Joëlle Goüy de Bellocq, vědkyně z ÚBO AV ČR odpovědná za vedení projektu.
Snad největším překvapení vědcům poskytla malebná upravená zahrádka v moderní zástavbě uprostřed Chebu. „Do této lokality jsme přišli díky výzvě o pomoc veřejnosti při mapování. Ozval se nám pán, že bělozubku tmavou našel na chodníku před domem, zvíře nám vyfotil, ale pak ho vyhodil. Přijeli jsme tam, a když jsme viděli malou zahrádku u domu, říkali jsme si, že to je bez šance a že bělozubku nejspíš odněkud přinesla kočka. Nastražili jsme tehdy snad jen pět pastí, víc se jich na zahrádku ani nevešlo. A odchytili jsme rovnou dvě bělozubky tmavé a k tomu navíc i jednu bělozubku bělobřichou,“ vypráví Iva Holásková, studentka Přírodovědecké fakulty brněnské Masarykovy univerzity, která se do výzkumu zapojila v rámci své bakalářské práce.
Výzva pro zapojení veřejnosti tak stále platí. Více informací zde.
Monitoring je součástí tříletého projektu, který financuje Akademie věd ČR v programu regionální spolupráce. Zaměřuje se na intenzivní mapování rozšíření nového druhu savce bělozubky tmavé (Crocidura russula) v Chebské pánvi České republiky. Partnerem projektu je Muzeum Karlovy Vary. Cílem je zjistit aktuální areál rozšíření bělozubky tmavé v západních Čechách, preference stanovišť a nároky, případně další aspekty jejího života a rovněž, jak na příchod nové bělozubky reagují rezidentní druhy rejsků a bělozubek.
Kontakt pro média:
Alena Fornůsková, fornuskova@ivb.cz
Jan Matějů, HonzaMateju@seznam.cz
Přečtěte si také
- Více než 140 států světa schválilo zprávy o souvislostech mezi společností a přírodou
- Almanach geovědních pokusů, aneb vánoční dárek školám od „Vesmíru pro lidstvo“
- Čeští vědci se podílejí na vývoji ekologických solárních článků
- PLATOSpec, nový spektrograf v Chile pro lov exoplanet
- Archeologové odkryli u Prahy sídliště staré 7000 let
- Odhalena nová tajemství černých děr
- Čeští vědci dosáhli průlomu ve sledování zemětřesení v Etiopii
- V ÚOCHB AV ČR se otevírá unikátní zázemí pro kryogenní elektronovou mikroskopii
- Genetické vzorky zvířat z muzeí rozkryly některé evoluční záhady afrických savců
- Vidět znamená věřit. Altermagnetismus dokazují první mikroskopické snímky
Vědy o Zemi
Vědecká pracoviště
- Geofyzikální ústav AV ČR
Geologický ústav AV ČR
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
Ústav geoniky AV ČR
Ústav pro hydrodynamiku AV ČR
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.