Kde se bere chudoba a jak vznikají konflikty, přemýšlejí vědečtí manželé

I zdánlivě bezproblémová společnost se může zvrtnout v konfliktní prostředí, v němž bují nesnášenlivost a agrese. Hranice je tenčí, než se zdá, upozorňují Michal Bauer a Julie Chytilová z CERGE-EI, společného pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. U příležitosti Mezinárodního dne míru připomínáme článek z aktuálního vydání časopisu A / Věda a výzkum.

Když je vám pětadvacet, jste čerstvý absolvent ekonomie z Česka a vyjedete učit jako dobrovolník do středoafrické Ugandy, zapů­sobí na vás spousta věcí. Všudypřítom­ná chudoba, společnost traumatizovaná desetiletími občanských válek a kme­nových rozepří, početné rodiny s mno­ha dětmi, které je často těžké uživit. Ptáte se, čím to je, že stále žijí v bídě, když jejich země oplývá nádhernou pří­rodou, průzračným Viktoriiným jezerem i unikátními ledovci a bývá označována za „perlu Afriky“. Přemýšlíte, zda a jaká pomoc má smysl.

Spolužákům z Institutu ekonomických studií UK v Praze Michalu Bauerovi a Julii Chytilové půlroční pobyt v Ugandě v roce 2005 změnil život. Profesní i osobní. Původně uvažovali, že by se věnovali kariéře v investičním ban­kovnictví nebo po­radenství, po ná­vratu z Afriky ale svou energii naplno nasměrovali k do­končení doktorá­tu a výzkumné práci. Od té doby tvoří sehraný vědecký i partnerský tým (jsou manželé).

Michal Bauer a Julie Chytilová z CERGE-EI

„Byla to velmi cenná zkušenost, kte­rá nás tehdy nakopla k přemýšlení nad mnoha tématy. Proč jsou vlastně lidé chudí? Čím to je, že ně­kde přetrvává hluboká nerovnost? Z čeho vzni­kají konflikty ve společnosti a jaké jsou je­jich dopady na sociální vazby a identitu lidí?“ vzpomíná po patnácti letech Michal Bauer z CERGE-EI, společné­ho pracoviště Národohospodářského ústavu AV ČR a Centra pro ekonomický výzkum UK.

„To všechno se nám honilo hlavou, jenže jsme nechtěli zůstávat v rovině spekulací a dohadů. Od té doby proto organizujeme ekonomické experimenty v terénu v růz­ných zemích světa, sbíráme data a sna­žíme se těmto složitým otázkám trochu více porozumět,“ dodává Julie Chytilová, rovněž z CERGE-EI.

Obětní beránek
Už dřívější studie ve světě ukázaly, že konflikty a války se často rodí tam, kde se lidé dostanou pod určitý tlak, třeba ekonomický. Příkladem může být druhá světová válka (1939–1945) následující po velké ekonomické krizi ve třicátých letech nebo třeba třiceti­letá válka (1618–1638) po vlně špatných úrod v tzv. malé době ledo­vé. Také protižidov­ské pogromy se děly v dobách, kdy se vět­šinové komunity cítily ohrožené a oslabené. V takových chvílích se hledá viník. „Lidé mají tendenci vylít si vztek na slabších nebo na skupinách, které si lze asociovat se zdrojem problémů, a to často iracionálně. Najdou si obětní beránky,“ říká Michal Bauer.

Pro studium těchto témat nabízí sou­časná ekonomie sadu nejrůznějších ná­strojů. Experimentální metody, schopné přesněji odhalit lidské preference a je­jich proměny, vznikají v tzv. ekonomic­kých laboratořích na univerzitách. Pilují se mezi studenty a pak se uzpůsobují pro terénní výzkum. Ten je třeba vždy při­pravit tak, aby otázky účastníci chápali.

Každému sběru dat proto předchází důležitá pilotní fáze, kdy se testuje porozumění a zaškoluje tým místních tazatelů. Michal Bauer s Julií Chytilovou prováděli nebo koordinovali terénní sběr dat v Ugandě, Indii, Gruzii, České republice nebo ve vyloučených lokalitách na východním Slovensku. Představte si, že jste obdrželi stokorunu a někdo jiný stejnou částku. Dostanete možnost zaplatit deset korun ze své částky za to, že ten druhý bude mít pouze padesátikorunu. Anebo naopak: můžete zaplatit desetikorunu za to, aby někdo druhý získal padesátikorunu navíc (tedy celkem 150 korun). Jako „ten druhý“ v otázce může figurovat třeba někdo z et­nické menšiny ve vaší zemi (Rom, Vietnamec) či někdo z jiné země či kulturní oblasti (Asiat, Afričan…). Na základě od­povědí na jmenované otázky se dá docela dobře zjistit, zda má daná společnost sklony jiné komunitě spíše škodit, anebo pomáhat.

