Začíná dostavba Pražského okruhu, lokalitu prozkoumají archeologové
24. 05. 2024
Trasa chybějícího úseku Pražského okruhu D1 – Běchovice vede oblastí, kterou procházeli a osidlovali lidé už od pravěku. Dnes místo znovu ožilo čilým pracovních ruchem. Ve spolupráci s pražským Archeologickým ústavem AV ČR zahájilo Ředitelství silnic a dálnic zemní práce pro záchranný archeologický výzkum. Odborníci v následujících devíti měsících prozkoumají území, jež se svou rozlohou rovná ploše 362 fotbalových hřišť. Očekávají velké množství unikátních nálezů.
Po novém úseku okruhu, který spojuje dálnici D1 s Běchovicemi, by se motoristé měli projet na přelomu let 2027/2028. Předcházet tomu ovšem budou archeologické práce, neboť stavba by jinak mohla nenávratně zničit unikátní informace o naší minulosti. Přímo v terénu, nedaleko dálničního sjezdu u Modletic, kudy trasa povede, představili na tiskovém brífinku 24. května 2024 postup prací ředitel pražského Archeologického ústavu AV ČR Jan Mařík a generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl.
Každá stavba kritické dopravní infrastruktury zasáhne do krajiny a ze zákona jí musí předcházet záchranný archeologický výzkum, který může doplnit mnoho zajímavých informací o historii lokality. Odborníci se na něj připravují dopředu důkladným prozkoumáním terénu a rešeršemi. „Zahájení záchranného archeologického průzkumu je významný milník dostavby Pražského okruhu. Souběžně pracujeme na tom, abychom v případě příznivých okolností nejlépe ještě do konce letošního roku mohli zahájit samotnou stavbu,“ uvádí Radek Mátl.
Tiskového brífinku se zúčastnili (zprava): ředitel pražského Archeologického ústavu AV ČR Jan Mařík, generální ředitel ŘSD Radek Mátl, akci moderoval vedoucí oddělení komunikace ŘSD Jan Rýdl.
Metropole dostavbu obchvatu akutně potřebuje a největší radost z něj budou mít pochopitelně motoristé. Zkrátka ovšem nepřijdou ani zástupci české vědy. Jak uvádí Jan Mařík, každá dálnice znamená obrovský zásah do krajiny, ale přináší na druhou stranu spoustu zajímavých nálezů.
Jako příklad uvádí neolitickou studnu, kterou archeologové odkryli v roce 2018 ve východních Čechách u Ostrova na Chrudimsku při stavbě dálnice D35. Studna je více než 7 tisíc let stará a je nejstarší dosud nalezenou dřevěnou konstrukcí na světě. Archeologové neskrývají naději, že podobné nálezy pokrývající období od pravěku do vrcholného středověku, objeví i v této lokalitě. Největší část by měly tvořit zlomky keramiky, zvířecí kosti, artefakty z výbavy hrobů apod.
Vše začíná příjezdem těžké techniky
„Stavebníci této fázi říkají studie archeologických rizik, archeologové mluví spíše o archeologickém potenciálu, ale je to totéž – potřebujeme důkladně zmapovat, co můžeme při záchranném archeologickém výzkumu v terénu čekat,“ vysvětluje Jan Mařík a dodává, že odborníci fyzicky zachrání zejména movité nálezy. Informace o nemovitých nálezech se překlápí do podoby fotografické, kresebné a geodetické terénní dokumentace, případně dnes populární 3D dokumentace.
Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha
Akce začíná příjezdem těžké techniky, která pod dohledem odborníka sejme vrstvu ornice. Potom už nastupuje ruční práce mnoha různých profesí odborníků – archeologů, geologů, archeobotaniků, archeozoologů či chemiků.
Archeologové budou výzkumy představovat při speciálních příležitostech veřejnosti v terénu a později formou výstav. Zpracované nálezy následně poputují do krajských muzeí. „Vnímáme, že to, co objevíme, má i význam společenský. Archeologické nálezy jsou součástí vytváření lokálních identit a jsou důležité pro lidi, kteří v daném místě bydlí,“ říká Jan Mařík.
Záchranný archeologický výzkum vedou pracovníci Archeologického ústavu AV ČR, Praha, ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče Středních Čech a Osina Archeo. Zhotovitelem zemních prací je společnost Okrouhlický, s. r. o.
Více informací naleznete v tiskové zprávě AV ČR.
Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Markéta Wernerová a Jana Plavec (portrét), Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- Před 600 lety zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka. Jeho příběh dodnes budí vášně
- Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu
- Země nikoho. Historik odkrývá méně známou kapitolu dějin holokaustu
- Ženy, sex a rodina za komunismu. V čem jsme byli pokrokoví a v čem zpátečničtí?
- Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů
- Na vlně retra: výročí metra, historie smažáku, céčka a dovolená embéčkem
- Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce nová mobilní aplikace
- Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu
- Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?
- Žena nalezla na Kutnohorsku více než 2000 stříbrných mincí z počátku 12. století
Vědy o Zemi
Vědecká pracoviště
- Geofyzikální ústav AV ČR
Geologický ústav AV ČR
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
Ústav geoniky AV ČR
Ústav pro hydrodynamiku AV ČR
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.