Sběr dat probíhal v Ugandě (na snímku), Indii, Gruzii, Česku či na východním Slovensku.

Data se získávají z rozsáhlých sku­pin populace, ideálně z tisíce odpově­dí, aby bylo možné odhadnout efekt různých ekonomických a sociálních faktorů na chování; následuje dato­vá analýza. „Jde o velmi dlouhodobý proces. Jeden výzkumný projekt trvá průměrně pět šest let. O zjištěních diskutujeme při prezentacích s kole­gy i na mezinárodních konferencích. Výsledná analýza se vzájemnou deba­tou a zpětnou vazbou tříbí,“ popisuje Michal Bauer.

Role zdraví a vzdělání
Příkladem takového dlouhodobého pro­jektu je sledování vztahu mezi zdravím dětí, jejich vzděláním a následným sta­vem společnosti v africké Keni. Před dvěma desítkami let jej inicioval ekonom Michael Kremer z Harvardovy univerzity, loňský nositel Nobelovy ceny za ekono­mii. „Děti v náhodně vybraných školách v Keni dostaly zdarma k dispozici odčer­vovací tabletku. Zbavila je parazitů, děti byly zdravější, častěji chodily do školy a později dosáhly zaměstnání s vyšším příjmem ve srovnání s dětmi, které tab­letku nedostaly,“ komentuje první část projektu český ekonom.

„Nyní jsme zapojeni do další fáze to­hoto projektu. Studujeme stejný vzorek pěti až šesti tisíc lidí v Keni a chceme zjis­tit stav po dvaceti letech, například vliv na sociální chování a etnickou snášenlivost,“ přibližuje Michal Bauer. Společně s Julií Chytilovou byli zhruba před rokem v Keni, kde školili tým asi dvaceti tazate­lů, kteří budou mít za úkol objet tisícov­ky domácností s dotazníky. Na projektu spolupracují s americkým ekonomem Edwardem Miguelem, který byl členem už původního Kremerova týmu.

Pro obyvatele Keni je zdraví zásadním tématem.

„Těsně před vypuknutím koronavirové krize jsme byli jako hostující výzkumníci na univerzitě v Berkeley, abychom s ním doladili detaily projektu. Pracovat s pro­fesorem Edwardem Miguelem je pro nás pocta a inspirace,“ dodává Michal Bauer. První výsledky této fáze keňského projek­tu by podle něj mohly být k dispozici za dva tři roky.

Koronavirus jako spouštěč konfliktu?
Pandemie nemoci covid-19 mnoha věd­cům zkomplikovala práci, na druhou stra­nu ale vyvolala i úplně nové výzkumné otázky. Například jaký vliv bude mít tato bezprecedentní celosvětová zdravotní kri­ze na společnost? Probudí situace v lidech spíše soucit a vůli pomáhat si vzájemně, anebo strach spojený s pandemií vypro­vokuje uzavření do sebe, násilí a konflikt?

„Zjistili jsme, že pandemie posiluje negativní vztah k cizincům, přesněji ře­čeno k lidem žijícím za hranicemi Česka, především k ostatním Evropanům. Vztah k nim se zhoršil. Naopak postoj k našim etnickým menšinám, například Romům či migrantům se vlivem pandemie nezmě­nil. Ten je ale špatný bez ohledu na co­vid-19,“ podotýká Michal Bauer. Průzkum kupodivu nepotvrdil hypotézu, že by koronavirová krize lidi stmelila a povzbudila u nich altruismus, jak se zdálo z médií, která referovala o dárcovství doma šitých roušek, rozvozu potravin zdravotníkům atp. Dobrovolnické vzepětí tak bylo zřej­mě jen menšinovou či chvilkovou zále­žitostí, která se nepromítla do průměru celé společnosti.

Průzkum se uskutečnil přes internet v době karantény letos na jaře mezi re­prezentativním vzorkem 2186 respon­dentů napříč Českou republikou. Vztah k lidem mimo komunitu (cizincům, men­šinám, obyvatelům jiných regionů, s od­lišným náboženstvím a hodnotami atp.) se zkoumal prostřednictvím výše popsa­ných metod (zjednodušeně: máte sumu peněz a svým rozhodnutím, co s nimi uděláte, určité skupině buď pomůžete, anebo uškodíte).

Koronavirová krize vyvolala vlnu solidarity. Lidé například šili roušky a rozdávali je potřebným.

Studie prokázala, že pandemie covi­du-19 může mít nejen negativní ekono­mické důsledky, ale i mnohem širší dopa­dy na společnost. „To je potřeba mít na paměti a vědět, že by bylo velmi nebezpečné podporovat představy, že za šíření nemoci mohou cizinci. Reakce lidí, kteří jsou pod tlakem, může být nebezpečná, může se objevit přirozená tendence hle­dat viníka a vytvářet mezi lidmi příkopy. Kon­struktivnějším přístu­pem je zdůrazňování, že všichni čelíme stejnému problému a hledáme společné řešení,“ dodá­vá Michal Bauer. A vi­ník se vždycky snáze hledá mimo vlastní komunitu – důkazy o tom přinesly další průzkumy dvojice Bauer–Chytilová a jejich týmu – napří­klad studie rozhodování adolescentů na východ­ním Slovensku.

Výzkumníky v ní za­jímal vliv sociálního prostředí na rozho­dování jednotlivců. Dotazovaní si měli v sadě možností zvolit, jestli někomu uškodí (sníží druhým odměnu, i když tím obětují vlastní prostředky), anebo ne – otázky se týkaly různých skupin obyvatel (většina vs. romská menšina na Sloven­sku). „Někoho jsme nechali rozhodnout se samostatně, jiné skupině jsme řekli, jak se zachovali jejich vrstevníci. Lidé mají obecně tendenci následovat rozhodování své skupiny. Nesnášenlivé chování se ale šíří podstatně rychleji, pokud je zacílené na člověka z etnické menšiny,“ přibližuje Julie Chytilová.

„Pro společnost je tedy velmi důležité, aby se etnicky motivované projevy ne­snášenlivosti podchytávaly již v zárodku a jasně se odsoudily. Ve chvíli, kdy se ta­kové chování začne nabalovat a stane se společenskou normou, může být pozdě,“ dodává Michal Bauer.

Proces poznání trvá, ale vyplatí se
Čeští ekonomové podobné výzkumy pro­vádějí na různých místech světa, proto se nabízí otázka, jestli se domnívají, že ob­dobné vzorce chování platí pro všechny lidi napříč planetou. „Výzkumník musí neustále pochybovat, zda jsou platné obecně, či pouze lokálně. V současných sociálních vědách je silná snaha moti­vovat badatele, aby výsledky co nejvíce replikovali, tedy zkoušeli experimenty opakovaně a v různých prostředích, aby se z jednoho dílčího průzkumu nedělaly da­lekosáhlé závěry,“ vy­světluje Michal Bauer.

Editoři velkých vě­deckých časopisů tak výzkumníky často žá­dají, aby posbírali data u ještě větších skupin lidí a ověřovali je i v ji­ných prostředích. Jed­notlivé studie se sice zaměřují na často velmi konkrétní otázky, ale poskytují spolehlivější odpovědi, což následně umožní jednodušší hle­dání vědeckého konsen­zu, jak problémy řešit. Nashromážděné závěry pak ubírají prostor pro ideologická řešení, která nevedou k dobrým koncům.

Na začátku, před patnácti lety, podní­til jeden pobyt v africké Ugandě spous­tu otázek. Cesta za odpověďmi přitom stále pokračuje. Není přímočará a může se zdát, že vede různými oklikami. „Současný vědecký přístup ke studiu chudo­by a dalších sociálních problémů je často postupný, možná pomalý, ale stojí za to,“ uzavírá Michal Bauer.

Odkazy na studie Michala Bauera a Julie Chytilové najdete na stránkách CERGE-EI.

Celý článek s dalšími zajímavostmi si můžete přečíst v časopise A / Věda a výzkum.

3/2020 (verze k listování)
3/2020 (verze ke stažení)

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Přečtěte si také

• Zrak má z pohledu evoluce výborný poměr cena–výkon, říká Filip Děchtěrenko
• Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky
• Unikátní sociologický výzkum odhaluje korupci z pohledu samotných aktérů
• Lidé se nejvíce bojí krádeží, podvodů a přepadení na ulici, ukazují výzkumy
• Konference SYRI: Jak zvýšit odolnost společnosti po covidu a v době konfliktů?
• Na koupi vlastního bytu potřebují Češi 15 ročních platů, nejvíce z celé EU
• Integrace ukrajinských uprchlíků má rezervy, zaznělo na konferenci v Senátu
• Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach?
• Památky, jídlo i zábava: vědci zkoumali, co v Praze nejvíc zajímá turisty
• Plýtvání jídlem: více než miliarda tun potravin se každý rok vyhodí